1 Melhor é um bocado de pão seco com tranqüilidade, Do que uma casa cheia de festins com rixas.
2 O servo que procede sabiamente, dominará sobre o filho que causa vergonha; E entre os irmãos repartirá a herança.
3 O crisol é para a prata, e o forno para o ouro; Mas Jeová prova os corações.
4 O malfeitor atende aos lábios perversos, E o mentiroso dá ouvidos à língua maligna.
5 Quem zomba do pobre ultraja ao seu Criador; E o que se alegra com a calamidade não ficará impune.
6 Os filhos dos filhos são a coroa dos velhos, E a glória dos filhos são seus pais.
7 Não convém ao tolo o lábio excelente, Muito menos ao príncipe o lábio mentiroso.
8 Como pedra preciosa é o presente aos olhos de quem o recebe; Para onde quer que se volver, prosperará.
9 Quem encobre a transgressão, busca o amor; Mas quem a faz lembrar, separa amigos íntimos.
10 Uma repreensão entra mais profundamente no inteligente, Do que cem açoites no insensato.
11 O homem mau só procura a rebelião, Portanto um mensageiro cruel será enviado contra ele.
12 É melhor encontrar-se uma ursa roubada dos filhos, Do que o insensato enquanto está louco.
13 Quanto àquele que torna mal por bem, Não se apartará da sua casa o mal.
14 O princípio de contendas é como quando se dá saída às águas represadas; Portanto deixa a disputa, antes que haja rixas.
15 Quem justifica ao perverso, condena ao justo, São ambos, tanto um como outro, abominação a Jeová.
16 De que serve na mão do tolo o preço para comprar a sabedoria, Visto que ele não tem entendimento?
17 O amigo ama em todo o tempo, E para a angústia nasce o irmão.
18 O homem, falto de entendimento, compromete-se, E torna-se fiador na presença do seu vizinho.
19 Quem ama a contenda, ama a transgressão; Aquele que faz alta a sua porta busca a destruição.
20 O perverso de coração não achará o bem; E o que tem a língua dobre cairá no mal.
21 Aquele que gera a um estulto, para sua tristeza o faz; E o pai dum tolo não se alegra.
22 O coração alegre é bom remédio, Mas o espírito abatido seca os ossos.
23 O perverso recebe do regaço o presente, Para perverter as veredas da justiça.
24 A sabedoria é o alvo do inteligente, Mas os olhos do insensato estão nas extremidades da terra.
25 O filho insensato é a tristeza do pai, E a amargura da que o deu à luz.
26 Ao justo não é bom punir, Nem ferir aos nobres por causa da sua retidão.
27 Quem é moderado nas suas palavras, tem conhecimento; E o que tem espírito sereno, é homem de inteligência.
28 Até o insensato, estando calado, é tido por sábio; Quando cerrar os seus lábios, é considerado prudente.
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.