1 Lähettäkää verolampaat maan hallitsijalle, viekää ne Selan seudulta autiomaan tietä tytär Siionin vuorelle!
2 Pakenevien lintujen, pesästä säikytetyn poikueen lailla Moabin tyttäret valittavat Arnonin kahlaamoilla:
5 silloin pystytetään jälleen Daavidin majaan uskollisuuden lujittama valtaistuin ja sillä istuu luotettava tuomari, joka tuntee lain ja toteuttaa oikeuden.
6 -- Me olemme kuulleet Moabin ylpeydestä -- miten kopea se on ollut! -- ja sen ylimielisyydestä ja ylvästelystä, pöyhkeydestä ja turhista puheista.
7 Siksi kaikki nyt valittelevat Moabissa, koko Moab valittelee surkeuttaan. Kir-Haresetin rypäleitä muistaessaan se vaipuu maahan itkien, nyyhkyttäen,
8 sillä kuihtuneet ovat Hesbonin rinteiden tarhat ja Sibman viiniköynnökset, joiden jalot rypäleet kaatoivat kansojen ruhtinaita. Kerran ne ulottivat kasvunsa Jaeseriin, haaroivat autiomaahan saakka ja rönsyilivät yli meren.
9 Sen tähden minä itken Jaeserin kanssa, itken Sibman viiniköynnöksiä. Kyynelilläni minä juotan teidät kylläisiksi, Hesbon ja Eleale, sillä kesken korjuujuhlien riemun on kajahtanut sotahuuto.
10 Tarhoista on korjattu pois ilo ja riemu, viinitarhoista ei kantaudu riemuhuutoja, viinikuurnissa ei poljeta rypäleitä, ilon äänet ovat vaienneet.
11 Siksi minun sisimpäni valittaa kuin harppu Moabin tähden, minun sydämeni valittaa Kir-Haresetin tähden.
12 Mutta kun Moab uhrikukkulallaan uuvuttaa itsensä juhlamenoissa ja pyhäkössään suorittaa kaikki rukoukset, se näkee vaivaa turhan tähden.
13 Tämän Herra on jo puhunut Moabista.
1 Pošlete beránky panovníku země, počnouc od Sela až do pouště, k hoře dcery Sionské.
2 Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské při brodech Arnon.
3 Svolej radu, učiň soud, připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj.
4 Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buď skrýší jejich před zhoubcím; nebo přestane násilník, přestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z země.
5 A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.
6 Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho.
7 Protož kvíliti bude Moáb před Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpěti budete, a říkati: Jižť jsou zkaženi.
8 Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národů potřeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšířilo při poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moře.
9 Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji tě slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo.
10 A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž i já provyskování přestávám.
11 Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres.
12 I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví.
13 Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.
14 Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí a mdlí.