1 Maskil (cantique) d'Héman l'Ezrachite. Éternel, Dieu de ma délivrance, je crie jour et nuit devant toi.2 Que ma prière parvienne en ta présence; incline ton oreille à mon cri.3 Car mon âme est rassasiée de maux, et ma vie touche au séjour des morts.4 Je suis compté parmi ceux qui descendent dans la fosse; je suis comme un homme sans vigueur,5 Gisant parmi les morts, tel que les blessés à mort, qui sont couchés dans le tombeau, dont tu ne te souviens plus, et qui sont séparés de ta main.6 Tu m'as mis dans la fosse la plus basse, dans les lieux ténébreux, dans les abîmes.7 Ta colère pèse sur moi, et tu m'accables de tous tes flots. (Sélah.)8 Tu as éloigné de moi ceux que je connais; tu m'as rendu pour eux un objet d'horreur; je suis enfermé et je ne puis sortir.9 Mon oeil se consume par l'affliction; je t'invoque, ô Éternel, tous les jours; j'étends mes mains vers toi.10 Feras-tu quelque merveille pour les morts? Ou les trépassés se lèveront-ils pour te louer? (Sélah.)11 Annoncera-t-on ta bonté dans le tombeau, et ta fidélité dans l'abîme?12 Connaîtra-t-on tes merveilles dans les ténèbres, et ta justice dans la terre d'oubli?13 Et moi, Éternel, je crie à toi; ma prière te prévient dès le matin.14 Éternel, pourquoi rejettes-tu mon âme, et me caches-tu ta face?15 Je suis affligé et comme expirant dès ma jeunesse; je suis chargé de tes terreurs, je suis éperdu.16 Tes fureurs ont passé sur moi; tes épouvantes me tuent.17 Elles m'environnent comme des eaux chaque jour; elles m'enveloppent toutes à la fois.18 Tu as éloigné de moi amis et compagnons; ceux que je connais, ce sont les ténèbres.

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]