Daniel 4

1 Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v domě svém, a kveta na palácu svém, 2 Měl jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem viděl, znepokojilo mne. 3 A protož vyšla ode mne ta výpověd, aby uvedeni byli přede mne mudrci Babylonští, kteříž by mi výklad toho snu oznámili. 4 Tedy předstoupili mudrci, hvězdáři, Kaldejští a hadači. I pověděl jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti. 5 Až naposledy předstoupil přede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v němž jest duch bohů svatých. Jemuž jsem oznámil sen: 6 Baltazaře, kníže mudrců, já vím, že duch bohů svatých jest v tobě, a nic tajného není tobě nesnadného. Vidění snu mého, kterýž jsem měl, i výklad jeho oznam. 7 U vidění pak, kteréž jsem viděl na ložci svém, viděl jsem, a aj, strom u prostřed země, jehož vysokost byla veliká. 8 Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do končin vší země. 9 Lístí jeho bylo pěkné, a ovoce jeho hojné, všechněm za pokrm, pod stínem pak jeho byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z něho potravu měl všeliký živočich. 10 Viděl jsem také u viděních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv, 11 Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetněte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho. 12 A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a díl jeho s zvěří v bylině zemské. 13 Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné, a srdce zvířecí nechť jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se při něm. 14 Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním. 15 Tento sen viděl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazaře, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty můžeš, proto že duch bohů svatých jest v tobě. 16 Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, předěšený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpověděv král, řekl: Baltazaře, sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe. Odpověděl Baltazar a řekl: Pane můj, sen tento přiď na ty, kteříž tě v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé nepřátely. 17 Strom ten, kterýž jsi viděl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi. 18 A lístí jeho pěkné, a ovoce jeho hojné, a z něhož všickni pokrm měli, pod nímž byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, 19 Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšířil se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce země. 20 Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž řekl: Podetněte strom ten a zkazte jej, a však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých ať jest na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a s zvěří polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se při něm: 21 Tenť jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále. 22 Nebo zaženou tě lidé od sebe, a s zvěří polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, a rosou nebeskou smáčín budeš, až se vyplní sedm let při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je. 23 Že pak řekli, aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu, království tvé tobě zůstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují. 24 Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj. 25 Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora. 26 Nebo po dokonání dvanácti měsíců, procházeje se po palácu královském v Babyloně, 27 Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé? 28 Ještě ta řeč byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe přišel: Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe, 29 Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je. 30 V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vůl jedl, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí. 31 Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do pronárodu. 32 A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo, ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš? 33 Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království svém, a velebnost větší jest mi přidána. 34 Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše může snižovati.

Te Moemoeā Tuarua o Nepukaneha

1 Nā Nepukaneha, nā te kīngi ki ngā tāngata katoa, ki ngā iwi, ki ngā reo e noho ana i te whenua katoa:

Kia whakanuia tō koutou rangimārie.

2 I mea ahau e pai ana kia whakakitea ngā tohu me ngā mea whakamīharo i mahia nei e te Atua, e te Runga Rawa ki ahau.

3 Anō te nui o āna tohu!

Anō te nui o āna mea whakamīharo!

Ko tōna kīngitanga he kīngitanga mau tonu,

ko tōna kāwanatanga kei tērā whakatupuranga, kei tērā whakatupuranga.

4 I te āta noho ahau, a Nepukaneha, i roto i tōku whare, koa tonu i roto i tōku whare kīngi. 5 Ka kite ahau i tētahi moe i wehi ai ahau; raruraru ana ahau i ngā whakaaro i runga i tōku moenga, i ngā mea anō hoki i kitea e tōku māhunga. 6 Nā reira i puaki ai tāku ture kia kawea mai ngā tāngata whakaaro nui katoa o Papurōna ki tōku aroaro, kia whakakitea ai e rātou te tikanga o te moe ki ahau. 7 Nā, ko te haerenga mai o ngā tohunga māori, o ngā kaititiro whetū, o ngā Karari, rātou ko ngā tohunga tūāhu, kōrerotia ana e ahau te moe ki tō rātou aroaro. Heoi, kīhai i whakaaturia mai e rātou tōna tikanga ki ahau. 8 Nāwai ā kua tae mai ki tōku aroaro a Raniera, ko tōna ingoa nei ko Peretehatara, ko te ingoa o tōku atua, he tangata kei a ia nei te wairua o ngā atua tapu; ā, kōrerotia ana e ahau te moe ki tōna aroaro.

I mea ahau, 9 "E Peretehatara, e te rangatira o ngā tohunga māori, e mōhio ana hoki ahau kei a koe te wairua o ngā atua tapu, e kore koe e hē ki tētahi mea ngaro, whakaaturia mai ki ahau ngā mea i puta mai, te moemoeā i kitea e ahau, me te tikanga o aua mea. 10 Ko ngā mea ēnei i kitea e tōku māhunga, i runga i tōku moenga; titiro rawa atu ahau, nā, ko tētahi rākau i waenganui o te whenua, nui atu tōna tiketike. 11 Kua tupu taua rākau, kua kaha, roa tonu, tutuki tonu ki te rangi, he mea hoki i kitea mai i ngā pito o te whenua katoa. 12 Ātaahua tonu ngā rau, he maha ngā hua, ā, i runga i a ia he kai mā te katoa. I whai taumarumarunga iho ngā kīrehe o te pārae i raro i a ia, i noho anō ngā manu o te rangi i runga i ōna manga, i reira hoki ngā kikokiko katoa e kai ana.

13 "I kite ahau i roto i ngā mea i kitea e tōku māhunga i runga i tōku moenga, nā, he tūtei, he mea tapu, e heke iho ana i te rangi. 14 Nui atu tāna karanga; i mea ia: ‘Tuaina te rākau, pōutoutoa ōna manga, whakahoroa ōna rau, tītaria ōna hua. Kia haere atu ngā kararehe i raro i a ia, me ngā manu i ōna manga. 15 Me waiho anō ia te take o ōna pakiaka i te whenua, here rawa ki te rino, ki te parāhi, i roto i te taru hou o te pārae; kia mākū anō i te tōmairangi o te rangi.

" ‘Nā, ko te wāhi mōna kei tō ngā kararehe, kei te tarutaru o te whenua. 16 Kia puta kē tōna ngākau tangata, kia hoatu he ngākau kararehe ki a ia, kia whitu hoki ōna wā e taka.

17 " ‘Ko tēnei mea he mea whakatakoto nā ngā tūtei; he mea kī mai anō nā te kupu a ngā mea tapu. Kia mōhio ai te hunga ora kei te kāwana te Runga Rawa ki te kīngitanga o ngā tāngata, ā, e hoatu ana e ia ki tāna e pai ai, e meinga ana hoki e ia ngā ware rawa o ngā tāngata hei rangatira mō reira.’

18 "Ko tēnei moe, he mea kite nāku, nā Kīngi Nepukaneha. Nā, māu, e Peretehatara, e whakaatu mai tōna tikanga, kāhore nei hoki i taea e ngā tāngata whakaaro nui katoa o tōku kīngitanga te whakaatu te tikanga ki ahau; e taea ia e koe, kei roto nā hoki i a koe te wairua o ngā atua tapu."

Ka Whakamāramatia te Moemoeā e Raniera

19 Kātahi a Raniera, ko tōna ingoa nei ko Peretehatara, ka ketekete, he wā poto anō, ā, raruraru ana ia i ōna whakaaro. Ka whakahoki te kīngi, ka mea, "Kei raruraru koe, e Peretehatara, i te moe, i tōna tikanga rānei."

Ka whakahoki a Peretehatara, ka mea, "E tōku ariki, waiho tēnei moe mō te hunga e kino ana ki a koe, me tōna tikanga anō mō ōu hoariri. 20 Ko te rākau i kite nā koe, ko tērā i tupu rā, ā, kua kaha, ko tōna tiketike nei i tutuki atu ki te rangi, ā, i kitea hoki e te whenua katoa. 21 Ko ōna rau he ātaahua, he maha ōna hua, ā, he kai i runga mā te katoa; ā, i noho ngā kararehe o te pārae i raro i a ia, he nohoanga hoki a runga i ōna manga nō ngā manu o te rangi. 22 Ko koe, e te kīngi, kua tupu nā, kua kaha nā. Kua tupu nā hoki tōu nui, kua tutuki atu ki te rangi, me tōu kīngitanga ki te pito o te whenua.

23 "Nā, i kite nā te kīngi i te tūtei, i te mea tapu hoki e heke iho ana i te rangi, e mea ana, ‘Tuaina te rākau, whakangaromia; me waiho anō ia te take o ōna pakiaka ki te whenua, here rawa ki te rino, ki te parāhi, i te taru hou o te pārae. Kia māku anō i te tōmairangi o te rangi; ā, ko te wāhi mōna, hei tō ngā kararehe o te pārae, kia taka rā anō ōna wā e whitu.’

24 "Ko te tikanga tēnei, e te kīngi, ko te ture anō tēnei a te Runga Rawa ka tae iho nei ki runga ki tōku ariki, ki te kīngi: 25 Arā, kia āia atu koe i roto i ngā tāngata, ki ngā kararehe o te pārae he nohoanga mōu, kia meinga anō koe kia kai tarutaru, kia pērā me ngā kau, kia mākū anō i te tōmairangi o te rangi, ā, e whitu ngā wā ōu ka taka. Kia mōhio rā anō koe kei te kāwana te Runga Rawa ki te kīngitanga o ngā tāngata, ā, e hoatu ana e ia ki tāna e pai ai. 26 Nā, ko te kīanga mai rā kia waiho te take o ngā pakiaka o te rākau. Ka pūmau ki a koe tōu kīngitanga, ina mōhio koe ko ngā rangi hei kāwana. 27 Mō reira kia manakohia mai tōku whakaaro e koe, e te kīngi, kia whatia atu anō ōu hara e te tika, kia whatia anō ōu kino e te mahi tohu ki ngā rawakore; ā tērā pea e roa tōu āta noho."

Te Whakaiti o Nepukaneha

28 I pā katoa mai tēnei ki a Kīngi Nepukaneha. 29 I te mutunga o ngā marama kotahi tekau mā rua e hāereere ana ia i te whare kīngi o Papurōna. 30 Ka kōrero te kīngi, ka mea, "He teka ianei ko Papurōna nui tēnei i hangā nei e ahau hei whare mō te kīngitanga; he nui nō tōku kaha, hei whakahōnore anō mō tōku korōria?"

31 I te kupu anō i te māngai o te kīngi ka pā he reo nō te rangi: "E Kīngi Nepukaneha, he kupu tēnei ki a koe. Ka riro tōu kīngitanga. 32 Ka āia atu anō koe i roto i ngā tāngata, ā, ko te kāinga mōu kei ngā kararehe o te pārae. Ka meinga koe kia kai tarutaru, kia pērā me ngā kau, ā, e whitu ngā wā ōu ka taka; kia mōhio rā anō koe kei te kāwana te Runga Rawa ki te kīngitanga o ngā tāngata, ā, e hoatu ana e ia ki tāna e pai ai."

33 I taua hāora anō ka rite taua mea ki a Nepukaneha. Nā, ka āia atu ia i roto i ngā tāngata, ā, kai tarutaru ana ia, pērā ana me ngā kau, i mākū anō tōna tinana i te tōmairangi o te rangi, tupu noa iho ōna huruhuru, kei ngā huruhuru ēkara te rite, ōna matikuku rite tonu ki ō te manu.

Ka Whakamoemititia te Atua e Nepukaneha

34 Nā, i te mutunga o ngā rā ka anga ake ngā kanohi ōku, o Nepukaneha, ki te rangi, ā, hoki mai ana tōku ngākau mahara ki ahau.

Ā, whakapaingia ana e ahau te Runga Rawa,

whakamoemiti atu ana ahau,

Whakahōnore ana i a ia, e ora tonu ana hoki ia,

he rangatiratanga mau tonu tōna rangatiratanga.

Ko tōna kīngitanga anō kei tērā whakatupuranga,

kei tērā whakatupuranga.

35 Ki tā te whakaaro he kāhore noa iho ngā tāngata katoa o te whenua;

ā, e mahia ana e ia tāna e pai ai i roto i te ope o te rangi,

i waenga anō o ngā tāngata o te whenua.

E kore anō tōna ringa e taea te pupuri e tētahi,

kāhore hoki he kīanga ki a ia: "E aha ana koe?"

36 I taua wā anō ka hoki mai ōku mahara ki ahau; i hoki mai anō tōku hōnore me tōku āhua rangatira ki ahau, hei whakakorōria mō tōku kīngitanga; i rapua mai anō ahau e āku kaiwhakatakoto whakaaro, e āku ariki. Nā, ka ū ahau ki tōku kīngitanga, ā, nui atu te korōria i whakanekehia ake mōku. 37 Nā, tēnei ahau, a Nepukaneha, te whakamoemiti, te whakanui, te whakahōnore nei i te Kīngi o te rangi; he pono hoki āna mahi katoa, ko ōna ara he whakarite whakawā. Ko te hunga anō e haere ana i runga i te whakapehapeha, ka taea e ia te whakaiti.