1 耶斯列人拿伯在耶斯列有一个葡萄园， 靠近撒玛利亚王亚哈的王宫。
2 亚哈对拿伯说： "把你的葡萄园让给我， 我可以用作菜园， 因为你的葡萄园靠近我的王宫。我要把一个更好的葡萄园与你交换。如果你喜欢， 我也可以按市价给你银子。"
3 可是拿伯对亚哈说： "耶和华绝对不容许我把祖业给你。"
4 亚哈因为耶斯列人拿伯对他说： "我不能把祖业给你"， 就闷闷不乐回到宫里。他躺在床上， 脸朝向内， 也不吃饭。
5 他的妻子耶洗别进来见他， 问他说： "你为什么心里这么烦闷， 连饭也不吃呢？"
6 亚哈回答她说： "因为我对耶斯列人拿伯说： ‘把你的葡萄园让给我， 我付你银子； 或者你喜欢的话， 我可以用另一个葡萄园与你交换’； 可是他说： ‘我不能把我的葡萄园让给你。’"
7 他的妻子耶洗别对他说： "你现在不是统治以色列的王吗？只管起来吃饭， 心神畅快， 我必能把耶斯列人拿伯的葡萄园给你。"
8 于是耶洗别以亚哈的名义写了一些信， 然后把这些信送给那些住在拿伯城里的长老和贵胄。
9 她在信上写着说： "你们要宣告禁食， 使拿伯坐在民间的首位上。
10 又叫两个匪徒坐在拿伯的对面， 作见证控告他说： ‘你曾经咒诅 神和君王’； 然后把他拉出去， 用石头把他打死。"
11 于是拿伯城里的人， 就是那些与拿伯同住一城的长老和贵胄， 都照着耶洗别送给他们的信上所写的去行。
12 他们宣告禁食， 使拿伯坐在民间的首席上。
13 然后两个匪徒来坐在拿伯的对面。这两个流氓当众作见证控告拿伯， 说： "拿伯曾经咒诅 神和君王。"众人就把拿伯拉出城外， 用石头打他， 把他打死了。
14 于是他们派人去见耶洗别， 说： "拿伯已经被人用石头打死了。"
15 耶洗别听见拿伯已经被人用石头打死了， 就对亚哈说： "你起来， 去占有那耶斯列人拿伯从前不肯给你的葡萄园， 因为拿伯现在没有命了， 他已经死了。"
16 亚哈听见拿伯已经死了， 就起来， 下到耶斯列人拿伯的葡萄园那里去， 要占有那园。
17 那时， 耶和华的话临到提斯比人以利亚说：
18 "你起来， 下去迎见住在撒玛利亚的以色列王亚哈， 他现在正在耶斯列人拿伯的葡萄园里。他下到那里去， 是要占有那个园。
19 你要对他说： ‘耶和华这样说： 你杀了人， 又占有他的产业吗？’你又要对他说： ‘耶和华这样说： 狗在什么地方舔拿伯的血， 也必在什么地方舔你的血。’"
20 亚哈对以利亚说： "我的仇人哪， 你找到了我吗？"以利亚说： "我找到你了， 因为你出卖了你自己， 去行耶和华看为恶的事。
21 耶和华说： ‘看哪， 我必使灾祸临到你， 除灭你的后代， 在以色列中属亚哈的男丁， 无论是自由的， 或是不自由的， 我都要除灭。
22 我要使你的家像尼八的儿子耶罗波安的家， 又像亚希雅的儿子巴沙的家， 因为你惹我发怒， 又因为你使以色列人陷在罪中。’
23 至于耶洗别， 耶和华也说： ‘狗必在耶斯列的地方吃耶洗别的肉。
24 属亚哈的人， 死在城里的， 必被野狗吃掉； 死在田野的， 必被空中的飞鸟吃掉。’"
25 只是从来没有人像亚哈的； 他受了他妻子耶洗别的引诱， 出卖了他自己， 行耶和华看为恶的事。
26 他按照耶和华在以色列人面前赶走的亚摩利人所行的一切， 跟从偶像。行了非常可憎的事。
27 亚哈听见这些话， 就撕裂自己的衣服， 披上麻布， 禁食， 睡在麻布上， 并且神色颓丧地行走。
28 耶和华的话临到提斯比人以利亚说：
29 "你看见了亚哈在我面前怎样谦卑自己， 因为他在我面前谦卑自己， 所以他还在世的日子， 我必不降这灾祸； 到他儿子的日子， 我必降这灾祸与他的家。"
1 Stalo se pak po těch věcech, měl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského.
2 I mluvil Achab k Nábotovi, řka: Dej mi vinici svou, ať ji mám místo zahrady k zelinám, poněvadž jest blízko podlé domu mého, a dámť za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližeť se vidí, dámť stříbra cenu její.
3 Odpověděl Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych měl dáti dědictví otců mých tobě.
4 Tedy přišel Achab do domu svého, smutný jsa a hněvaje se pro řeč, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, řka: Nedám tobě dědictví otců svých. I lehl na lůžko své, a odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl.
5 V tom přišedši k němu Jezábel žena jeho, řekla jemu: Proč tak smutný jest duch tvůj, že ani nejíš chleba?
6 Kterýž odpověděl jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a řekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže raději chceš, dámť jinou vinici za ni. On pak odpověděl: Nedám tobě své vinice.
7 I řekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli, já tobě dám vinici Nábota Jezreelského.
8 Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapečetila jeho pečetí, a poslala ten list k starším a předním města jeho, spoluobyvatelům Nábotovým.
9 Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste půst, a posaďte Nábota mezi předními z lidu,
10 A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte jej, ať umře.
11 Učinili tedy muži města toho, starší a přední, kteříž bydlili v městě jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala.
12 Vyhlásili půst, a posadili Nábota mezi předními z lidu.
13 Potom přišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti němu, svědčili proti němu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi před lidem, řkouce: Zlořečil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za město a kamenovali jej, až umřel.
14 A poslali k Jezábel, řkouce: Ukamenovánť jest Nábot a umřel.
15 I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umřel, řekla Achabovi: Vstaň, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžť nechtěl dáti za peníze; neboť není živ Nábot, ale umřel.
16 A tak uslyšev Achab, že by umřel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal.
17 Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:
18 Vstana, vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaří, a hle, jest na vinici Nábotově, do níž všel, aby ji ujal.
19 A mluviti budeš k němu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobě i nepřivlastnil? Mluv tedy k němu, řka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou.
20 I řekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepříteli můj? Kterýž odpověděl: Našel, nebo jsi prodal se, abys činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým.
21 Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli.
22 A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždění, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele.
23 Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, řka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými.
24 Toho, kdož umře z domu Achabova v městě, psi žráti budou, a kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou.
25 Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho.
26 Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, čehož se dopouštěli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských.
27 I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce.
28 Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:
29 Viděl-lis, jak se ponížil Achab před tváří mou? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou, neuvedu toho zlého za dnů jeho, ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho.