1 雅各见埃及有粮食， 就对儿子们说： "你们为什么彼此对望呢？"
2 他又说： "我听说埃及有粮食， 你们下到那里去， 给我们买些粮食， 使我们可以活下去， 不至饿死。"
3 于是， 约瑟的十个哥哥就下去了， 要从埃及买五谷。
4 但雅各并没有打发约瑟的弟弟便雅悯与哥哥们同去， 因为雅各说： "恐怕他会遇到灾害。"
5 以色列的众子也在前来买粮的人群中， 因为迦南地也有饥荒。
6 当时治理埃及地的官长是约瑟， 卖粮给那地所有的人民的就是他。所以， 约瑟的哥哥们来俯伏在地向他下拜。
7 约瑟看见他的哥哥们， 就认得他们， 可是他装作陌生人， 对他们说严厉的话， 问他们： "你们是哪里来的？"他们回答： "我们是迦南地来买粮食的。"
8 约瑟认得他的哥哥们， 他们却不认得他。
9 约瑟想起从前所作关于他们的两个梦， 就对他们说： "你们是间谍， 是来侦察本地的虚实。"
10 他们对他说： "我主啊， 不是这样， 仆人们实在是来买粮食的。
11 我们都是一个人的儿子， 是诚实人； 仆人们并不是间谍。"
12 约瑟对他们说： "不是的， 你们实在是来侦察本地的虚实。"
13 他们说： "仆人们本是兄弟十二人， 我们都是迦南地一个人的儿子。最小的现在与我们的父亲在一起， 还有一个不在了。"
14 约瑟对他们说： "我刚才对你们说： ‘你们是间谍。’这话实在不错。
15 我要这样试试你们： 我指着法老的性命起誓， 如果你们最小的弟弟不到这里来， 你们就决不得离开这里。
16 你们可以派你们中间一个人回去， 把你们的弟弟带来； 其余的人都要囚禁起来， 好证明你们的话真实不真实。如果不真实， 我指着法老的性命起誓， 你们就是间谍。"
17 于是， 约瑟把他们收在监房里三天。
18 到了第三天， 约瑟对他们说： "我是敬畏 神的， 你们要这样作， 就可以活着；
19 如果你们是诚实人， 就叫你们兄弟中一个人囚禁在监里， 你们其余的人可以带着粮食回去， 解救你们家人的饥荒。
20 然后把你们最小的弟弟带到我这里来， 这样， 就可以证明你们的话是真实的， 你们就不必死了。"他们就照样作了。
21 他们彼此说： "我们在对待弟弟的事上实在有罪。他向我们求情的时候， 我们看见他心里的痛苦， 却不肯听他， 所以这次苦难临到我们身上了。"
22 流本回答他们， 说： "我不是对你们说过： ‘不要伤害那孩子’吗？可是你们不肯听， 现在流他血的罪要向我们追讨。"
23 他们不知道约瑟听得明白， 因为他们中间有人当传译。
24 约瑟转身离开他们， 哭了一阵， 又回到他们那里， 与他们说话。然后从他们中间拉出西缅来， 在他们眼前把他捆绑起来。
25 约瑟吩咐人把五谷装满他们的袋， 把他们的银子放回各人的布袋里； 又给他们路上用的食物。一切就照样办了。
26 他们把粮食驮在他们的驴上， 离开那里去了。
27 到了住宿的地方， 他们其中的一个人打开了布袋， 要拿饲料喂驴的时候， 才发现自己的银子还在袋口那里。
28 于是对兄弟们说： "我的银子都归还了。你们看， 就在我的布袋里。"他们就心里惊慌， 彼此战战兢兢地说： " 神向我们作的是什么呢？"
29 他们回到迦南地他们的父亲雅各那里， 把他们遭遇的一切事都告诉了他， 说：
30 "那地的主人对我们说了一些严厉的话， 把我们当作侦察那地的间谍。
31 我们对他说： ‘我们是诚实人， 并不是间谍。
32 我们本是兄弟十二人， 都是一个父亲的儿子； 有一个不在了， 最小的现在与我们的父亲一起在迦南地。’
33 那地的主人对我们说： ‘我用这个办法就可以知道你们是不是诚实人： 你们兄弟中要留下一人在我这里， 其余的人可以带着粮食回去， 解救你们家人的饥荒。
34 然后把你们最小的弟弟带到我这里来， 我就知道你们不是间谍， 而是诚实人了。这样， 我就把你们的兄弟交还给你们， 你们也可以在这地自由来往。’"
35 后来他们倒布袋的时候， 不料各人的银包仍然在各人的布袋里。他们和他们的父亲看见了银包， 就都惧怕起来。
36 他们的父亲雅各对他们说： "你们总是使我丧失儿子： 约瑟没有了， 西缅也没有了， 你们还要把便雅悯带走； 每一件事都是针对我。"
37 流本对他父亲说： "如果我不把他带回来给你， 你可以杀死我的两个儿子； 只管把他交给我吧， 我必把他带回来给你。"
38 雅各说： "我的儿子不可与你们一同下去， 因为他的哥哥死了， 只剩下他一个； 如果他在你们所走的路上遇到不幸， 你们就使我这白发老人愁愁苦苦地下阴间去了。"
1 Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého?
2 I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli.
3 Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě.
4 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo.
5 I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské.
6 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří až k zemi.
7 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim,řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav.
8 Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho.
9 Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.
10 Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů.
11 Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři.
12 Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.
13 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není.
14 I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehéři jste.
15 Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší.
16 Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři.
17 Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni.
18 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha.
19 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich.
20 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak.
21 I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto.
22 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krve jeho, hle, vyhledává se.
23 A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim.
24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich.
25 Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak.
26 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.
27 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho.
28 I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to učinil Bůh?
29 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce:
30 Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako špehéře země.
31 A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři.
32 Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské.
33 I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte.
34 A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti.
35 I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se.
36 I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily.
37 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě.
38 I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu.