1 Filho meu, se tiveres ficado por fiador do teu próximo, Se tiveres dado um penhor por outro,
2 Estás enredado pelas palavras da tua boca, Estás preso pelas palavras da tua boca.
3 Faze isso, pois, filho meu, e livra-te, Visto que caíste no poder do teu próximo; Vai, humilha-te e importuna ao teu próximo.
4 Não dês sono aos teus olhos, Nem adormecimento às tuas pálpebras.
5 Livra-te como gazela da mão do caçador, E como pássaro da mão do passarinheiro.
6 Vai ter com a formiga, ó preguiçoso, Considera os seus caminhos e sê sábio.
7 Ela, não tendo chefe, Nem superintendente, nem governador,
8 Faz a provisão do seu mantimento no estio, E ajunta no tempo da ceifa o seu alimento.
9 Até quando, ó preguiçoso, ficarás deitado? Quando te levantarás do teu sono?
10 Um pouco para dormir, um pouco para toscanejar, Um pouco para cruzar os braços em repouso;
11 Assim virá a tua pobreza como um salteador, E a tua indigência como um homem armado.
12 O homem vil, o homem iníquo, Anda com a perversidade na boca,
13 Pisca os olhos, faz sinais com os pés, E acena com os dedos;
14 A perversidade está no seu coração, sempre maquina o mal; Semeia discórdias.
15 Portanto virá de repente a sua calamidade; De improviso será quebrantado, sem que haja remédio.
16 Há seis coisas que Jeová aborrece; Sim, há sete que a sua alma abomina:
17 Olhos altivos, língua mentirosa, E mãos que derramam sangue inocente;
18 Coração que maquina projetos iníquos, Pés que se apressam a correr para o mal;
19 Testemunha falsa que profere mentiras, E o que semeia discórdia entre seus irmãos.
20 Filho meu, guarda os mandamentos de teu pai, E não abandones a instrução de tua mãe.
21 Ata-os perpetuamente ao teu coração, Pendura-os à roda do teu pescoço.
22 Quando andares, ela te guiará; Quando te deitares, te guardará: E quando acordares, ela falará contigo.
23 Pois o mandamento é uma lâmpada, e a lei uma luz; E as repreensões da instrução são o caminho da vida,
24 Para te guardarem da má mulher, E das lisonjas da língua da estrangeira.
25 Não cobices no teu coração a sua formosura, E não te deixes render pelas suas pálpebras.
26 Pois por causa duma mulher prostituída o homem é reduzido a um bocado de pão, E a que é adúltera, caça a vida preciosa.
27 Poderá o homem tomar fogo no seu seio, Sem que ardam os seus vestidos?
28 Ou poderá andar por cima de brasas vivas, Sem que se queimem os pés?
29 Assim será com aquele que se chega à mulher do seu próximo; Não ficará sem castigo quem a tocar.
30 O ladrão não é desprezado, se furtar Para matar a fome, quando estiver faminto;
31 Porém se for colhido, pagará sete vezes tanto; Entregará todos os bens de sua casa.
32 Quem comete adultério é falto de entendimento; Destrói-se a si mesmo, quem assim procede.
33 Ele receberá feridas e ignomínia, E o seu opróbrio não se apagará;
34 Porque o ciúme enfurece o homem; E não poupará no dia da vingança.
35 Não aceitará resgate algum; Nem se contentará, ainda que dês muitos presentes.
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.