1 Foi dito a Davi: Eis que os filisteus estão pelejando contra Queila, e saqueando as eiras.

2 Consultou Davi a Jeová, dizendo: Irei eu e ferirei estes filisteus? Respondeu Jeová a Davi: Vai, e ferirás aos filisteus, e salvarás a Queila.

3 Os homens de Davi disseram-lhe: Temos medo aqui em Judá, quanto mais se formos a Queila contra o exército dos filisteus?

4 Davi tornou a consultar a Jeová, que lhe respondeu: Levanta-te, desce a Queila; porque eu hei de entregar os filisteus nas tuas mãos.

5 Foram Davi e seus homens a Queila, e pelejaram contra os filisteus; Davi levou-lhes os gados e fez uma grande matança entre eles. Assim salvou os habitantes de Queila.

6 Ao fugir Abiatar, filho de Aimeleque, para Davi a Queila, desceu levando o efode na mão.

7 Foi comunicado a Saul que Davi tinha ido a Queila. Disse Saul: Deus o entregou nas minhas mãos; está encerrado, porque entrou numa cidade que tem portas e ferrolhos.

8 Então Saul mandou chamar todo o povo à peleja, para que descessem a Queila e sitiassem a Davi e aos seus homens.

9 Sabendo Davi que Saul lhe maquinava o mal, disse ao sacerdote Abiatar: Traze cá o efode.

10 Davi disse: O teu servo acaba de ouvir, Jeová, Deus de Israel, que Saul se prepara para vir a Queila a fim de destruir a cidade por minha causa.

11 Entregar-me-ão os cidadãos de Queila nas mãos dele? descerá Saul como o teu servo ouviu? Rogo-te, Jeová, Deus de Israel, que o digas ao teu servo. Respondeu Jeová: Descerá.

12 Perguntou Davi: Acaso os cidadãos de Queila me entregarão a mim e aos meus homens nas mãos de Saul? Respondeu Jeová: Entregarão.

13 Davi e seus homens, que eram cerca de seiscentos, levantaram-se e partiram de Queila, e andaram errantes para cá e para lá. Tendo sido dito a Saul que Davi escapara de Queila, deixou de sair.

14 Davi ficou no deserto em lugares seguros, e permaneceu na região montanhosa no deserto de Zife. Saul buscava-o todos os dias, mas Deus não o entregou nas suas mãos.

15 Vendo Davi que Saul saíra em busca da sua vida, permaneceu no deserto de Zife em Horesa.

16 Levantou-se Jônatas, filho de Saul, e foi ter com Davi em Horesa, e o confortou em Deus.

17 Disse-lhe: Não tenhas medo, pois não te achará a mão de Saul, meu pai. Tu reinarás sobre Israel, e eu serei o segundo depois de ti; o que também Saul, meu pai, bem sabe.

18 Ambos fizeram aliança diante de Jeová; ficou Davi em Horesa, e Jônatas voltou para sua casa.

19 Depois subiram os zifitas a ter com Saul em Gibeá, e disseram: Não se esconde Davi entre nós nos lugares seguros em Horesa, no outeiro de Haquilá, que está ao sul do deserto?

20 Agora desce, ó rei, conforme é todo o desejo do teu coração, e a nós, toca-nos entregá-lo nas mãos do rei.

21 Disse Saul: Benditos sejais de Jeová, porque vos compadecestes de mim.

22 Ide, informai-vos ainda melhor, sabei e notai o lugar que freqüenta e quem o tenha visto ali; pois se me diz que ele é muito astuto.

23 Vede e informai-vos acerca de todos os esconderijos em que ele se oculta, e tornai a vir ter comigo sem falta, e eu irei convosco. Se ele estiver na terra, eu o buscarei entre todos os milhares de Judá.

24 Eles se levantaram e foram para Zife adiante de Saul; Davi, e seus homens, porém, estavam no deserto de Maom, na Arabá ao sul de Jesimom.

25 Saul e seus homens foram em busca dele. Isto foi dito a Davi. Pelo que desceu para a penha, e ficou no deserto de Maom. O que tendo Saul ouvido, entrou no deserto para perseguir a Davi.

26 Saul ia duma banda do monte, e Davi e seus homens da outra banda do monte. Davi fugiu apressadamente para escapar de Saul, porque Saul e seus homens cercavam a Davi e aos seus para os prender.

27 Porém chegou um mensageiro a Saul dizendo: Apressa-te e vem, porque os filisteus acabam de invadir a terra.

28 Tornou-se Saul, deixando de perseguir a Davi, e marchou contra os filisteus. Por isso se chamou àquele lugar Sela-Hamalequote.

29 Davi subiu dali, e habitou nos lugares seguros de En-Gedi.

1 Tedy oznámili Davidovi, řkouce: Aj, Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory.

2 Protož tázal se David Hospodina, řka: Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské? I odpověděl Hospodin Davidovi: Jdi a porazíš Filistinské, i Cejlu vysvobodíš.

3 Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských.

4 A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé.

5 I táhl David a muži jeho k Cejle, a bojoval s Filistinskými, a zajal dobytky jejich. I porazil je ranou velikou, a tak vysvobodil David obyvatele Cejly.

6 Stalo se pak, že když utíkal Abiatar syn Achimelechův k Davidovi do Cejly, dostal se efod v ruce jeho.

7 Potom oznámeno bylo Saulovi, že přitáhl David do Cejly. I řekl Saul: Dalť ho Bůh v ruku mou, nebo zavřel se, všed do města hrazeného a zavřitého.

8 I svolal Saul všecken lid k boji, aby táhl k Cejle, a oblehl Davida i muže jeho.

9 A zvěděv David, že Saul tajně ukládá o něm zle, řekl Abiatarovi knězi: Vezmi na se efod.

10 I řekl David: Hospodine, Bože Izraelský, za jistou věc slyšel služebník tvůj, že strojí Saul přitáhnouti k Cejle, aby zkazil město pro mne.

11 Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho? A přitáhl-li by Saul, jakž slyšel služebník tvůj? Hospodine, Bože Izraelský, oznam, prosím, služebníku svému. Odpověděl Hospodin: Přitáhl by.

12 Řekl ještě David: Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy? Odpověděl Hospodin: Vydali by.

13 Vstav tedy David a muži jeho, téměř šest set mužů, vytáhli z Cejly a šli ustavičně, kamž jíti mohli. Saulovi pak povědíno, že ušel David z Cejly; i nechal tažení.

14 Byl pak David na poušti v místech bezpečných, a bydlil na hoře, na poušti Zif. A ačkoli hledal ho Saul po všecky ty dny, však nevydal ho Bůh v ruku jeho.

15 Vida tedy David, že Saul vytáhl hledati bezživotí jeho, byl na poušti Zif v lese.

16 Vstav pak Jonata syn Saulův, přišel k Davidovi do lesa, a posilnil ruky jeho v Bohu.

17 A řekl jemu: Neboj se, neboť nenalezne tebe ruka Saule otce mého, ale ty kralovati budeš nad Izraelem, a já budu druhý po tobě. Však i Saul otec můj zná to.

18 I učinili smlouvu oba před Hospodinem; a David zůstal v lese, Jonata pak navrátil se do domu svého.

19 Tedy přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Zdaliž David nepokrývá se u nás v horách, v lese, na pahrbku Hachile, kterýž jest na pravé straně pouště.

20 Protož nyní podlé vší žádosti duše své, ó králi, přitáhni stěží, my se pak přičiníme, abychom jej vydali v ruce královy.

21 I řekl Saul: Požehnaní vy od Hospodina, že mne litujete.

22 Jdětež medle, ujisťte se tím ještě lépe, přezvězte a shlédněte místo jeho, kam se obrátí, kdo ho tam viděl; nebo mi praveno, že divných chytrostí užívá.

23 Vyšpehujtež tedy a vyzvězte všecky skrejše, v nichž se kryje, a navraťte se ke mně s věcí jistou, i potáhnu s vámi, a jestliže v zemi jest, hledati ho budu ve všech tisících Judských.

24 Kteřížto vstavše, navrátili se do Zif před Saulem; David pak a muži jeho byli na poušti Maon, na rovinách po pravé straně pouště.

25 Nebo jakž vytáhl Saul s lidem svým hledati ho, oznámeno bylo to Davidovi, kterýž sstoupil s skály a bydlil na poušti Maon. O čemž Saul uslyšav, honil Davida po poušti Maon.

26 A tak Saul táhl s jedné strany hory, David pak a muži jeho po druhé straně hory. A pospíšil David, aby mohl utéci od tváři Saulovy; nebo Saul s lidem svým obkličovali Davida i muže jeho, aby je zjímali.

27 V tom přišel posel k Saulovi, řka: Pospěš a přiď, nebo Filistinští vtrhli do země.

28 A protož navrátil se Saul od honění Davida, táhl proti Filistinským. Pročež nazvali to místo: Skála rozdělující.

29 **