1 雅各继续他的路程， 神的众使者遇见他。（本节在《马索拉抄本》为32:2）
2 雅各看见他们， 就说： "这是 神的军队。"于是给那地方起名叫玛哈念。
3 雅各先派使者到西珥地， 就是以东的地区， 他的哥哥以扫那里去，
4 吩咐他们说： "你们要对我主以扫这样说： ‘你的仆人雅各这样说： 我在拉班那里寄居， 一直到现在。
5 我拥有牛、驴、羊群、仆婢， 现在派人来报告我主， 希望得到你的欢心。’"
6 使者回到雅各那里说： "我们到了你哥哥以扫那里， 他带着四百人， 正迎着你来。"
7 雅各感到非常惧怕和焦虑， 就把随行的人、羊群、牛群和骆驼， 分成两队，
8 心里想： "即使以扫来击杀这一队， 余下的一队还可以逃脱。"
9 雅各说： "耶和华， 我祖亚伯拉罕的 神， 我父以撒的 神啊， 你曾经对我说过： ‘回到你自己的故乡， 到你的亲族那里去， 我必厚待你。’
10 你向你仆人所施的一切慈爱和信实， 我实在不配得。从前我只拿着我的手杖过这约旦河； 现在我却拥有这两队人马了。
11 求你救我脱离我哥哥以扫的手， 因为我怕他来击杀我， 连母亲和孩子也击杀了。
12 你曾经说过： ‘我必厚待你， 使你的后裔好像海边的沙一样， 多到不可胜数。’"
13 那天晚上， 雅各在那里过夜。然后从他所拥有的牲畜中， 取出一部分， 作为给他哥哥以扫的礼物，
14 就是母山羊二百只、公山羊二十只、母绵羊二百只、公绵羊二十只、
15 哺乳的母骆驼三十匹， 各带着驹子， 母牛四十头、公牛十头、母驴二十头、公驴十头。
16 雅各把这些分成一队一队， 交在仆人的手里， 又对仆人说： "你们先过去， 每队之间要留一段距离。"
17 他又吩咐走在最前的仆人说： "我哥哥以扫遇见你的时候， 如果问你： ‘你的主人是谁？你要到哪里去？在你前面的这些牲畜是谁的？’
18 你就要回答： ‘是你仆人雅各的， 是送给我主以扫的礼物， 他自己也在我们后面。’"
19 他又吩咐第二个、第三个和所有跟在队伍后面的人说： "你们遇见以扫的时候， 都要这样对他说。
20 你们还要说： ‘你的仆人雅各在我们后面。’"因为他心里想： "我先送礼物去， 借此与他和解， 然后再与他见面， 或者他会原谅我。"
21 于是礼物先过去了； 那天晚上雅各在营中过夜。
22 雅各那夜起来， 带着他的两个妻子、两个婢女和十一个孩子， 都过了雅博渡口。
23 他带着他们， 先打发他们过河， 然后又打发他所有的都过去。
24 只留下雅各一人， 有一个人来与他摔角， 直到天快亮的时候。
25 那人见自己不能胜过他， 就在他的大腿窝上打了一下。于是， 雅各与那人摔角的时候， 大腿窝脱了节。
26 那人说： "天快亮了， 让我走吧。"雅各说： "如果你不给我祝福， 我就不让你走。"
27 那人问他： "你叫什么名字？"他回答： "雅各。"
28 那人说： "你的名字不要再叫雅各， 要叫以色列， 因为你与 神与人较力， 都得了胜。"
29 雅各问他， 说： "请把你的名告诉我。"那人回答： "为什么问我的名呢？"他就在那里给雅各祝福。
30 于是， 雅各给那地方起名叫毗努伊勒， 意思说： "我面对面看见了 神， 我的性命仍得保全。"
31 雅各经过毗努伊勒的时候， 太阳刚刚出来， 照在他身上。他因为大腿的伤， 跛脚行走。
32 因此， 以色列人直到现在都不吃大腿窝上的筋， 因为那人在雅各的大腿窝上的筋打了一下。
1 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.
2 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.
3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.
4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.
5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.
6 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.
7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.
8 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.
9 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,
10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.
11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.
12 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.
13 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:
14 Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,
15 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.
16 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.
17 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Čí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?
18 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.
19 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.
20 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.
21 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.
22 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.
23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.
24 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.
25 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.
26 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.
27 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.
28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.
29 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.
30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.
31 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.
32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.