1 Ruft nicht die Weisheit, und läßt nicht die Einsicht ihre Stimme erschallen?

2 Oben auf den Erhöhungen am Wege, da wo Pfade zusammenstoßen, hat sie sich aufgestellt.

3 Zur Seite der Tore, wo die Stadt sich auftut, am Eingang der Pforten schreit sie:

4 Zu euch, ihr Männer, rufe ich, und meine Stimme ergeht an die Menschenkinder.

5 Lernet {Eig. Gewinnet Einsicht in} Klugheit, ihr Einfältigen, und ihr Toren, lernet {Eig. Gewinnet Einsicht in} Verstand!

6 Höret! denn Vortreffliches will ich reden, und das Auftun meiner Lippen soll Geradheit sein.

7 Denn mein Gaumen spricht Wahrheit aus, und Gesetzlosigkeit ist meinen Lippen ein Greuel.

8 Alle Worte meines Mundes sind in Gerechtigkeit; es ist nichts Verdrehtes und Verkehrtes in ihnen.

9 Sie alle sind richtig {Eig. geradeaus gehend} dem Verständigen, und gerade denen, die Erkenntnis erlangt haben.

10 Nehmet an meine Unterweisung, und nicht Silber, und Erkenntnis lieber als auserlesenes, feines Gold.

11 Denn Weisheit ist besser als Korallen, und alles, was man begehren mag, kommt {O. und alle Kostbarkeiten kommen} ihr nicht gleich. -

12 Ich, Weisheit, bewohne die Klugheit, und finde die Erkenntnis der Besonnenheit. {O. der wohl durchdachten Entschlüsse}

13 Die Furcht Jehovas ist: das Böse hassen. Hoffart und Hochmut und den Weg des Bösen und den Mund der Verkehrtheit hasse ich.

14 Mein sind Rat und Einsicht; {S. die Anm. zu Kap. 2,7} ich bin der Verstand, mein ist die Stärke.

15 Durch mich regieren Könige, und Fürsten treffen gerechte Entscheidungen; {W. beschließen Gerechtigkeit}

16 durch mich herrschen Herrscher und Edle, alle Richter der Erde.

17 Ich liebe, die mich lieben; und die mich früh {O. eifrig} suchen, werden mich finden.

18 Reichtum und Ehre sind bei mir, bleibendes Gut und Gerechtigkeit.

19 Meine Frucht ist besser als feines Gold und gediegenes Gold, und mein Ertrag als auserlesenes Silber.

20 Ich wandle auf dem Pfade der Gerechtigkeit, mitten auf den Steigen des Rechts;

21 um die, die mich lieben, beständiges Gut {Eig. Vorhandenes, Wirkliches} erben zu lassen, und um ihre Vorratskammern zu füllen.

22 Jehova besaß mich im {O. als} Anfang seines Weges, vor seinen Werken von jeher.

23 Ich war eingesetzt von Ewigkeit her, von Anbeginn, vor den Uranfängen der Erde.

24 Ich war geboren, als die Tiefen {S. die Anm. zu Ps. 33,7; so auch V.27 u. 28} noch nicht waren, als noch keine Quellen {Eig. Quellenorte} waren, reich an Wasser.

25 Ehe die Berge eingesenkt wurden, vor den Hügeln war ich geboren;

26 als er die Erde und die Fluren noch nicht gemacht hatte, und den Beginn der Schollen {O. die Summe des Staubes} des Erdkreises.

27 Als er die Himmel feststellte, war ich da, als er einen Kreis abmaß über der Fläche der Tiefe;

28 als er die Wolken {S. die Anm. zu Hiob 35,5} droben befestigte, als er Festigkeit gab den Quellen der Tiefe; {O. als die Quellen der Tiefe festen Halt gewannen}

29 als er dem Meere seine Schranken setzte, daß die Wasser seinen Befehl nicht überschritten, als er die Grundfesten der Erde feststellte:

30 da war ich Schoßkind {Eig. Pflegling, Liebling; oder Künstler, Werkmeister} bei ihm, {Eig. an seiner Seite} und war Tag für Tag seine Wonne, {O. lauter Wonne} vor ihm mich ergötzend allezeit,

31 mich ergötzend auf dem bewohnten Teile {Eig. dem Erdreich} seiner Erde; und meine Wonne war bei den Menschenkindern.

32 Nun denn, ihr Söhne, höret auf mich: Glückselig sind, die meine Wege bewahren!

33 Höret Unterweisung und werdet weise, und verwerfet sie nicht!

34 Glückselig der Mensch, der auf mich hört, indem er an meinen Türen wacht Tag für Tag, die Pfosten meiner Tore hütet!

35 Denn wer mich findet, hat das Leben gefunden und Wohlgefallen erlangt von Jehova.

36 Wer aber an mir sündigt, {O. mich verfehlt} tut seiner Seele Gewalt an; alle, die mich hassen, lieben den Tod.

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.