1 Ao homem pertencem os planos do coração, Mas de Jeová vem a resposta da língua.
2 Todos os caminhos do homem são limpos aos seus olhos, Mas Jeová pesa os espíritos.
3 Entrega a Jeová as tuas obras, E serão estabelecidos os teus desígnios.
4 Jeová fez tudo para um fim, Até os perversos para o dia mau.
5 Todo aquele que é soberbo de coração é abominação a Jeová; Certamente não ficará impune.
6 Pela misericórdia e pela verdade expia-se a iniqüidade, E pelo temor de Jeová os homens desviam-se do mal.
7 Quando os caminhos do homem agradam a Jeová, Faz que tenham paz com ele até os seus inimigos.
8 Melhor é o pouco com justiça, Do que grandes rendas com injustiça.
9 O coração do homem propõe o seu caminho, Mas Jeová lhe dirige os passos.
10 Nos lábios do rei acham-se oráculos, No juízo não transgredirá a sua boca.
11 Peso e balança justos são de Jeová, Obra sua são todos os pesos da bolsa.
12 O cometer a maldade é abominação aos reis, Porque o trono se estabelece pela justiça.
13 Os lábios justos são o prazer dos reis, E é amado aquele que fala coisas retas.
14 O furor do rei é como correios da morte, Mas o homem sábio o aplacará.
15 Na luz do rosto do rei está a vida, E o seu furor é como a chuva serôdia.
16 Quanto melhor é adquirir sabedoria do que o ouro! Adquirir o entendimento é mais para se escolher do que a prata.
17 A estrada dos retos é desviar-se do mal; Quem guarda o seu caminho conserva a sua alma.
18 A soberba precede a destruição, E o espírito altivo, a queda.
19 Melhor é ser humilde de espírito com os pobres, Do que repartir os despojos com os soberbos.
20 Quem atende à palavra, achará prosperidade; E aquele que confia em Jeová, esse é feliz.
21 O sábio de coração será chamado prudente, E a doçura dos lábios aumenta o saber.
22 O entendimento é fonte da vida para aquele que o possui, Mas a estultícia é a punição dos insensatos.
23 O coração do sábio instrui a sua boca, E põe o saber nos seus lábios.
24 Palavras agradáveis são como favos de mel, Doces para a alma, e saúde para os ossos.
25 Há um caminho que ao homem parece direito, Mas no fim guia para a morte.
26 O apetite do trabalhador trabalha por ele, Porque a sua boca o incita a isso.
27 O homem vil cava o mal, E nos seus lábios há como que fogo ardente.
28 O homem perverso espalha contendas, E o murmurador separa amigos íntimos.
29 O homem violento alicia ao seu vizinho, E o conduz por um caminho que não é bom.
30 Quem fecha os olhos, fá-lo para maquinar coisas perversas; Quem morde os beiços, efetua o mal.
31 Coroa de glória são as cãs, A qual se achará no caminho da justiça.
32 Quem é tardio em se irar vale mais do que o valente; E quem domina a sua alma do que quem toma uma cidade.
33 As sortes deitam-se no regaço, Mas de Jeová procede toda a sua disposição.
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.