1 Ja Tema läks sealt teele ja tuli Judea aladele ja maale sealpool Jordanit. Ja rahvast voolas jälle kokku Tema juure, ja Ta
2 Ja varisere tuli Tema juure, ja Teda kiusates küsisid nad Temalt: „Kas on mehel luba oma naist enesest lahutada?"
3 Tema vastas ja ütles neile: „Mida Mooses teid käskis?"
4 Nemad ütlesid: „Mooses andis loa kirjutada lahutuskiri ja lahutada!"
5 Aga Jeesus kostis ja ütles: „Teie südame kanguse pärast ta kirjutas teile selle käsu,
6 ent loomise algusest Jumal l
7 Sellepärast loobub inimene oma isast ja emast,
8 ja need kaks, mees ja naine, saavad üheks lihaks. Nii ei ole nad enam kaks, vaid üks liha.
9 Mis nüüd Jumal on ühte pannud, seda inimene ärgu lahutagu!"
10 Ja kodus küsisid Tema jüngrid jälle Temalt sama asja pärast.
11 Ja Ta ütles neile: „Kes iganes oma naise enesest lahutab ja v
12 Ja kui naine enese lahutab oma mehest ja läheb teisele, siis ta rikub abielu!"
13 Ja nad t
14 Kui Jeesus seda nägi, läks Ta tusaseks ja ütles neile: „Laske lapsukesed Minu juure tulla, ärge keelake neid, sest niisuguste päralt on Jumala Riik!
15 T
16 Ja Ta kaisutas neid ja pani Oma käed nende peale ning
17 Ja kui Ta ära läks teele, jooksis keegi Ta juure, langes p
18 Aga Jeesus ütles talle: „Miks sa Mind nimetad heaks? Keegi muu ei ole hea kui ainult Jumal.
19 Käsud sa tead: Sa ei tohi tappa; sa ei tohi abielu rikkuda; sa ei tohi varastada; sa ei tohi valet tunnistada; sa ei tohi kedagi petta; sa pead oma isa ja ema austama!"
20 Aga ta kostis ja ütles Temale: „
21 Ja Jeesus vaatas tema peale ja tundis armastust ta vastu ning ütles talle: „Ūht asja on sulle vaja: mine ja müü ära k
22 Tema aga jäi murelikuks selle s
23 Siis Jeesus vaatas ümber ja ütles Oma jüngritele: „Kui raske on neil, kelledel on palju vara, sisse minna Jumala Riiki!"
24 Aga jüngrid kohkusid Tema s
25 H
26 Aga nemad hämmastusid veel enam ja ütlesid isekeskis: „Kes siis v
27 Jeesus vaatas nendele ja ütles: „Inimestel on see v
28 Peetrus hakkas Temale ütlema: „Vaata, meie oleme jätnud maha k
29 Jeesus ütles: „T
30 ega saaks sajakordselt nüüd selsinasel ajal maju ja vendi ja
31 Aga paljud esimesed saavad viimseiks ja viimsed esimesiks!"
32 Aga nad olid teel minemas Jeruusalemma; ja Jeesus käis nende ees, ja nad kohkusid, aga järelkäijad kartsid. Ja Ta v
33 „Vaata, me läheme üles Jeruusalemma; ja Inimese Poeg antakse ülempreestrite ja kirjatundjate kätte, ja nad m
34 Ja need pilkavad Teda ja sülitavad Ta peale ja peksavad Teda rooskadega ja tapavad Tema, ja kolme päeva pärast t
35
36 Aga Tema ütles neile: „Mida te tahate, et ma teile teeksin?" 37. Nemad ütlesid Talle: „Anna meile, et me üks Sinu paremal ja teine Sinu vasakui pool saaksime istuda Sinu auhiilguses!"
37
38 Aga Jeesus ütles neile: „Te ei tea, mida te palute. Kas te v
39
40 kuid istuda Mu paremal ja vasakul pool ei ole Minu anda, vaid see antakse neile, kellele see on valmistatud!"
41 Kui need kümme seda kuulsid, said nad pahaseks Jakoobuse ja Johannese peale.
42 Ja Jeesus kutsus nad Enese juure ja ütles neile: „Te teate, et need, keda arvatakse rahvaste ülemaiks, valitsevad nende üle ja rahvaste suured tarvitavad v
43
44 ja kes teie seast tahab olla k
45 Sest Inimese Poeg ei ole tulnud ennast laskma teenida, vaid ise teenima ja andma oma hinge lunaks paljude eest!"
46 Ja nad tulid Jeerikosse. Ja kui Ta Jeerikost välja läks ja Tema jüngrid ja suur hulk rahvast, siis istus Timeuse poeg, pime Bartimeus, tee ääres ja kerjas.
47 Ja kui ta kuulis, et Jeesus Naatsaretlane on seal, hakkas ta kisendama ja ütlema: „Jeesus, Taaveti poeg, halasta minu peale!"
48 Ja paljud s
49 Ja Jeesus jäi seisma ja ütles: „Kutsuge ta siia!" Ja nad kutsusid pimedat ja ütlesid temale: „Ole julge, t
50 Ent tema viskas kuue seljast, t
51 Ja Jeesus hakkas temaga rääkima ning ütles: „Mis sa tahad, et Ma sulle teeksin?" Ent pime ütles talle: „Rabunii, et ma jälle näeksin!"
52 Jeesus ütles talle: „Mine, su usk on sind aidanud!" Ja sedamaid nägi ta jälle ja järgis Teda teekonnal.
1 A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
2 Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
3 On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
4 Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
5 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.
6 Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
7 Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
8 I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
9 Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
10 A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
11 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
12 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
13 Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
14 To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
15 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
16 A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
17 Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?
18 I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19 Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
20 A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
21 Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.
22 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
23 A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
24 Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
25 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
27 A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
28 I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
29 Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
30 Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
31 Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
32 Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
33 Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
34 Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
35 Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
36 On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
37 I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
38 Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
39 A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
40 Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.
41 A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
42 Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
43 Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
44 A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
45 Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
46 Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.
47 A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
48 I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
49 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
50 On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
51 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
52 Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.