1 A sabedoria edificou a sua casa, Cortou as suas sete colunas;
2 Matou os seus animais cevados, misturou o seu vinho, E preparou a sua mesa.
3 Enviou as suas criadas a gritar Sobre as alturas da cidade:
4 Quem é estúpido, volte-se para cá; Aos que são faltos de entendimento, diz ela:
5 Vinde, comei o meu pão, E bebei do vinho que misturei.
6 Deixai a estupidez e vivei; E andai pelo caminho do entendimento.
7 Quem corrige ao escarnecedor, traz sobre si afronta; E quem repreende ao perverso, a si mesmo se desonra.
8 Não repreendas ao escarnecedor, para que não te odeie; Repreende ao sábio, e ele te amará.
9 Instrui ao sábio, e ele se tornará mais sábio; Ensina ao justo, e ele crescerá na ciência.
10 O temor de Jeová é o princípio da sabedoria, E o conhecimento do Santo é o entendimento.
11 Pois por mim se multiplicarão os teus dias, E se te aumentarão os anos da tua vida.
12 Se és sábio, para ti mesmo o és; E se és escarnecedor, tu só o suportarás.
13 A loucura é mulher turbulenta; É estúpida, e não sabe coisa alguma.
14 Senta-se junto à porta da sua casa, Sobre uma cadeira nas alturas da cidade,
15 Para chamar aos que passam pela estrada, Os quais vão seguindo o seu caminho:
16 Quem é estúpido, volte-se para cá; E ao que é falto de entendimento, diz ela:
17 As águas furtadas são doces, E o pão tomado às escondidas é agradável.
18 Mas ele não sabe que ali estão os mortos; Que os seus convidados estão nas profundezas do Cheol.
1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.