1 Então Ana orou e disse: Alegra-se o meu coração em Jeová. Exaltado é o meu poder em Jeová. A minha boca dilata-se sobre os meus inimigos, Porque eu me regozijo na tua salvação.

2 Ninguém há santo como Jeová; Pois não há outro fora de ti, Nem há outra rocha como o nosso Deus.

3 Não continueis a falar tão orgulhosamente, Não saiam da vossa boca palavras arrogantes, Porque Jeová é Deus que tudo sabe, E por ele são pesadas as ações.

4 O arco dos fortes se quebra, E os fracos são cingidos de força.

5 Os fartos assalariam-se por pão, E os famintos deixam de ter fome. Até a estéril deu à luz sete filhos, E a que teve muitos filhos perde as forças.

6 Jeová é o que tira a vida, e a dá; Faz descer ao Cheol, e faz subir.

7 Jeová é o que empobrece, e dá riquezas; Ele abate, e também eleva.

8 Levanta do pó ao pobre, Do monturo eleva ao necessitado, Para os fazer assentar entre os príncipes, E para lhes dar por herança um trono de glória; Pois de Jeová são as colunas da terra, E sobre elas tem posto o mundo.

9 Ele guardará os pés dos seus santos, Os ímpios, porém, ficarão mudos nas trevas, Por que pela força não prevalecerá o homem.

10 Jeová despedaçará os seus inimigos, Contra eles trovejará nos céus. Jeová julgará as extremidades da terra; Dará força ao seu rei, E exaltará o poder do seu ungido.

11 Então se retirou Elcana para sua casa em Ramá. O menino, porém, ficou servindo a Jeová na presença do sacerdote Eli.

12 Ora os filhos de Eli eram filhos de Belial; não conheciam a Jeová.

13 Este era o costume dos sacerdotes para com o povo: sempre que alguém oferecia um sacrifício, vinha o servo do sacerdote, quando se cozia a carne, tendo na mão o seu garfo de três dentes,

14 e metia-o na panela, ou no tacho, ou no calderão, ou na marmita. Tudo o que o garfo trazia para cima, tomava-o o sacerdote para si. Assim faziam em Silo a todos os israelitas que lá chegavam.

15 Ainda mais, antes que queimassem a gordura, vinha o servo do sacerdote e dizia ao homem que estava oferecendo o sacrifício: Dá carne de assar para o sacerdote; porque ele não receberá de ti carne cozida, mas crua.

16 Se lhe respondia o ofertante: Sem dúvida logo há de ser queimada a gordura, então tomarás quanto quiseres; replicava-lhe o servo: Não, porém hás de dar-ma agora; se não, tomá-la-ei à força.

17 Era muito grande o pecado destes moços diante de Jeová, pois o povo veio a desprezar a oferta de Jeová.

18 Samuel, porém, ministrava diante de Jeová, vestido de um efode de linho.

19 Sua mãe fazia-lhe uma pequena túnica, e de ano em ano lha trazia, quando subia em companhia de seu marido a oferecer o sacrifício anual.

20 Eli abençoou a Elcana e a sua mulher, e disse: Jeová te dê semente desta mulher em lugar da que foi pedida a Jeová. Então voltaram para sua casa.

21 Visitou Jeová a Ana, e ela concebeu, e deu à luz três filhos e duas filhas. Entretanto o menino Samuel crescia diante de Jeová.

22 Ora Eli era muito velho, mas ouvia tudo o que faziam seus filhos a todo o Israel, e como se deitavam com as mulheres que ministravam à porta da tenda da revelação.

23 Disse-lhes: Por que fazeis tais coisas? de todo este povo eu ouço falar dos vossos maus atos.

24 Não, filhos meus; pois não é boa a fama que eu ouço. Estais fazendo transgredir o povo de Jeová.

25 Se o homem pecar contra outro, Deus o julgará; mas, se um homem pecar contra Jeová, quem intercederá por ele? Todavia não ouviram a voz de seu pai, porque Jeová os queria matar.

26 Mas o menino Samuel ia crescendo em estatura e no favor de Jeová bem como dos homens.

27 Veio um homem de Deus a Eli, e disse-lhe: Assim diz Jeová: Não me revelei à casa de teu pai, quando eles estavam no Egito sujeitos à casa de Faraó?

28 Eu o escolhi dentre todas as tribos de Israel para ser o meu sacerdote, para subir ao meu altar, para queimar incenso e para trazer um efode diante de mim; e dei à casa de teu pai todas as ofertas queimadas dos filhos de Israel.

29 Por que pisastes aos pés os meus sacrifícios e as minhas ofertas que ordenei que se fizessem na minha habitação, e por que honras a teus filhos mais do que a mim, engordando-vos das melhores de todas as ofertas do meu povo de Israel?

30 Portanto diz Jeová, Deus de Israel: Eu tinha dito que a tua casa e a casa de teu pai andariam para sempre diante de mim, mas agora diz Jeová: Longe de mim tal coisa; porque honrarei aos que me honram, e os que me desprezam serão tidos em pouca conta.

31 Eis que vêm dias em que cortarei o teu braço, e o braço da casa de teu pai, de sorte que não haja ancião em tua casa.

32 Em todo o bem que Deus fará a Israel verás o aperto na minha habitação; e nunca haverá um ancião em tua casa.

33 O homem da tua linhagem a quem eu não cortar do meu altar, será poupado para que os teus olhos se consumam, e a tua alma se entristeça; todos os descendentes da tua casa morrerão na flor da idade.

34 Será para ti por sinal o que sobrevirá a teus dois filhos, a Hofni e a Finéias: no mesmo dia morrerão ambos.

35 Eu suscitarei para mim um sacerdote fiel, que fará segundo tudo o que está no meu coração e na minha mente; edificar-lhe-ei uma casa duradoura, e ele andará sempre diante do meu ungido.

36 Todo aquele que restar em tua casa virá e se prostrará diante dele por uma moeda de prata e por um pão e dirá: Rogo-te que me admitas a um dos cargos sacerdotais, para que eu coma um bocado de pão.

1 I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.

2 Neníť žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe, neníť žádný tak silný jako Bůh náš.

3 Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.

4 Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.

5 Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali lačněti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest.

6 Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.

7 Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.

8 Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy jsou stěžeje země, na nichž založil okršlek.

9 Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.

10 Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého.

11 I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí.

12 Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.

13 Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý,

14 A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.

15 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové.

16 Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.

17 I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.

18 Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným.

19 A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.

20 I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.

21 Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.

22 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy.

23 I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.

24 Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův.

25 Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.

26 Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.

27 I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově?

28 A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských.

29 Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.

30 Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.

31 Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém.

32 A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny.

33 A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém.

34 A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.

35 Vzbudím pak sobě kněze věrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny.

36 A budeť, že kdožkoli pozůstane z domu tvého, přijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba, a řekne: Připusť mne, prosím, k jedné třídě kněžské, abych jedl chléb.