1 Prière de Moïse, homme de Dieu. Seigneur, tu as été pour nous une retraite d'âge en âge.2 Avant que les montagnes fussent nées et que tu eusses formé la terre et le monde, d'éternité en éternité, tu es Dieu.3 Tu réduis l'homme à la poussière; et tu dis: Fils des hommes, retournez!4 Car mille ans à tes yeux sont comme le jour d'hier quand il est passé, et comme une veille dans la nuit.5 Tu les emportes, semblables à un songe; ils sont au matin comme une herbe qui passe;6 Elle fleurit le matin et elle se fane; le soir on la coupe et elle sèche.7 Car nous sommes consumés par ta colère, et nous sommes troublés par ta fureur.8 Tu as mis devant toi nos iniquités, et devant la clarté de ta face nos fautes cachées.9 Car tous nos jours s'en vont par ta colère; nous consumons nos années comme une pensée.10 Les jours de nos années reviennent à soixante-dix ans et pour les plus vigoureux, à quatre-vingts ans; et le plus beau de ces jours n'est que peine et tourment; car il s'en va bientôt, et nous nous envolons.11 Qui connaît la force de ta colère et ton indignation, selon la crainte qui t'est due?12 Enseigne-nous à compter nos jours, tellement que nous puissions avoir un cœur sage.13 Reviens, Éternel, jusqu'à quand? Aie compassion de tes serviteurs!14 Dès le matin, rassasie-nous de ta bonté, afin que nous nous réjouissions et que nous soyons joyeux tout le long de nos jours.15 Réjouis-nous au prix des jours où tu nous as affligés et des années où nous avons vu des maux.16 Que ton oeuvre se montre à tes serviteurs, et ta gloire sur leurs enfants!17 Et que la bienveillance de l'Éternel notre Dieu soit sur nous! Affermis pour nous l'œuvre de nos mains; oui, affermis l'œuvre de nos mains.

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.