1 Coríntios 14

1 Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. 2 Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství. 3 Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení. 4 Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává. 5 Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev. 6 A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení? 7 Podobně jako i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá? 8 Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji? 9 Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti. 10 Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu. 11 Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec. 12 Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili. 13 A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati. 14 Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest. 15 Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí. 16 Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš? 17 Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává. 18 Děkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím. 19 Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým. 20 Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí. 21 Psáno jest v Zákoně: Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižť tak mne slyšeti budou, praví Pán. 22 A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím. 23 A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte? 24 Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený, přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech. 25 A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi. 26 Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání. 27 Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. 28 Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu. 29 Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují. 30 Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč. 31 Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali. 32 Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou. 33 Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím. 34 Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví. 35 Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění. 36 Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo? 37 Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně. 38 Pakli kdo neví, nevěz. 39 A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte. 40 Všecko slušně a podle řádu ať se děje.

Ētahi atu Koha a te Wairua

1 Whāia te aroha; kia matenui ki ngā mea wairua, ko te mea nui rawa ia kia poropiti koutou. 2 Ki te mea he reo kē te kōrero a tētahi, ehara tāna i te kōrero ki ngā tāngata, engari ki te Atua. E kore hoki te tangata e mātau; heoi e kōrero ana ia, arā te wairua, i ngā mea ngaro. 3 Ko te tangata ia e poropiti ana, e kōrero ana ia ki ngā tāngata hei hanga i te pai, hei whakahirihiri, hei whakamārie. 4 Ko te tangata e kōrero ana he reo kē, e hanga ana i te pai mōna ake; ko te tangata ia e poropiti ana e hanga ana i te hāhi. 5 He pai tonu ki ahau me i kōrero koutou i ngā reo kē, erangi ia kia poropiti koutou. Nui atu hoki te poropiti i te tangata kōrero i ngā reo, ki te kore ia e whakamāori, hei hanga mō te whare, arā mō te hāhi.

6 Nā, e ōku tēina, ki te haere atu ahau ki a koutou me te kōrero i ngā reo kē, mā te aha ka whiwhi ai koutou i te pai i ahau, ki te mea ehara tāku kōrero ki a koutou i te whakakite, i te mātauranga, i te mahi poropiti, i te whakaako rānei? 7 Nā, ahakoa ngā mea kāhore he ora, he reo tōna, he pūtōrino rānei, he hāpa rānei, ki te kore e puta kē te tangi, me pēhea e mōhiotia ai te rangi o te pūtōrino, o te hāpa rānei? 8 Ki te kāhore hoki e mārama te tangi o te tētere, ko wai e takatū ki te whawhai? 9 Waihoki ko koutou, ki te kāhore ō koutou arero e kōrero i te kupu mārama, me pēhea ka mōhiotia ai te mea i kōrerotia? E kōrero hoki koutou ki te hau. 10 Tēnā pea kei te ao aua reo maha, heoi kāhore he reo tikangakore. 11 Nā, ki te kore e kitea e ahau te tikanga o te reo, ka meinga ahau e te tangata e kōrero ana he tautangata; hei tautangata anō ki ahau taua tangata e kōrero ana. 12 Me koutou anō, ka matenui nā koutou ki ngā mea wairua, me whai kia hira tō koutou pai hei hanga i te whare, arā i te hāhi.

13 Nā, ko te tangata e kōrero ana i te reo kē, me īnoi kia taea e ia te whakamāori. 14 Ki te mea hoki he reo kē tōku ina īnoi, ko tōku wairua te īnoi ana; ko tōku mahara ia kāhore he hua. 15 Me pēhea rā? Ka īnoi ahau i runga i te wairua, ā, ka īnoi anō i runga i te mahara; ka waiata ahau i runga i te wairua, ka waiata anō i runga i te mahara. 16 Pēnei, mehemea ki te whakapai koe i runga i te wairua, me pēhea te tangata e noho ana i te wāhi o te kūware ka mea ai, "Āmine" ki tāu whakawhetai? E kore hoki ia e mōhio ki tāu e kōrero ai. 17 He pono ka pai tāu whakawhetai, otiia e kore e hangā te pai o tērā.

18 E whakawhetai ana ahau ki te Atua, mōku i kōrero i ngā reo maha atu i o koutou katoa; 19 otiia, i roto i te hāhi, pai kē atu ki ahau te kōrero i ngā kupu e rima i runga i te mahara, hei ako mō ērā atu, i te kōrero i ngā kupu tekau mano i te reo kē.

20 E ōku tēina, aua ō koutou mahara e whakatupu tamariki; ko te mauāhara ia, tēnā hei kōhungahunga koutou, engari ko ngā mahara kia kaumātua. 21 Ka oti te tuhituhi i roto i te ture:

"He tangata reo kē,

he ngutu kē

hei kaikōrero māku ki tēnei iwi;

heoi e kore tonu rātou e rongo ki ahau,"

e ai tā te Ariki.

22 Nō reira, hei tohu ngā reo kē, ehara ki te hunga whakapono, engari ki te hunga kāhore e whakapono. Ko te mahi poropiti ia he tohu, ehara ki te hunga kāhore e whakapono, engari ki te hunga e whakapono ana.

23 Nā, ki te huihui te hāhi katoa ki te wāhi kotahi, ā, ka kōrero te katoa i ngā reo, ā, ka tomo mai te hunga kūware, te hunga whakapono kore, e kore rānei rātou e mea he pōrangi koutou? 24 Tēnā, ka poropiti katoa, ā, ka tapoko mai tētahi tangata whakapono kore, kūware rānei, ka mau tōna hē i te katoa, ka whakawākia e te katoa. 25 Ka whakakitea ngā mea ngaro o tōna ngākau; nā, ka takoto tāpapa ia, ka koropiko ki te Atua, me tāna kī ake anō, "He pono kei roto i a koutou te Atua!"

Te Āhua Pai i roto i te Hāhi

26 Nā, e pēhea ana tēnā, e ōku tēina? Ka huihui koutou, he waiata tā tētahi o koutou, he whakaako tā tētahi, he reo tā tētahi, he whakakitenga tā tētahi, he whakamāoritanga tā tētahi. Meinga ngā mea katoa hei hanga mō te whare. 27 Ki te kōrero tētahi i te reo kē, kia tokorua, kei neke ake i te tokotoru ki te kōrero, me takikotahi; kia kotahi hoki hei whakamāori. 28 Ki te kāhore ia he kaiwhakamāori, kaua ia e kōrero i roto i te hāhi; engari me kōrero ki a ia anō, ki te Atua hoki.

29 Kia tokorua, kia tokotoru ngā poropiti hei kōrero, mā ētahi e hurihuri atu. 30 Ki te whakakitea mai ia he mea ki tētahi e noho noa ana, me noho puku tō mua. 31 E āhei hoki koutou katoa te poropiti takitahi, kia ako ai te katoa, kia whakamārietia ai te katoa. 32 E ngohengohe ana hoki ki ngā poropiti ngā wairua o ngā poropiti. 33 Ehara hoki te Atua i te Atua o te whakararuraru, engari nō te rangimārie.

E pērā ana hoki i roto i ngā hāhi katoa o te hunga tapu. 34 Kaua ngā wāhine e kōrero i roto i ngā hāhi. E kore hoki rātou e tukua kia kōrero; engari me whakarongo mārie, ko tā te ture hoki tēnā e mea nei. 35 Ki te hiahia hoki rātou ki te ako i tētahi mea, me ui ki ā rātou tahu i roto i te whare. He mea whakamā hoki kia kōrero te wāhine i roto i te hāhi.

36 He aha? I puta mai koia te kupu a te Atua i a koutou? I tae atu rānei ki a koutou anake? 37 Ki te mea tētahi he poropiti ia, he tangata rānei i te Wairua, māna e whakaae ki āku e tuhituhi atu nei ki a koutou, he ture ēnā nā te Ariki. 38 Otirā, ki te kūware tētahi, waiho atu kia kūware ana.

39 Nā, e ōku tēina, matenuitia te mahi poropiti, kaua hoki e rīria te kōrero i ngā reo kē. 40 Otirā, kia ātanga te mahi i ngā mea katoa, kia tōtika.