1 Aquele que, sendo muitas vezes repreendido, endurece a sua cerviz, Será de repente quebrantado, sem que haja remédio.
2 Quando se multiplicam os justos, regozija-se o povo; Mas quando o perverso toma o governo, o povo geme.
3 O homem que ama a sabedoria, alegra a seu pai; Mas quem freqüenta a companhia das prostitutas, disperdiça a sua fazenda.
4 O rei pela justiça estabelece a terra, Mas o amigo de impostos a transtorna.
5 O homem que lisonjeia ao seu próximo, Arma-lhe uma rede aos passos.
6 Na transgressão do homem mau há laço, Mas o justo jubila e se regozija.
7 O justo toma conhecimento da causa dos pobres, O perverso não tem conhecimento para a conhecer.
8 Os homens escarnecedores abrasam a cidade, Mas os sábios desviam a ira.
9 Se o homem sábio disputar com o insensato, Quer se agaste, quer se ria, não haverá descanso.
10 Os sanguinolentos aborrecem o íntegro; E quanto ao reto, procuram tirar-lhe a vida.
11 O tolo derrama toda a sua ira, Mas o sábio a reprime e aplaca.
12 Se o governador atende às mentiras, Todos os seus servos são perversos.
13 O pobre e o opressor se encontram, Jeová alumia os olhos de ambos.
14 O rei que julga fielmente os pobres, Terá o seu trono estabelecido para sempre.
15 A vara e a repreensão dão sabedoria, Mas a criança, deixada a si, envergonha a sua mãe.
16 Quando os perversos se multiplicam, multiplicam-se as transgressões; Mas os justos verão a queda deles.
17 Corrige o teu filho, e ele te fará descansar; Ele trará delícias à tua alma.
18 Onde não há revelação, o povo fica sem freio; Mas aquele que guarda a lei, esse é feliz.
19 O servo se não emendará com palavras; Porque ainda que entenda, não obedecerá.
20 Vês tu um homem precipitado no falar? Mais esperança há para o tolo do que para ele.
21 Aquele que cria delicadamente ao seu servo desde a meninice, Nele terá por fim um filho.
22 O homem irascível excita rixas, E o furioso multiplica transgressão.
23 A soberba do homem o abaterá, Mas o humilde de espírito receberá honra.
24 Aquele que é sócio dum ladrão, aborrece a sua alma; Ouve-o sol juramento, e nada denuncia.
25 O medo do homem traz um laço; Mas quem confia em Jeová, está seguro.
26 Muitos procuram o favor do governador, Mas a sentença de cada um vem de Jeová.
27 O homem injusto é abominação aos justos, E o reto no seu caminho é abominação ao perverso.
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.