1 所罗门与埃及王法老结亲， 娶了法老的女儿， 把她迎进大卫城， 直等到他的王宫、耶和华的殿和耶路撒冷周围的城墙都建造完了。
2 不过在那些日子， 人民仍然在邱坛上献祭， 因为还没有为耶和华的名建造殿宇。
3 所罗门爱耶和华， 遵行他父亲大卫的律例； 只是他仍然在邱坛上宰杀和焚烧祭牲。
4 有一次， 王到基遍去献祭， 因为那里有极大的邱坛。所罗门在那祭坛上献上了一千燔祭。
5 那天晚上在基遍， 耶和华在梦中向所罗门显现； 神说： "你无论求什么， 我必赐给你。"
6 所罗门说： "你仆人我父亲大卫以诚实、公义和正直的心在你面前行事为人， 你就以极大的慈爱待他； 你又为他存留这极大的慈爱， 赐给他一个儿子坐在他的王位上， 正如今日一样。
7 耶和华我的 神啊， 现在你使仆人接续我的父亲大卫作王， 但我还年轻， 不知道应当怎样处事。
8 仆人住在你拣选的子民中； 这些子民很多， 多得不能数算。
9 所以， 求你赐给仆人一颗明辨的心， 可以判断你的子民， 能辨别是非， 因为谁能判断你这众多的子民呢？"
10 所罗门因为求这些事， 就蒙主的喜悦。
11 神对他说： "因为你求这事， 不为自己求长寿， 不为自己求财富， 也不求你仇敌的性命， 单单为自己求聪明可以明辨是非公平，
12 我就照着你所求的而行； 赐给你一个智慧和明辨的心， 在你以前没有人像你， 在你以后也不会有人像你。
13 连你所没有求的， 我也赐给你， 就是财富、尊荣， 以至你一生的年日， 在列王之中没有一人能像你。
14 如果你遵行了我的道， 谨守我的律例、诫命， 正如你父亲大卫所行的， 我就必延长你的寿数。"
15 所罗门醒来， 原来是一个梦。于是他回到耶路撒冷， 站在耶和华的约柜前， 献上燔祭， 又献上平安祭， 也为他的众臣仆摆设筵席。
16 有一天， 有两个作妓女的妇人来见王， 站在他面前。
17 其中一个妇人说： "我主啊， 我和这妇人同住； 她与我在房子里的时候， 我生了一个孩子。
18 我生了孩子以后的第三天， 这妇人也生了一个孩子。我们都住在一起。除了我们两个人在房子里以外， 再没有别人与我们一起在这房子里。
19 夜间， 这妇人睡觉的时候， 压死了她的孩子。
20 她却在半夜， 趁着婢女睡着的时候， 起来， 从我身旁把儿子抱去， 放在她的怀里； 又把她死了的儿子放在我的怀里。
21 第二天早上我起来， 要给我的儿子吃奶的时候， 发觉他死了。那天早晨我再仔细察看， 发觉他并不是我所生的儿子！ "
22 那一个妇人说： "不！ 活的儿子是我的， 死的儿子才是你的。"但这一个妇人说： "不！ 死的儿子是你的， 活的儿子才是我的。"她们在王面前彼此争辩。
23 王说： "这个妇人说： ‘活的儿子是我的， 死的儿子才是你的’， 那个妇人却说： ‘不！ 死的儿子是你的， 活的儿子才是我的。’"
24 王就吩咐： "给我拿一把刀来！ "人就把刀带到王面前。
25 王说： "把活的孩子劈成两半， 一半给这个妇人， 一半给那个妇人。"
26 那活孩子的母亲因为爱子心切， 就对王说： "我主啊， 把那活的孩子给她吧， 千万不可杀死他！ "另一个妇人却说： "这孩子也不归我， 也不归你， 把他劈开吧！ "
27 王回答说： "把活孩子给这个妇人， 千万不可杀死他， 这个妇人实在是他的母亲。"
28 以色列众人听见王判断的这案件， 就都敬畏他， 因为看见他心里有 神的智慧， 能够判案。
1 Spříznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským, nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do města Davidova, dokudž nedostavěl domu svého, a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vůkol.
2 Toliko lid obětoval na výsostech, proto že nebyl vystaven dům jménu Hospodinovu až do těch dnů.
3 Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chodě v přikázaních Davida otce svého, a toliko na těch výsostech obětoval a kadil.
4 Protož šel král do Gabaon, aby tam obětoval; ta výsost zajisté byla největší. Tisíc obětí zápalných obětoval Šalomoun na tom oltáři.
5 Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té, a řekl Bůh: Žádej začkoli, a dám tobě.
6 I řekl Šalomoun: Ty jsi učinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil před tebou v pravdě a v spravedlnosti, a v upřímnosti srdce stál při tobě. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by seděl na stolici jeho, jakž se to dnes vidí.
7 Ačkoli pak nyní, ó Hospodine Bože můj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti.
8 Služebník, pravím, tvůj jest u prostřed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství.
9 Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvůj tak mnohý?
10 I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalomoun za tu věc.
11 A řekl jemu Bůh: Proto že jsi žádal věci takové, a neprosils sobě za dlouhý věk, aniž jsi žádal sobě bohatství, aniž jsi žádal bezživotí nepřátel svých, ale žádal jsi sobě rozumnosti, abys slýchati uměl rozepře,
12 Aj, učinil jsem vedlé řeči tvé, aj, dalť jsem srdce moudré a rozumné, tak že rovného tobě nebylo před tebou, ani po tobě aby nepovstal rovný tobě.
13 K tomu i to, začež jsi nežádal, dal jsem tobě, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobě žádného mezi králi po všecky dny tvé.
14 Přes to jestliže choditi budeš po cestách mých, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako chodil David otec tvůj, prodlím i dnů tvých.
15 A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen. I přišel do Jeruzaléma a stál před truhlou smlouvy Hospodinovy, a obětoval oběti zápalné a oběti pokojné; udělal také hody všechněm služebníkům svým.
16 Tedy přišly dvě ženy hokyně k králi, a stály před ním.
17 I řekla jedna z těch žen: Prosím, pane můj, já a žena tato bydlíme v jednom domě. I porodila jsem u ní v témž domě.
18 Potom stalo se dne třetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v domě, kromě nás dvou v témž domě.
19 Umřel pak syn ženy této v noci, nebo spěci, udávila ho.
20 A vstavši o půl noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lůnu svém, a syna svého mrtvého položila do lůna mého.
21 Ale když jsem vstala ráno, abych přikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilněji pohleděla, a aj, nebyl syn můj, kteréhož jsem porodila.
22 I řekla žena druhá: Není tak, ale syn můj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvůj. Ona pak řekla: Nikoli, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. A tak se hádaly před králem.
23 I řekl král: Tato praví: Ten živý jest syn můj, a syn tvůj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníť tak, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý.
24 Protož řekl král: Přineste mi meč. I přinesli meč před krále.
25 Tedy řekl král: Rozetněte to dítě živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé.
26 Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím), a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte.
27 K čemuž odpovídaje král, řekl: Dejtež této dítě to živé, a nikoli nezabijejte ho, onať jest matka jeho.
28 Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento, kterýž vynesl král, báli se krále; nebo viděli, že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu.