1 神顾念挪亚和所有与他一同在方舟里的走兽和牲畜； 神使风吹过大地， 水就渐渐退了。
2 深渊的泉源和天上的窗户， 都关闭起来； 天降的大雨也止住了。
3 水从地上不断退去， 过了一百五十天， 水就消退了。
4 七月十七日， 方舟停在亚拉腊山上。
5 水继续消退， 直到十月； 到了十月初一， 山顶都露出来了。
6 过了四十天， 挪亚开了他所做的方舟的窗户，
7 放了一只乌鸦出去。地上的水还没有干， 那乌鸦就一直飞来飞去。
8 他又放了一只鸽子出去， 要看看水从地上退了没有。
9 因为遍地都是水， 那鸽子找不着歇脚的地方， 就回到挪亚的方舟那里； 于是， 挪亚伸出手去， 把鸽子接进方舟里来。
10 他再等了七天， 又把鸽子从方舟里放出去。
11 到了黄昏的时候， 鸽子回到挪亚那里， 嘴里叼着一块新摘下来的橄榄树叶， 挪亚就知道地上的水已经退了。
12 挪亚再等了七天， 又把鸽子放出去， 鸽子就再没有回到他那里。
13 到挪亚六百零一岁的时候， 就在正月初一， 地上的水都干了； 挪亚移开方舟的盖看看， 见地面已经干了。
14 到了二月二十七日， 大地就都干了。
15 神告诉挪亚说：
16 "你要从方舟出来， 你和你的妻子、儿子， 以及儿媳都要和你一同出来。
17 所有和你在一起有生命的活物： 飞鸟、牲畜和一切在地上爬行的动物， 你都要带出来， 使它们可以在地上滋生、繁殖， 也可以在地上增多。"
18 于是， 挪亚出来了， 他的儿子、妻子和儿媳都与他一同出来了；
19 各样走兽、牲畜、飞禽和各样在地上爬行的动物， 各从自己的族类， 都出了方舟。
20 挪亚给耶和华筑了一座祭坛， 拿各样洁净的牲畜和飞禽， 献在祭坛上作为燔祭。
21 耶和华闻了那馨香的气味， 就心里说： "我必不再因人的缘故咒诅这地（因为人从小时开始心中所想的都是邪恶的）； 我也必不再照着我作过的， 击杀各样的活物。
22 大地尚存之日， 播种、收割， 寒暑、冬夏、白昼和黑夜必然循环不息。"
1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.
9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.
10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.
15 I mluvil Bůh k Noé, řka:
16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.
18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.
20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.