1 过了两年， 法老作了一个梦， 梦见自己站在河边。
2 有七头母牛从河里上来， 又健美又肥壮， 在芦苇中吃草。
3 接着， 又有另外七头母牛从河里上来， 又丑陋又瘦弱， 站在岸上其他母牛旁边。
4 这些丑陋瘦弱的母牛， 竟把那些健美肥壮的母牛吃掉， 法老就醒了。
5 他又睡着， 作了第二个梦， 梦见一根麦茎， 长出七个麦穗， 又肥壮又美好。
6 接着， 又长出七个麦穗， 又干瘦又被东风吹焦了。
7 这些干瘦的麦穗， 竟把那七个又肥壮又饱满的麦穗吞下去， 法老就醒了， 原来是一个梦。
8 到了早晨， 法老心里烦乱， 就派人去把埃及所有的术士和智慧人都召了来； 法老把自己的梦告诉他们， 但是没有人能替法老解梦。
9 那时酒政告诉法老说： "我今日想起了我的过错。
10 从前法老恼怒臣仆， 把我和膳长关在军长府的监房里。
11 我们二人在同一夜都作了梦； 我们的梦各有不同的解释。
12 在那里有一个希伯来的少年人与我们在一起， 他是军长的仆人， 我们把梦告诉了他， 他就替我们解梦， 各人的梦有不同的解释。
13 结果， 事情都照着他给我们的解释实现了： 我恢复了原职， 膳长却被挂起来。"
14 法老于是派人去召约瑟。他们就急忙把约瑟从监里带出来。他剃了头、刮了脸、换了衣服， 就进去见法老。
15 法老对约瑟说： "我作了一个梦， 没有人能够解释。我听见人说， 你听了梦， 就能解释。"
16 约瑟回答法老， 说： "解梦不在于我， 但 神必给法老一个吉祥的解答。"
17 法老告诉约瑟： "在梦里我看见我站在河边。
18 有七头母牛从河里上来， 又肥壮又健美， 在芦苇中吃草。
19 接着， 又有另外七头母牛上来， 又软弱又消瘦又十分丑陋， 在埃及全地我没有见过这样丑陋的牛。
20 这又消瘦又丑陋的母牛， 竟把先前七头肥壮的母牛吃掉。
21 它们吃了以后， 却看不出它们是吃掉了肥牛， 因为它们丑陋的样子仍是与先前一样。我就醒了。
22 在梦里我又看见一根麦茎， 长出七个麦穗， 又饱满又美好。
23 接着， 又长出了七个麦穗， 又枯干又干瘦又被东风吹焦了。
24 这些干瘦的麦穗， 竟把那七个美好的麦穗吞下去。我把梦告诉了术士， 但是没有人能替我解答。"
25 约瑟对法老说： "法老的梦都是同一个意思， 神已经把所要作的事告诉法老了。
26 七头美好的母牛是七年， 七个美好的麦穗也是七年； 两个梦都是同一个意思。
27 那接着上来的七头又消瘦又丑陋的母牛是七年， 那七个不结实、被东风吹焦了的麦穗也是七年， 都是七年饥荒。
28 这就是我对法老所说： 神要作的事， 他已经向法老显明了。
29 看哪， 埃及全地必有七年大丰收。
30 接着又必有七年饥荒； 甚至埃及地所有的丰收都被人忘记了， 饥荒必把这地毁灭。
31 因为接着而来的饥荒太严重了， 使人不觉得这地有过丰收。
32 至于法老两次作梦， 是因为 神已经命定这事， 并且要快快地实行。
33 因此， 法老要找一个有见识有智慧的人， 派他管理埃及地。
34 法老要这样行， 在国中指派官员， 当七年丰收的时候， 征收埃及地出产的五分之一。
35 又叫他们把将要来的七个丰年的粮食收集起来， 积蓄五谷归在法老的手下， 收在各城里作粮食。
36 这些粮食要储存起来， 可以应付将来埃及地的七年饥荒， 免得这地被饥荒所灭。"
37 法老和他的臣仆， 都赞同这件事。
38 于是法老对臣仆说： "像这样的人， 有 神的灵在他里面， 我们怎能找得着呢？"
39 法老对约瑟说： " 神既然把这事指示了你， 就再没有人像你这样有见识有智慧了。
40 你可以掌管我的家， 我的人民都要听从你的话； 只有在王位上我比你大。"
41 法老又对约瑟说： "你看， 我任命你治理埃及全地。"
42 于是， 法老脱下他手上打印的戒指， 戴在约瑟的手上； 给他穿上细麻的衣服， 把金颈链挂在他的颈项上；
43 又叫约瑟坐在他的副车， 有人在他前面喊着： "跪下。"这样， 法老任命了约瑟治理埃及全地。
44 法老对约瑟说： "我是法老， 但在埃及全地， 如果没有你的许可， 没有人可以随意作事。"
45 法老给约瑟起名叫撒发那忒．巴内亚， 又把安城的祭司波提非拉的女儿亚西纳， 给约瑟为妻。约瑟出去巡行埃及全地。
46 约瑟侍立在埃及王法老面前的时候， 年三十岁。约瑟从法老面前出来， 遍行埃及全地。
47 在七个丰年的时候， 地里的出产非常丰盛。
48 约瑟把埃及七个丰年的一切粮食都收集起来， 把粮食存放在城中； 各城周围田地所出的粮食， 也存放在各城中。
49 约瑟积蓄了极多的五谷， 好像海沙那样多， 甚至他不再记下数量， 因为实在无法计算。
50 在荒年还没有来到以前， 约瑟生了两个儿子， 是安城的祭司波提非拉的女儿亚西纳给约瑟生的。
51 约瑟给长子起名叫玛拿西， 因为他说： " 神使我忘记我所有的困苦， 以及我父的全家。"
52 他给次子起名叫以法莲， 因为他说： " 神使我在受苦之地繁盛起来。"
53 埃及地的七年丰收一结束，
54 七年饥荒就随着来了， 正像约瑟所说的一样。各地都有饥荒， 只有埃及全地仍有粮食，
55 等到埃及全地也要挨饿的时候， 人民就向法老求粮。法老对所有的埃及人说： "你们到约瑟那里去， 他吩咐你们什么， 你们就作什么。"
56 当时饥荒遍及全国， 约瑟就开了所有的粮仓， 把粮食卖给埃及人， 因为埃及地的饥荒非常严重。
57 各地的人都到埃及去， 向约瑟买粮， 因为各地的饥荒都非常严重。
1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.
2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.
3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.
4 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.
5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.
6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.
7 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.
8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.
9 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.
10 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.
11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.
12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.
13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.
14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.
15 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.
16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.
17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.
18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.
19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.
20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.
21 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.
22 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.
23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.
24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.
25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.
26 Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.
27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu.
28 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.
29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.
30 A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.
31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.
32 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.
33 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.
34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.
35 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.
36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.
37 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.
38 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?
39 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.
40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.
41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.
42 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.
43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.
44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.
45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.
46 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.
47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.
48 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.
49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.
50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.
51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.
52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.
53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;
54 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.
55 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.
56 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.
57 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.