1 约瑟吩咐管家说： "把粮食装满这些人的布袋， 要尽他们所能携带的， 又把各人的银子放在他们的袋口；
2 把我的银杯， 放在最小的袋口， 连同他买粮食的银子放进去。"管家就照着约瑟吩咐的话去作。
3 早晨天一亮， 那些人和他们的驴子都被打发走了。
4 他们出了城， 走了不远， 约瑟就对管家说： "起来， 追赶那些人； 追上了， 就对他们说： ‘你为什么以恶报善呢？
5 这不是我主人喝酒和占卜用的杯吗？你们所作的， 实在不对。’"
6 管家追上了他们， 就对他们说了这些话。
7 他们对管家说： "我主为什么说这样的话呢？你的仆人绝不会作这样的事。
8 你看， 我们从前在袋口发现的银子， 尚且从迦南地带来还给你， 我们又怎会从你主人的家里偷取金银呢？
9 在你仆人当中， 无论在谁那里搜出来， 谁就要死， 我们也要作我主的奴仆。"
10 管家说： "现在就照你们的话作吧， 只是在谁那里搜出来， 谁就要作我的奴仆， 其余的人都没有罪。"
11 于是， 他们急忙把自己的布袋卸在地上， 各人打开自己的布袋。
12 管家就搜查， 从最大的开始， 查到最小的。那杯竟在便雅悯的布袋里搜出来了。
13 他们就撕裂自己的衣服， 各人又把担子驮在驴上， 回城去了。
14 犹大和他的兄弟来到约瑟的家里， 那时约瑟还在那里； 他们就在他面前俯伏在地。
15 约瑟对他们说： "你们所作的是什么事呢？你们不知道像我这样的人必能占卜吗？"
16 犹大说： "我们对我主可以说什么呢？我们还有什么可说的呢？我们怎能证明自己是清白的呢？ 神已经查出你仆人们的罪孽了。看哪， 我们和那在他手里搜出杯来的， 都是我主的奴仆了。"
17 约瑟说： "我绝不能这样作。在谁的手里搜出杯来， 谁就要作我的奴仆； 你们其余的人， 可以平平安安地上你们父亲那里去。"
18 犹大走近约瑟身边， 说： "我主啊， 求你容许仆人说一句话给我主听， 请不要向仆人发烈怒， 因为你好像法老一样。
19 我主曾经问仆人们说： ‘你们还有父亲或其他兄弟没有？’
20 我们曾经回答我主： ‘我们还有年老的父亲和最小的弟弟， 是他年老时所生的。他的哥哥死了， 他母亲只剩下他一个孩子， 他父亲非常爱他。’
21 你就对仆人们说： ‘把他带下来到我这里， 我要亲眼看看他。’
22 我们对我主说： ‘那孩子是不能离开他父亲的； 如果离开了， 他父亲必定死。’
23 你对仆人们说： ‘如果你们最小的弟弟不与你们一同下来， 你们就不得见我的面。’
24 于是， 我们上到你仆人我们的父亲那里， 就把我主的话告诉了他。
25 后来我们的父亲说： ‘你们再去替我们买些粮食回来吧。’
26 我们就说： ‘我们不能下去， 如果有我们最小的弟弟与我们同去， 我们就下去； 因为我们最小的弟弟不与我们同去， 我们就不得见那人的面。’
27 你仆人我的父亲对我们说： ‘你们知道我的妻子只给我生了两个儿子。
28 一个已经离开我去了， 我想他必定是被野兽撕碎了； 直到现在， 我也没有见过他。
29 现在你们又要把这个从我面前带去， 如果他遇到不幸， 你们就使我这个白发老人， 悲悲惨惨地下阴间去了。’
30 我父亲的命与这孩子的命， 是相连在一起的。现在我回到你仆人我的父亲那里， 如果没有孩子与我们在一起，
31 他一见没有孩子， 就必定死； 这样， 你仆人们就使你仆人我们的父亲， 这个白发老人， 愁愁苦苦地下阴间去了。
32 因为仆人曾经向父亲担保这孩子的安全， 说： ‘如果我不把他带回来交还给你， 我就在父亲面前终生承担这罪。’
33 现在求你容许仆人留下， 代替这孩子作我主的奴仆， 让这孩子与他的哥哥们一同上去。
34 因为如果孩子没有与我同去， 我怎能上去见我的父亲呢？恐怕我会看见灾祸临到我父亲身上。"
1 Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.
2 A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.
3 Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.
4 A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré?
5 Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.
6 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.
7 Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.
8 A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?
9 U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.
10 I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.
11 Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.
12 I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu.
13 Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.
14 I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl,) a padli před ním na zemi.
15 I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?
16 Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.
17 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.
18 I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.
19 Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?
20 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej.
21 I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj.
22 A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře.
23 Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.
24 I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,
25 Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.
26 Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti,než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.
27 I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má.
28 A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad.
29 Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu.
30 Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):
31 Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu.
32 Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.
33 Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.
34 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.