1 A mulher sábia edifica a sua casa, Mas a insensata a derruba com as suas mãos.
2 Quem anda na retidão teme a Jeová; Mas aquele que é perverso nos seus caminhos o despreza.
3 Na boca do insensato está o rebento da soberba, Mas os lábios dos sábios os conservarão.
4 Onde não há bois, vazia está a manjedoura; Mas pela força do boi há abundância de novidades.
5 A testemunha fiel não mentirá, Mas a testemunha falsa profere mentiras.
6 O escarnecedor busca a sabedoria, e não a acha; Mas para o inteligente o conhecimento é fácil.
7 Afasta-te da presença do homem insensato, Não é nos seus lábios que acharás a ciência.
8 A sabedoria do prudente é entender o seu caminho, Mas a estultícia dos loucos é engano.
9 A culpa zomba dos insensatos, Mas os retos têm o favor de Deus.
10 O coração conhece a sua própria amargura, E o estranho não participa da sua alegria.
11 A casa dos perversos será destruída, Mas a tenda dos retos florescerá.
12 Há um caminho que ao homem parece direito, Mas no fim guia para a morte.
13 Até no riso o coração pode ter a dor, E a alegria pode acabar em tristeza.
14 Quem erra de coração, se encherá dos seus caminhos; Mas a plenitude do homem de bem vem de si mesmo.
15 O simples dá crédito a tudo o que se lhe diz, Mas o prudente considera os seus passos.
16 O sábio teme e desvia-se do mal, Mas o tolo é arrogante e dá-se por seguro.
17 Quem se encoleriza facilmente, fará loucuras; E o homem de desígnios perversos é odiado.
18 Os simples herdarão a estultícia, Mas os prudentes serão coroados de conhecimento.
19 Os maus prostram-se perante os bons, E os perversos junto às portas dos justos.
20 O pobre é odiado até pelo seu vizinho, Mas o rico tem muitos amigos.
21 Quem despreza ao seu vizinho, peca; Mas aquele que se compadece dos pobres, esse é feliz.
22 Porventura não erram os que maquinam o mal? Mas haverá benignidade e verdade para os que planejam o bem.
23 Há proveito em todo o trabalho; Meras palavras, porém, só levam à penúria.
24 A riqueza dos sábios é uma coroa para eles, Mas a estultícia dos loucos não passa de estultícia.
25 A testemunha verdadeira livra almas; Mas quem profere mentiras causa engano.
26 Quem teme a Jeová, tem seguro apoio, E os seus filhos terão um lugar de refúgio.
27 O temor de Jeová é fonte de vida, Para desviar dos laços da morte.
28 Na multidão do povo está a glória do rei, Mas na falta do povo está a destruição do príncipe.
29 Quem é tardio em irar-se é grande em entendimento; Mas o que tem espírito impaciente exalta a estultícia.
30 O ânimo tranqüilo é a vida da carne, Mas a inveja é a podridão dos ossos.
31 Quem oprime ao pobre, ultraja ao seu Criador; Mas honra-o aquele que se compadece do necessitado.
32 O perverso é derrubado pela sua malícia, Mas o justo, ainda morrendo, tem esperança.
33 A sabedoria repousa no coração do inteligente; Mas o que está no interior dos loucos, vem a lume.
34 A justiça exalta as nações, Mas o pecado é o opróbrio dos povos.
35 O favor do rei é concedido ao servo que procede sabiamente, Mas a sua ira manifesta-se contra aquele que causa vergonha.
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.