1 Höret, Söhne, die Unterweisung des Vaters, und merket auf, um Verstand zu kennen!
2 Denn gute Lehre gebe ich euch: verlasset meine Belehrung nicht.
3 Denn ein Sohn bin ich meinem Vater gewesen, ein zarter und einziger vor meiner Mutter.
4 Und er lehrte mich und sprach zu mir: Dein Herz halte meine Worte fest; beobachte meine Gebote und lebe.
5 Erwirb Weisheit, erwirb Verstand; vergiß nicht und weiche nicht ab von den Reden meines Mundes.
6 Verlaß sie nicht, und sie wird dich behüten; liebe sie, und sie wird dich bewahren.
7 Der Weisheit Anfang ist: Erwirb Weisheit; und um alles, was du erworben hast, erwirb Verstand.
8 Halte sie hoch, und sie wird dich erhöhen; sie wird dich zu Ehren bringen, wenn du sie umarmst.
9 Sie wird deinem Haupte einen anmutigen Kranz verleihen, wird dir darreichen eine prächtige Krone.
10 Höre, mein Sohn, und nimm meine Reden an! und des Lebens Jahre werden sich dir mehren.
11 Ich unterweise dich in dem Wege der Weisheit, leite dich auf Bahnen der Geradheit.
12 Wenn du gehst, wird dein Schritt nicht beengt werden, und wenn du läufst, wirst du nicht straucheln.
13 Halte fest an der Unterweisung, laß sie nicht los; bewahre sie, denn sie ist dein Leben. -
14 Komm nicht auf den Pfad der Gesetzlosen, und schreite nicht einher auf dem Wege der Bösen.
15 Laß ihn fahren, gehe nicht darauf; wende dich von ihm ab und gehe vorbei.
16 Denn sie schlafen nicht, wenn sie nichts Böses getan, und ihr Schlaf wird ihnen geraubt, wenn sie nicht zu Fall gebracht haben.
17 Denn sie essen Brot der Gesetzlosigkeit, und trinken Wein der Gewalttaten.
18 Aber der Pfad der Gerechten ist wie das glänzende Morgenlicht, das stets heller leuchtet bis zur Tageshöhe.
19 Der Weg der Gesetzlosen ist dem Dunkel gleich; sie erkennen nicht, worüber sie straucheln.
20 Mein Sohn, merke auf meine Worte, neige dein Ohr zu meinen Reden.
21 Laß sie nicht von deinen Augen weichen, bewahre sie im Innern deines Herzens.
22 Denn Leben sind sie denen, die sie finden, und Gesundheit ihrem ganzen Fleische. -
23 Behüte dein Herz mehr als alles, was zu bewahren ist; denn von ihm aus sind die Ausgänge des Lebens. -
24 Tue von dir die Verkehrtheit des Mundes, und die Verdrehtheit der Lippen entferne von dir. -
25 Laß deine Augen geradeaus blicken, und deine Wimpern stracks vor dich hin schauen. -
26 Ebne die Bahn deines Fußes, und alle deine Wege seien gerade; {Eig. gerichtet; s. die Anm. zu Hiob 11,13}
27 biege nicht aus zur Rechten noch zur Linken, wende deinen Fuß ab vom Bösen.
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.