1 那时， 所罗门把以色列的长老、各支派的首领和以色列的族长， 都召集到耶路撒冷自己面前， 要把耶和华的约柜从大卫城， 就是锡安运上来。
2 于是， 在以他念月， 就是七月， 在守节期的时候， 以色列众人都聚集到所罗门王那里。
3 以色列的众长老都来到了， 祭司们就把约柜抬起来。
4 祭司和利未人把耶和华的约柜、会幕和会幕里的一切圣器具都运上来。
5 所罗门王和聚集到他那里的以色列全体会众， 都一同在约柜前献牛羊为祭， 数目多得不可胜数， 无法计算。
6 祭司把耶和华的约柜抬进内殿为它预备的地方， 就是至圣所， 放在两个基路伯的翅膀底下。
7 因为基路伯展开翅膀在约柜所在地的上面， 遮掩约柜和抬柜的杠。
8 这些杠很长， 在内殿前的圣所可以看见杠头， 在殿外却看不见； 直到今日， 这些杠还在那里。
9 约柜里面只有两块石版， 这两块石版在以色列人出埃及地以后， 耶和华与他们立约的时候， 摩西在何烈山放在那里的。
10 祭司从圣所里出来的时候， 有云彩充满耶和华的殿，
11 因为云彩的缘故， 祭司不能站立服事， 因为耶和华的荣光充满了圣殿。
12 那时， 所罗门说： "耶和华曾说， 他要住在密云中。
13 现在我果然为你建造了一座巍峨的殿， 作你永远的居所。"
14 于是王把脸转过来， 为全体以色列会众祝福， 全体以色列会众都站着。
15 所罗门说： "耶和华以色列的 神是应当称颂的， 因为他亲口对我父亲大卫应许过的， 现在他亲手成全了。他说：
16 ‘自从我把我的子民以色列领出埃及的日子以来， 我未曾在以色列的各支派中拣选一座城， 建造殿宇， 作我名的居所； 但我拣选了大卫治理我的子民以色列。’
17 我父大卫心里有意要为耶和华以色列的 神的名建殿。
18 但耶和华对我父大卫说： ‘你心里有意为我的名建一座殿， 你这心意是好的。
19 然而你不要建造这殿， 只有你亲生的儿子， 他必为我的名建造这殿。’
20 现在耶和华已经实现了他说过的话， 我已经起来继承我父大卫， 坐在以色列的王位上， 正如耶和华所说过的。我也已经为耶和华以色列的 神的名建造了这殿。
21 我又为约柜预备了一个地方。这约柜里有耶和华的约， 就是他领我们列祖出埃及地的时候与他们所立的。"
22 所罗门当着以色列的全体会众， 站在耶和华的祭坛前， 向天伸开双手，
23 祷告说： "耶和华以色列的 神啊， 天上地下没有别的神像你； 你对一心在你面前行事为人的仆人守约施慈爱。
24 你谨守了你应许过你仆人我父大卫的话。你亲口说过， 也亲手作成， 正如今天一样。
25 耶和华以色列的 神啊， 现在求你谨守你应许你仆人我父亲大卫的话： ‘只要你的子孙谨守他们的行为， 像你在我面前所行的一样， 就必不断有人坐以色列的王位。’
26 以色列的 神啊， 现在求你成就你应许你仆人我父大卫的话吧！
27 " 神真的住在地上吗？看哪！ 天和天上的天尚且不能容纳你， 何况我建造的这殿呢？
28 然而耶和华我的 神啊， 求你垂顾你仆人的祷告和恳求， 垂听你仆人今天在你面前所作的呼吁和祷告。
29 愿你的眼睛昼夜看顾这殿， 看顾你所说‘我的名要留在那里’的地方。愿你垂听你仆人向这地方所发的祷告。
30 你仆人和你的子民以色列向这地方祷告的时候， 求你垂听他们的恳求。求你在天上的居所垂听， 垂听而赦免。
31 "如果有人得罪他的邻居被迫起誓， 他来到这殿在你的祭坛前起誓的时候，
32 求你在天上垂听， 采取行动， 审判你的仆人， 定恶人有罪， 使他所行的， 都归到他自己的头上。定义人有理， 照着他的公义赏赐他。
33 "你的子民以色列若是得罪了你， 以致在仇敌面前被打败， 又回转归向你， 承认你的名， 在这殿里向你祷告恳求的时候，
34 求你在天上垂听， 赦免你的子民以色列的罪， 领他们返回你赐给他们列祖之地。
35 "如果他们因为得罪了你， 天就闭塞不下雨； 他们若是向这地方祷告， 承认你的名； 又因你苦待他们， 就离开他们的罪，
36 求你在天上垂听， 赦免你仆人和你的子民以色列的罪， 指示他们当行的善道， 赐雨水在你的地上， 就是你赐给你子民的产业之地。
37 "如果这地有饥荒、瘟疫、旱风、霉烂、蝗虫、蚂蚱， 或有仇敌把他们围困在城里， 无论遭遇什么灾祸， 什么疾病，
38 你的子民以色列， 或是众人， 或是个人， 知道自己心里的苦痛， 向这殿伸开双手所作的一切祷告、一切恳求，
39 求你在天上你的居所垂听而赦免， 并且采取行动。你是知道人心的， 只有你知道万人的心， 求你照着各人所行的报应他，
40 好使他们在你赐给我们列祖的地上， 一生一世敬畏你。
41 "至于不属于你的子民以色列的外族人， 为了你的名的缘故从远地而来，
42 因为他们听到你的大名、大能的手和伸出来的膀臂， 他们来向这殿祷告的时候，
43 求你在天上你的居所垂听， 照着外族人向你呼求的一切而行， 好使地上的万族万民都认识你的名， 敬畏你， 像你的子民以色列一样； 又使他们知道我建造的这殿是称为你的名下的。
44 "如果你的子民出去与仇敌争战， 无论你派他们到哪处， 他们若是向你所拣选的这城， 并向我为你的名建造的这殿祷告，
45 求你在天上垂听他们的祷告和恳求， 为他们主持公道。
46 "如果你的子民得罪了你（没有不犯罪的世人）， 你向他们发怒， 把他们交给仇敌， 以致仇敌把他们掳到仇敌的地方， 或是远或是近，
47 在被掳的地方， 他们若是回心转意， 在他们被掳去之地回转， 向你祈求， 说： ‘我们犯了罪了； 我们犯了过了， 我们作了恶事。’
48 如果他们在俘掳他们的仇敌的地方， 一心一意回转归向你， 又向着你赐给他们列祖的地方， 向你所拣选的这城， 和我为你的名建造的这殿祷告，
49 求你在天上你的居所垂听他们的祷告和恳求， 为他们主持公道。
50 赦免得罪了你的子民， 又赦免他们冒犯你的一切过犯， 使他们在掳他们的人面前蒙怜悯。
51 因为他们是你的子民、你的产业， 是你从埃及、从铁炉中领出来的。
52 愿你睁开眼睛看顾你仆人的祈求， 和你的子民以色列的祈求， 他们向你呼求的， 愿你都垂听。
53 主耶和华啊！ 因为你已经把他们从地上万族万民中分别出来， 作自己的产业， 正如你领我们的列祖出埃及的时候， 借着你的仆人摩西所应许的。"
54 所罗门在耶和华的祭坛前屈膝下跪， 向天伸开双手， 向耶和华献完了这一切祷告和恳求以后， 就起来，
55 站着， 大声给以色列的全体会众祝福， 说：
56 "耶和华是应当称颂的。他照着自己一切所应许的， 赐安息给他的子民以色列人。借着他的仆人摩西所应许一切美好的话， 一句都没有落空。
57 愿耶和华我们的 神与我们同在， 像与我们的列祖同在一样。愿他不离弃我们， 也不撇下我们。
58 愿他使我们的心归向他， 遵行他的一切道， 谨守他吩咐我们列祖的诫命、律例和典章。
59 愿我在耶和华面前恳求的这些话， 昼夜都不离耶和华我们的 神， 好使他天天为他仆人和他的子民以色列人主持公道，
60 使地上万族万民都知道耶和华是 神， 除他以外没有别的神。
61 所以你们的心要完全归给耶和华我们的 神， 遵行他的律例， 谨守他的诫命， 像今天一样。"
62 王和所有与他在一起的以色列人都在耶和华面前献祭。
63 所罗门向耶和华献平安祭， 牛二万二千头， 羊十二万只； 这样， 王和以色列众人为耶和华的殿举行了奉献典礼。
64 那一天， 因为耶和华面前的铜祭坛太小， 容不下燔祭、素祭和平安祭牲的脂肪， 王就把耶和华殿前院子当中的地方分别为圣， 在那里献燔祭、素祭和平安祭牲的脂肪。
65 那时所罗门与从哈马口直到埃及小河的以色列人， 都在耶和华我们的 神面前举行盛大的集会， 守节七天， 又七天， 一共十四天。
66 到了第八天， 王遣散了众人； 众人都祝福过王以后， 就高高兴兴地回自己的家去。他们因为看见耶和华向他仆人大卫和他子民以色列所施的一切恩惠， 心中都感到欢喜。
1 Tedy shromáždil Šalomoun k sobě do Jeruzaléma starší lidu Izraelského, a všecky přední z pokolení, totiž knížata čeledí otcovských s syny Izraelskými, aby přenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z města Davidova, jenž jest Sion.
2 I sešli se k králi Šalomounovi všickni muži Izraelští měsíce Etanim, v čas slavnosti; a ten měsíc jest sedmý.
3 A když přišli všickni starší Izraelští, vzali kněží truhlu.
4 I přenesli truhlu Hospodinovu a stánek úmluvy, i všecka nádobí posvátná, kteráž byla v stánku; a tak přenesli to kněží a Levítové.
5 Král pak Šalomoun i všecko shromáždění Izraelské, kteréž se k němu sešlo, obětovali s ním před truhlou ovce i voly, kteříž ani popisováni ani počítáni nebyli pro množství.
6 I vnesli kněží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její, do vnitřního domu, totiž do svatyně svatých pod křídla cherubínů.
7 Nebo cherubínové měli roztažená křídla nad místem truhly, a přikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu.
8 A povytáhli sochorů, tak že vidíni byli koncové jejich v svatyni k předku svatyně svatých, avšak vně nebylo jich viděti; a byli tam až do tohoto dne.
9 Nic nebylo v truhle kromě dvou tabulí kamenných, kteréž tam složil Mojžíš na Orébě, když všel Hospodin v smlouvu s syny Izraelskými, a oni šli z země Egyptské.
10 I stalo se, když vycházeli kněží z svatyně, že oblak naplnil dům Hospodinův,
11 Tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova naplnila dům Hospodinův.
12 Tedy řekl Šalomoun: Hospodin řekl, že bude přebývati v mrákotě.
13 Jižť jsem vystavěl dům k přebývání tvému, místo, v němž bys přebýval na věky.
14 A obrátiv král tvář svou, požehnání dával všemu shromáždění Izraelskému, všecko pak shromáždění Izraelské stálo.
15 A řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a skutečně naplnil to, řka:
16 Od toho dne, kteréhož jsem vyvedl lid svůj Izraelský z Egypta, nevyvolil jsem města z žádného pokolení Izraelského k vystavení v něm domu, kdež by přebývalo jméno mé, ale Davida jsem vyvolil, aby spravoval lid můj Izraelský.
17 Uložil tě byl zajisté v srdci svém David otec můj stavěti dům jménu Hospodina Boha Izraelského,
18 Ale Hospodin řekl Davidovi otci mému: Ačkoli jsi uložil v srdci svém stavěti dům jménu mému, a dobře jsi učinil, žes to myslil v srdci svém:
19 A však ty nebudeš stavěti toho domu, ale syn tvůj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dům ten jménu mému.
20 A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavěl jsem dům tento jménu Hospodina Boha Izraelského,
21 A připravil jsem tu místo truhle, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž učinil s otci našimi, když je vyvedl z země Egyptské.
22 Postavil se pak Šalomoun před oltářem Hospodinovým, přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi,
23 A řekl: Hospodine, Bože Izraelský, neníť podobného tobě Boha na nebi svrchu, ani na zemi dole, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství služebníkům svým, chodícím před tebou v celém srdci svém,
24 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, co jsi mluvil jemu; nebo jsi mluvil ústy svými, a skutečně jsi to naplnil, jakož se dnes vidí.
25 Nyní tedy, ó Hospodine, Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, kterýž by seděl na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, aby chodili přede mnou, jakž jsi ty chodil přede mnou.
26 Protož nyní, ó Bože Izraelský, prosím, nechť jest upevněno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému, Davidovi otci mému.
27 (Ač zdali v pravdě bydliti bude Bůh na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes tě neobsahují, mnohem méně dům tento, kterýž jsem vystavěl.)
28 A popatř k modlitbě služebníka svého a k úpění jeho, Hospodine, Bože můj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvůj modlí se dnes před tebou,
29 Aby oči tvé byly otevřené na dům tento v noci i ve dne, na místo toto, o němž jsi řekl: Tuť bude jméno mé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvůj na místě tomto.
30 Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na místě tomto; ty vždy vyslýchej v místě přebývání svého na nebesích, a vyslýchaje, buď milostiv.
31 Když by zhřešil člověk proti bližnímu svému, a nutil by ho k přísaze, tak že by přisahati musil, a přišla by ta přísaha před oltář tvůj do domu tohoto:
32 Ty vyslýchej na nebi a rozeznej, i rozsuď služebníky své, mstě nad bezbožným a obraceje skutky jeho na hlavu jeho, a ospravedlňuje spravedlivého, odplacuje mu vedlé spravedlnosti jeho.
33 Když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel, proto že zhřešili proti tobě, jestliže by obrátíce se k tobě, vyznávali jméno tvé, a modléce se, poníženě prosili by tebe v domě tomto:
34 Ty vyslýchej na nebi a odpusť hřích lidu svému Izraelskému, a uveď je zase do země, kterouž jsi dal otcům jejich.
35 Když by zavříno bylo nebe, a nepršel déšť, proto že zhřešili proti tobě, a modléce se na místě tomto, vyznávali by se jménu tvému, a od hříchů svých odvrátili by se po tvém trestání:
36 Ty vyslýchej na nebi, a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého Izraelského, vyuče je cestě výborné, po níž by chodili, a dej déšť na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dědictví.
37 Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho, rez, kobylky, a brouci byli-li by; ssoužil-li by jej nepřítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána, jakákoli nemoc:
38 Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by činěno bylo od kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, kdož by jen poznal ránu srdce svého, a pozdvihl by rukou svých v domě tomto,
39 Ty vyslýchej na nebesích v místě přebývání svého, a slituj se i učiň a odplať jednomu každému vedlé všech cest jeho, kteréž ty znáš v srdci jeho, (nebo ty sám znáš srdce všech lidí),
40 Aby se báli tebe po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcům našim.
41 Nýbrž také cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, přišel-li by z země daleké pro jméno tvé,
42 (Neboť uslyší o jménu tvém velikém a ruce tvé přesilné, a rameni tvém vztaženém), přišel-li by tedy, a modlil by se v domě tomto:
43 Ty vyslýchej na nebi v místě přebývání svého, a učiň všecko to, o čež volati bude k tobě cizozemec ten, aťby poznali všickni národové země jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvůj Izraelský, a aby věděli, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavěl.
44 Když by vytáhl lid tvůj k boji proti nepříteli svému, cestou, kterouž bys poslal je, jestliže by se modlili Hospodinu naproti městu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a naproti domu, kterýž jsem vystavěl jménu tvému:
45 Tolikéž vyslýchej na nebi modlitbu jejich a úpění jejich, a vyveď při jejich.
46 Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, kterýž by nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země nepřátelské, daleké neb blízké,
47 A usmyslili by sobě v zemi té, do kteréž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobě v zemi těch, kteříž je zzajímali, řkouce: Zhřešiliť jsme a neprávě jsme činili, bezbožně jsme činili,
48 A tak navrátili by se k tobě celým srdcem svým a celou duší svou v zemi nepřátel svých, kteříž je zzajímali, a modlili by se tobě naproti zemi své, kterouž jsi dal otcům jejich, naproti městu tomu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdělal jménu tvému:
49 Vyslýchejž tedy na nebesích, v místě přebývání svého, modlitbu jejich a úpění jejich, a vyveď při jejich,
50 A odpusť lidu svému, cožkoli zhřešil proti tobě, i všecka přestoupení jejich, jimiž přestoupili proti tobě, a nakloň k nim lítostí ty, kteříž je zjímali, aby se smilovali nad nimi.
51 Neboť jsou lid tvůj a dědictví tvé, kteréž jsi vyvedl z Egypta, z prostřed peci železné.
52 Nechať jsou tedy oči tvé otevřené k modlitbě služebníka tvého a k modlitbě lidu tvého Izraelského, abys je vyslýchal vždycky, když by tě koli vzývali.
53 Nebo jsi ty oddělil je sobě za dědictví ode všech národů země, jakož jsi mluvil skrze Mojžíše služebníka svého, když jsi vyvedl otce naše z Egypta, Panovníče Hospodine.
54 Stalo se pak, když se přestal Šalomoun modliti Hospodinu vší modlitbou a prosbou touto, že vstal od oltáře Hospodinova, a přestal klečeti a pozdvihovati rukou svých k nebi.
55 A stoje, dobrořečil všemu shromáždění Izraelskému hlasem velikým, řka:
56 Požehnaný Hospodin, kterýž dal odpočinutí lidu svému Izraelskému vedlé všeho, což mluvil. Nepochybilo ani jedno slovo ze všelikého slova jeho dobrého, kteréž mluvil skrze služebníka svého Mojžíše.
57 Budiž Hospodin Bůh náš s námi, jako byl s otci našimi; nezamítejž nás, ani opouštěj.
58 Ale nakloniž srdce naše k sobě, abychom chodili po všech cestách jeho, a ostříhali přikázaní jeho, i ustanovení jeho, a soudů jeho, kteréž přikázal otcům našim.
59 A ať jsou má tato slova, kterýmiž jsem se modlil před Hospodinem, blízko Hospodina Boha našeho dnem i nocí, tak aby vyvodil při služebníka svého, a při lidu svého Izraelského každého času a dne,
60 Aťby poznali všickni národové země, že Hospodin sám jest Bůh, a že není kromě něho žádný.
61 Budiž tedy srdce vaše celé k Hospodinu Bohu našemu, tak abyste chodili v ustanoveních jeho, ostříhajíce přikázaní jeho, tak jako dnešního dne.
62 Král pak a s ním všecken Izrael obětovali oběti před Hospodinem.
63 A obětoval Šalomoun v obět pokojnou, kterouž obětoval Hospodinu, volů dvamecítma tisíců, a ovec sto dvadceti tisíců, a posvěcovali domu Hospodinova král i všickni synové Izraelští.
64 Téhož dne posvětil král prostředku síně, kteráž byla před domem Hospodinovým; nebo obětoval tu oběti zápalné a oběti suché, a tuky pokojných obětí, proto že oltář měděný, kterýž byl před Hospodinem, byl malý, aniž mohly se na něm směstknati oběti zápalné a oběti suché, a tukové pokojných obětí.
65 A tak držel Šalomoun toho času slavnost, a všecken Izrael s ním, shromáždění veliké odtud, kudyž se chodí do Emat, až ku potoku Egyptskému, před Hospodinem Bohem naším, za sedm dní a opět za sedm dní, to jest za čtrnácte dní.
66 Dne pak osmého propustil lid. Kteříž požehnavše krále, odešli do obydlí svých, radujíce se a veselíce se v srdci ze všech dobrých věcí, kteréž učinil Hospodin Davidovi služebníku svému a Izraelovi lidu svému.