1 黄昏的时候， 那两位天使到了所多玛， 当时罗得正坐在所多玛的城门口。罗得一看见他们， 就起来迎接他们， 俯伏在地，

2 说： "我主啊， 请你们到仆人的家里住一夜， 洗洗你们的脚， 清早起来再赶路。"他们回答： "不， 我们要在街上过夜。"

3 但由于罗得再三的请求， 他们才肯跟他回去， 进了他的家。罗得为他们预备了筵席， 烤了无酵饼， 他们就吃了。

4 他们还没有躺下睡觉， 那城里的人， 就是所多玛的男人， 无论是年轻的或是年老的， 都从各处来围住罗得的房子。

5 他们呼唤罗得， 对他说： "今晚到你这里来的人在哪里？把他们带出来， 我们要与他们同房。"

6 罗得出来， 随手把门关上， 到门口众人那里，

7 说： "我的弟兄们， 请不要作恶。

8 看哪， 我有两个女儿， 是还没有和男人同房的， 让我把她们带出来， 你们高兴怎样待她们， 就怎样行吧！ 只是这两个人， 因为他们是到舍下来的， 你们不可向他们作什么。"

9 众人却说： "滚开！ "又说： "一个来这里寄居的人， 竟作起审判官来； 现在我们要害你， 比害他们还要厉害。"众人就向罗得极力拥挤， 他们冲前要打破房门。

10 那两个人却伸出手来， 把罗得拉进屋里去， 并把门关上。

11 然后击打那些门外的人， 使他们无论老少， 都眼目昏眩， 以致找不到门口。

12 那二人对罗得说： "你这里还有什么人没有？无论是女婿、儿女， 或是城中所有属你的人， 都要把他们从这地方带走。

13 我们快要毁灭这地方了， 因为控告他们的声音在耶和华面前实在很大， 所以耶和华派我们来毁灭这地方。"

14 于是罗得出去， 告诉娶了他女儿的女婿说： "你们起来离开这地方； 因为耶和华就要毁灭这城。"但是他的女婿以为他在开玩笑。

15 天快亮的时候， 两位天使催促罗得说： "起来， 带你的妻子， 和你这里的两个女儿出去， 免得你因这城的罪孽被除灭。"

16 罗得还在犹豫不决的时候， 二人因为耶和华宽容罗得， 就拉着罗得的手， 和他妻子的手， 以及他两个女儿的手， 把他们带出来， 安置在城外。

17 二人把他们带出来以后， 其中一位说： "逃命吧， 不要回头看， 也不可留在这片平原上， 要逃到山上去， 免得你被除灭。"

18 罗得对他们说： "我主啊！ 请不要这样。

19 看哪， 你仆人既然在你眼前蒙恩， 你又向我大施慈爱， 救活我的性命； 可是我还逃不到山上， 恐怕这灾祸就追上了我， 我就死了。

20 看哪， 这座城很近， 可以逃到那里， 那只是一座小城， 请让我逃到那里去。那不是一座小城吗？这样我就可以活命了。"

21 有一位天使对他说： "这事我也答应你， 你所说的这城， 我必不倾覆。

22 你赶快逃到那里去， 因为你还没有到达那里， 我就不能作什么。"因此那城名叫琐珥。

23 罗得到达琐珥的时候， 太阳已经从地面升上来了。

24 当时， 耶和华就使硫磺与火， 从天上耶和华那里降与所多玛和蛾摩拉；

25 把那些城和全平原， 以及城中所有的居民， 连地上生长的， 都毁灭了。

26 罗得的妻子向后一望， 就变成了盐柱。

27 亚伯拉罕清早起来， 到他从前站在耶和华面前的地方，

28 向所多玛和蛾摩拉， 以及平原全地观望。不料， 看见那地有烟上升， 好像烧窑的烟一样。

29 神毁灭那平原上的众城， 倾覆罗得所住过的众城的时候， 神记念亚伯拉罕， 把罗得从倾覆中救出来。

30 罗得因为怕住在琐珥， 就与他的两个女儿， 一同离开琐珥上了山， 住在那里； 他和两个女儿住在一个洞里。

31 大女儿对小女儿说： "我们的爸爸已经老了， 这地又没有男人可以按着世上的常规进来与我们亲近。

32 来吧， 我们可以叫父亲喝酒， 然后与他同睡， 这样我们可以借着父亲保全后裔。"

33 当夜， 她们叫父亲喝酒， 大女儿就进去与父亲同睡， 她什么时候躺下， 什么时候起来， 她父亲都不知道。

34 第二天， 大女儿对小女儿说： "昨夜我与父亲同睡了， 今夜我们再叫父亲喝酒， 你可以进去与他同睡， 这样我们可以借着父亲保全后裔。"

35 当夜， 她们又叫父亲喝酒， 小女儿就起来， 与父亲同睡； 她什么时候躺下， 什么时候起来， 她父亲都不知道。

36 这样， 罗得的两个女儿， 都从她们的父亲怀了孕。

37 大女儿生了一个儿子， 给他起名叫摩押， 就是现在摩押人的始祖。

38 小女儿也生了一个儿子， 给他起名叫便．亚米， 就是现在亚扪人的始祖。

1 Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Kteréžto když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi.

2 A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici.

3 Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli.

4 Prvé pak než lehli, muži města toho, muži Sodomští, osuli se vůkol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad.

5 I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme.

6 I vyšel k nim Lot ven, a zavřel po sobě dvéře.

7 A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého.

8 Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte, poněvadž vešli pod stín střechy mé.

9 I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. I obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře.

10 Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobě do domu, a dvéře zavřeli.

11 A ty muže, kteříž byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří.

12 I řekli muži k Lotovi: Máš-li ještě zde koho, buď zetě neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v městě, vyveď z místa tohoto.

13 Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.

14 Vyšed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteříž již měli pojímati dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by žertoval.

15 A když zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstě města.

16 A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem.

17 A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul.

18 I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji.

19 Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych.

20 Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má.

21 I řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil.

22 Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor.

23 Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.

24 A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe.

25 A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země.

26 I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný.

27 Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem.

28 A pohleděv k Sodomě a Gomoře,i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice.

29 Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.

30 Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými.

31 I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země.

32 Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě.

33 I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala.

34 Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho.

35 I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala.

36 A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého.

37 I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onť jest otec Moábských až do dnešního dne.

38 I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne.