1 Ennussana Damaskoksesta. Näin käy: Damaskos ei enää ole kaupunki, siitä on tullut rauniokasa.

2 Kaupungit, joita se hallitsi, jäävät hylätyiksi, ne jäävät karjalaumoille, jotka makailevat siellä kenenkään häiritsemättä.

3 Efraim menettää suojamuurinsa, Damaskos kadottaa kuninkuuden, ja Syyrian jäännöksen valta sortuu kuin Israelin mahti -- näin sanoo Herra Sebaot.

4 Sinä päivänä Jaakobin heimon mahti vaipuu ja kuihtuu sen kukoistus ja hyvinvointi.

5 Sen käy kuin pystyssä seisovan viljan: korjuumies tulee ja katkaisee tähkät. Sen käy kuin Refaimin alangon pellon, kun tähkänpoimijat ovat tehneet työnsä:

6 sinne jää jälkikeruuta varten sen verran kuin ravisteltuun oliivipuuhun -- kaksi, kolme marjaa latvaan, neljä, viisi sinne tänne oksiin. Näin sanoo Herra, Israelin Jumala.

7 Sinä päivänä ihmisen silmät etsivät sitä joka hänet on luonut, kohti Israelin Pyhää kääntyy hänen katseensa.

8 Ei hän enää käännä katsettaan alttareihin, omiin luomuksiinsa, sormiensa töihin, ei asera-paaluihin, ei suitsutusalttareihin.

9 Sinä päivänä teidän lujat kaupunkinne jäävät autioiksi, yhtä autioiksi kuin ne kaupungit, jotka hivviläiset ja amorilaiset hylkäsivät paetessaan israelilaisten tieltä. Ja kaikkialla on autius.

10 Sillä sinä, Israel, olet unohtanut Jumalasi, joka sinut pelastaa, et ole muistanut turvakalliotasi. Istuta vain edelleenkin istutuksiasi ihanille jumalille ja kasvata vieraita köynnöksiä!

11 Sinä istutat ja saat ne heti versomaan, sinä kylvät ja saat ne jo huomenna kukkimaan. Mutta kun tauti puhkeaa, sato jää sinulta nauttimatta, eikä lääkettä kipuusi ole.

12 Voi kansojen meren kohinaa! Kumeana se pauhaa. Voi kansanheimojen kuohuja! Ne kohisevat kuin hyökyaallot,

13 ne jymisevät kuin suuret vedet. Mutta kun Herra niille ärjäisee, ne pakenevat maan ääriin. Niitä ajetaan takaa, niin kuin vuoriston tuuli ajelee akanoita, ne kierivät niin kuin pallo-ohdakkeet myrskyssä.

14 Ilta on kauhuja täynnä, aamun tullen ne ovat poissa. Sellainen on ryöstäjiemme osa, sellainen riistäjiemme arpa.

1 Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu.

2 Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil.

3 I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů.

4 I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí.

5 Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim.

6 Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský.

7 V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou.

8 A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani k tomu, což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným.

9 V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země.

10 Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš,

11 V čas štěpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den však užitku odejde žeň, na žalost tvou přetěžkou.

12 Běda množství lidí mnohých, kteříž jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteříž jako zvuk vod násilných hlučí,

13 Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je Bůh okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice.

14 Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.