1 Aquele que, sendo muitas vezes repreendido, endurece a sua cerviz, Será de repente quebrantado, sem que haja remédio.2 Quando se multiplicam os justos, regozija-se o povo; Mas quando o perverso toma o governo, o povo geme.3 O homem que ama a sabedoria, alegra a seu pai; Mas quem freqüenta a companhia das prostitutas, disperdiça a sua fazenda.4 O rei pela justiça estabelece a terra, Mas o amigo de impostos a transtorna.5 O homem que lisonjeia ao seu próximo, Arma-lhe uma rede aos passos.6 Na transgressão do homem mau há laço, Mas o justo jubila e se regozija.7 O justo toma conhecimento da causa dos pobres, O perverso não tem conhecimento para a conhecer.8 Os homens escarnecedores abrasam a cidade, Mas os sábios desviam a ira.9 Se o homem sábio disputar com o insensato, Quer se agaste, quer se ria, não haverá descanso.10 Os sanguinolentos aborrecem o íntegro; E quanto ao reto, procuram tirar-lhe a vida.11 O tolo derrama toda a sua ira, Mas o sábio a reprime e aplaca.12 Se o governador atende às mentiras, Todos os seus servos são perversos.13 O pobre e o opressor se encontram, Jeová alumia os olhos de ambos.14 O rei que julga fielmente os pobres, Terá o seu trono estabelecido para sempre.15 A vara e a repreensão dão sabedoria, Mas a criança, deixada a si, envergonha a sua mãe.16 Quando os perversos se multiplicam, multiplicam-se as transgressões; Mas os justos verão a queda deles.17 Corrige o teu filho, e ele te fará descansar; Ele trará delícias à tua alma.18 Onde não há revelação, o povo fica sem freio; Mas aquele que guarda a lei, esse é feliz.19 O servo se não emendará com palavras; Porque ainda que entenda, não obedecerá.20 Vês tu um homem precipitado no falar? Mais esperança há para o tolo do que para ele.21 Aquele que cria delicadamente ao seu servo desde a meninice, Nele terá por fim um filho.22 O homem irascível excita rixas, E o furioso multiplica transgressão.23 A soberba do homem o abaterá, Mas o humilde de espírito receberá honra.24 Aquele que é sócio dum ladrão, aborrece a sua alma; Ouve-o sol juramento, e nada denuncia.25 O medo do homem traz um laço; Mas quem confia em Jeová, está seguro.26 Muitos procuram o favor do governador, Mas a sentença de cada um vem de Jeová.27 O homem injusto é abominação aos justos, E o reto no seu caminho é abominação ao perverso.

1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.