1 e veio a palavra de Samuel a todo o Israel. Ora saiu Israel à batalha contra os filisteus, e acampou-se em Ebenézer, e os filisteus acamparam-se em Afeque.

2 Puseram-se os filisteus em ordem de batalha contra Israel; e travada a peleja, Israel foi ferido diante dos filisteus, que mataram no campo a uns quatro mil homens do exército.

3 Depois que o povo tornou para o arraial, disseram os anciãos de Israel: Por que nos feriu hoje Jeová diante dos filisteus? Tragamos para nós de Silo a arca da aliança de Jeová, para que venha para o meio de nós e nos livre das mãos dos nossos inimigos.

4 Enviou o povo a Silo, e trouxeram de lá a arca da aliança de Jeová dos exércitos, que se assenta sobre os querubins. Os dois filhos de Eli, Hofni e Finéias, ali estavam com a arca da aliança de Deus.

5 Quando a arca da aliança de Jeová chegou ao arraial, rompeu todo Israel em grandes brados, e ressonou a terra.

6 Os filisteus, tendo ouvido o som da gritaria, perguntaram: Que quer dizer esta enorme vozeria no arraial dos hebreus? Então souberam que a arca de Jeová havia chegado ao arraial.

7 Temeram os filisteus, dizendo: Deus é chegado ao arraial. Diziam: Ai de nós! porque nunca antes aconteceu tal coisa.

8 Ai de nós! quem nos livrará da mão destes deuses excelsos? Estes foram os deuses que feriram aos egípcios com toda a sorte de pragas no deserto.

9 Sede corajosos, e portai-vos varonilmente, ó filisteus, para que não venhais a ser escravos dos hebreus, assim como eles foram vossos escravos: portai-vos varonilmente e pelejai.

10 Pelejaram os filisteus, e foi derrotado Israel, fugindo cada um para a sua tenda. Houve mui grande matança, pois pereceram de Israel uns trinta mil homens de pé.

11 Foi tomada a arca de Deus, e foram mortos os dois filhos de Eli, Hofni e Finéias.

12 Então correu um homem de Benjamim, saído das fileiras, e no mesmo dia chegou a Silo, rasgados os vestidos e coberta de terra a cabeça.

13 Ao chegar ele, estava Eli sentado na sua cadeira junto da estrada vigiando, porque o seu coração estava tremendo pela arca de Deus. Depois de entrar o homem na cidade e dar as novas, rompeu toda a cidade em lamentáveis brados,

14 e, ao ouvi-los, Eli perguntou: Que quer dizer o ruído deste clamor? Apressou-se o homem e, vindo, deu as notícias a Eli.

15 Ora Eli tinha noventa e oito anos; os seus olhos tinham cegado, e não podia ver.

16 Disse o homem a Eli: Eu sou o que saí das fileiras, e delas fuji hoje mesmo. Perguntou-lhe Eli: Como sucedeu a coisa, meu filho?

17 Respondeu-lhe o que trazia a nova: Israel fugiu de diante dos filisteus, houve também grande matança no povo, foram mortos os teus dois filhos, Hofni e Finéias, e tomada a arca de Deus.

18 Quando ele mencionou a arca de Deus, Eli caiu da sua cadeira para trás junto à porta, quebrou-se-lhe o pescoço, e morreu, pois era homem velho e pesado. Ele tinha julgado a Israel quarenta anos.

19 A sua nora, mulher de Finéias, estava grávida e próxima ao parto; ouvindo a nova de que a arca de Deus foi tomada, e de que seu sogro e seu marido morreram, encurvou-se e deu à luz, porque as dores lhe sobrevieram.

20 Quando ela estava para expirar, disseram-lhe as mulheres que estavam ao lado dela: Não tenhas medo, pois deste à luz um filho. Ela, porém, não respondeu nem fez caso disso,

21 e chamou Icabode ao menino, dizendo: De Israel foi-se a glória, porque foi tomada a arca de Deus, e por causa de seu sogro e de seu marido.

22 Disse: De Israel foi-se a glória, porque foi tomada a arca de Deus.

1 I stalo se vedlé řeči Samuelovy všemu lidu Izraelskému. Nebo když vytáhl Izrael proti Filistinským k boji, a položili se při Eben-Ezer, Filistinští pak položili se v Afeku;

2 A když se sšikovali Filistinští proti Izraelovi, a již se potýkali: poražen jest Izrael od Filistinských, tak že jich zbito v té bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužů.

3 I navrátil se lid do stanů, a řekli starší Izraelští: Proč nás dnes Hospodin porazil před Filistinskými? Vezměme k sobě z Sílo truhlu smlouvy Hospodinovy, ať přijde mezi nás, a vysvobodí nás z rukou nepřátel našich.

4 Poslal tedy lid do Sílo, a vzali odtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů, sedícího na cherubínech. Byli také tam dva synové Elí s truhlou smlouvy Boží, Ofni a Fínes.

5 Když pak přinesena byla truhla smlouvy Hospodinovy do vojska, zkřikl všecken Izrael s velikým plésáním, až země vzněla.

6 Uslyševše pak Filistinští hluk plésání, řekli: Jaký jest to hlas výskání velikého tohoto v vojště Hebrejském? I poznali, že truhla Hospodinova přišla do vojska.

7 Protož báli se Filistinští, když praveno bylo: Přišel Bůh do vojska jejich; a řekli: Běda nám, nebo nebylo prvé nic k tomu podobného.

8 Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těch bohů silných? Tiť jsou bohové, kteříž zbili Egypt všelikou ranou i na poušti.

9 Posilňte se a buďte muži, ó Filistinští, abyste nesloužili těm Hebrejským, jako oni sloužili vám; buďtež tedy muži a bojujte.

10 Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele třidceti tisíc pěších;

11 Také truhla Boží vzata, a dva synové Elí zabiti, Ofni a Fínes.

12 Běže pak jeden Beniaminský z bitvy, přišel do Sílo téhož dne, maje roucho roztržené a hlavu prstí posypanou.

13 Přišel tedy, a aj, Elí seděl na stolici při cestě, hledě, nebo srdce jeho lekalo se za truhlu Boží; a když všel muž ten, a oznámil v městě, kvílilo všecko město.

14 A uslyšev Elí hlas křiku toho, řekl: Jaký jest to hlas hřmotu tohoto? Muž pak ten pospíchaje, přiběhl, aby oznámil Elí.

15 (A byl Elí v devadesáti a osmi letech; oči také jeho byly již pošly, a nemohl viděti.)

16 I řekl muž ten k Elí: Já jdu z bitvy, z bitvy zajisté utekl jsem dnes. I dí jemu on: Co se tam stalo, můj synu?

17 Odpověděl ten posel a řekl: Utekl Izrael před Filistinskými, také i porážka veliká stala se v lidu, ano i oba synové tvoji zabiti jsou, Ofni a Fínes, a truhla Boží jest vzata.

18 I stalo se, že jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Elí s stolice nazpět při úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umřel; nebo byl muž starý a těžký. On soudil Izraele čtyřidceti let.

19 Nevěsta pak jeho, manželka Fínesova, jsuc těhotná a blízká porodu, uslyševši také tu pověst, že by truhla Boží vzata byla, a že umřel tchán její i muž její, sklonila se a porodila; nebo se obořily na ni úzkosti její.

20 A v ten čas, když ona umírala, řekly, kteréž stály při ní: Neboj se, však jsi porodila syna. Kteráž nic neodpověděla, aniž toho připustila k srdci svému.

21 I nazvala dítě Ichabod, řkuci: Přestěhovala se sláva z Izraele; proto že vzata byla truhla Boží, a umřel tchán i muž její.

22 Protož řekla: Přestěhovala se sláva z Izraele, nebo vzata jest truhla Boží.