1 Ajuntaram os filisteus todas as suas hostes em Afeque, e acamparam-se os israelitas junto à fonte em Jezreel.

2 Os régulos dos filisteus estavam marchando com as suas centenas e milhares; e Davi e seus homens marchavam na retaguarda com Aquis.

3 Perguntaram os régulos dos filisteus: Que fazem aqui estes hebreus? Aquis respondeu-lhes: Este não é Davi, servo de Saul, rei de Israel, que tem estado comigo alguns dias ou alguns anos, sem que lhe tenha achado culpa alguma desde o dia em que se refugiou para mim até o dia de hoje?

4 Porém os régulos dos filisteus se iraram contra ele, e disseram a Aquis: Faze voltar este homem, para que torne ao lugar em que o puseste, e não desça conosco à batalha, a fim de que não se faça nosso adversário no combate. Com que se reconcilaria com o seu senhor? não seria, porventura, com as cabeças destes homens?

5 Acaso este não é Davi, de quem cantando diziam nas danças: Saul matou os seus milhares, E Davi, as suas dezenas de milhares?

6 Aquis chamou a Davi, e disse-lhe: Pela vida de Jeová, tu tens sido reto, e é bom aos meus olhos o teu sair e entrar comigo no arraial, pois não tenho achado mal algum em ti desde o dia em que vieste ter comigo até o dia de hoje; porém tu não agradas aos régulos.

7 Agora volta e vai-te em paz, para não desagradares aos régulos dos filisteus.

8 Perguntou Davi a Aquis: Mas que tenho eu feito? que tens achado no teu servo desde o dia em que te apareci até o dia de hoje, para que eu não vá pelejar contra os inimigos do rei meu senhor?

9 Respondeu Aquis a Davi: Sei que és bom aos meus olhos, como um anjo de Deus: todavia os régulos dos filisteus disseram: Ele não há de subir conosco à batalha.

10 Agora levanta-te de manhã cedo, tu e os servos do teu senhor que vieram contigo, e tendo-vos levantado de manhã cedo, parti logo que haja luz.

11 Levantou-se Davi de madrugada com seus homens, para partirem pela manhã e voltarem para a terra dos filisteus. Os filisteus, porém, subiram a Jezreel.

1 A tak shromáždili Filistinští všecka vojska svá u Afeku, Izrael pak položil se u studnice, kteráž byla v Jezreel.

2 I táhla knížata Filistinská po stu a po tisících, David pak a muži jeho táhli nazad s Achisem.

3 Tedy řekla knížata Filistinská: K čemu jsou Židé tito? Odpověděl Achis knížatům Filistinským: Zdaliž toto není David služebník Saule, krále Izraelského, kterýž byl při mně dnů těchto, nýbrž těchto let, a neshledal jsem na něm ničeho ode dne, jakž odpadl od Saule, až do tohoto dne?

4 I rozhněvala se na něj knížata Filistinská, a řekli jemu ta knížata Filistinská: Odešli zase muže toho, ať se navrátí k místu svému, kteréž jsi mu ukázal, a nechť netáhne s námi k boji, aby se nám nepostavil za nepřítele v bitvě. Nebo čím se zalíbiti může pánu svému tento? Zdali ne hlavami mužů těchto?

5 Zdaliž tento není ten David, o kterémž zpívali v houfích plésajících, říkajíce: Porazil Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců?

6 I povolal Achis Davida, a řekl jemu: Živť jest Hospodin, že jsi upřímý, a líbí mi se vycházení tvé i vcházení tvé se mnou do vojska. Nebo neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, v kterýž jsi přišel ke mně, až do dne tohoto, ale před očima knížat nejsi vzácný.

7 Protož nyní navrať se a jdi v pokoji, a nebudeš těžký v očích knížat Filistinských.

8 I řekl David Achisovi: Co jsem pak učinil, a co jsi shledal na služebníku svém ode dne, v kterýž jsem počal býti u tebe, až do tohoto dne, abych nešel a nebojoval proti nepřátelům pána svého krále?

9 A odpovídaje Achis, řekl Davidovi: Vímť, že jsi vzácný před očima mýma jako anděl Boží, ale knížata Filistinská řekla: Nechť netáhne s námi k boji.

10 Nyní tedy vstaň tím raněji a služebníci pána tvého, kteříž přišli s tebou, a vstanouce tím spíše ráno, hned jakž by zasvitávalo, odejděte.

11 I vstal David, on i muži jeho, aby odšel tím raněji, a navrátil se do země Filistinské. Filistinští pak táhli do Jezreel.