1 Neil päevil, kui jälle väga palju rahvast koos oli ja neil ei olnud midagi süüa, kutsus Jeesus jüngrid Enese juure ja ütles neile:
2 „Mul on väga hale meel rahvast, sest nad on juba kolm päeva olnud Minu juures, ja neil ei ole midagi süüa.
3 Ja kui Ma nad lasen koju minna söömata, n
4 Ja Ta jüngrid vastasid Temale: „Kust v
5 Ja Ta küsis neilt: „Mitu leiba teil on?" Nad ütlesid: „Seitse."
6 Ja Ta käskis rahva istuda maa peale. Siis Ta v
7 Ja neil oli pisut kalukesi; ja Ta
8 Siis nad s
9 Aga sööjaid oli olnud arvata neli tuhat. Ja Ta laskis nad minna.
10 Ja varsti Ta astus ühes oma jüngritega paati ja j
11 Ja variserid tulid välja ja hakkasid Temaga vaidlema ning n
12 Siis Ta ohkas Oma vaimus ja ütles: „Miks see sugu otsib tähte? T
13 Ja Ta jättis nad maha ja astus jälle paati ja läks ära teisele poole.
14 Ja nad olid unustanud leiba kaasa v
15 Ja Ta käskis neid ning ütles: „Vaadake ette, hoiduge variseride haputaignast ja Heroodese haputaignast!"
16 Ja nad arutlesid isekeskis seda, et neil ei ole leiba.
17 Tema märkas seda ning ütles neile: „Mis te arutate, et teil ei ole leiba? Kas te veel ei m
18 Silmad teil on, aga te ei näe; k
19 Kui Ma viis leiba murdsin viiele tuhandele, mitu korvitäit palukesi te siis korjasite?" Nad ütlesid: „Kaksteistkümmend!"
20 „Kui Ma seitse murdsin neljale tuhandele, mitu korvitäit palukesi te siis korjasite?" Nad ütlesid: „Seitse."
21 Siis Ta ütles neile: „Kuidas te siis ei m
22 Ja nad tulevad Betsaidasse. Ja Ta juure tuuakse pime, ja nad paluvad Teda, et Ta teda puudutaks.
23 Siis Ta haaras pimeda käest kinni ja viis ta alevist välja, sülitas temale silmi ning pani Oma käed ta peale ja küsis talt: „Kas sa näed midagi?"
24 Tema vaatas üles ning ütles: „Ma näen inimesi, ma näen neid nagu puid k
25 siis Ta pani taas Oma käed ta silmadele; ja nüüd ta vaatas teravasti ja oli jälle terve; ja ta nägi k
26 Ja Ta saatis tema koju ning ütles: „Ära minegi külasse!"
27 Ja Jeesus ja Ta jüngrid läksid Filippuse Kaisarea küladesse. Ja teel küsis Ta Oma jüngritelt ning ütles neile: „Kelle Mind inimesed ütlevad olevat?"
28 Aga nemad vastasid Temale ning ütlesid: „Ristija Johannese, ja teised Eelija, ja veel teised ühe prohveteist!"
29 Siis Ta küsis neilt: „Aga teie, kelle teie ütlete Mind olevat?" Peetrus vastas ning ütles Temale: „Sina oled Kristus!"
30 Ja Ta hoiatas neid k
31 Ja Ta hakkas neid
32 Ja Ta rääkis seda üsna avalikult. Ja Peetrus v
33 Aga tema pöördus, vaatas Oma jüngritele ja s
34 Ja Ta kutsus rahva Enese juure ühes Oma jüngritega ning ütles neile: „Kui keegi tahab Minu järele tulla, siis ta salaku end ära ja v
35 Sest kes iganes oma hinge tahab päästa, see kaotab selle; aga kes iganes oma hinge kaotab Minu ja armu
36 Sest mis kasu on inimesel sellest, kui ta kogu maailma kasuks saaks, aga oma hingele kahju teeks?
37 V
38 Sest kes häbeneb Minu ja Mu s
1 V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.
3 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
4 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
5 I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.
6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
7 A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
9 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.
10 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
11 I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.
14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
15 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.
16 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
17 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?
18 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
19 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
20 A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
21 I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?
22 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
23 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
24 A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.
26 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.
27 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
28 Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
29 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
30 I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.
31 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
32 Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
33 Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
34 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.
35 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
36 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
37 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
38 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.