1 雅各听见拉班的众子谈论， 说： "雅各把我们父亲所有的都夺去了， 他这一切财物， 都是从我们父亲的财产那里得来的。"

2 雅各也注意到拉班的脸色， 对自己不像从前那样了。

3 那时， 耶和华对雅各说： "你要回到你列祖之地， 到你的亲族那里去， 我必与你同在。"

4 雅各就派人把拉结和利亚叫到田间的羊群那里去，

5 对她们说： "我注意到你们父亲的脸色， 对我不像从前那样了； 但是我父亲的 神与我同在。

6 我尽了我的力量来服事你们的父亲， 这是你们知道的；

7 你们的父亲却欺骗了我， 十次更改了我的工资； 但 神不容许他伤害我。

8 如果他说： ‘有斑点的算是你的工资’， 羊群所生的全部都有斑点； 如果他说： ‘有条纹的算是你的工资’， 羊群所生的全部有条纹。

9 这样， 神把你们父亲的牲畜夺来， 赐给我了。

10 有一次， 羊群交配的时候， 我在梦中举目观看， 看见爬在母羊身上的公山羊， 都是有条纹、有斑点和有花斑的。

11 神的使者在梦中对我说： ‘雅各。’我说： ‘我在这里。’

12 他说： ‘你举目观看， 所有爬在母羊身上的公山羊， 都是有条纹、有斑点和有花斑的， 因为拉班向你所作的一切， 我都看见了。

13 我就是伯特利的 神， 你曾经在那里用油膏过石柱， 又在那里向我许过愿。现在你要起程， 离开这地， 回到你的亲族那里去吧。’"

14 拉结和利亚回答雅各， 说： "在我们父亲的家里， 我们还有可得的分和产业吗？

15 他不是把我们看作外人吗？因为他把我们卖了， 吞没了我们的身价。

16 神从我们父亲夺回来的一切财物， 都是属于我们和我们的儿女的。现在 神吩咐你的一切， 你只管作吧。"

17 于是雅各起来， 叫他的儿女和妻子们都骑上骆驼。

18 又赶着他所有的牲畜， 带着他所得的一切财物， 就是他在巴旦．亚兰所得的一切牲畜， 要到迦南地， 他父亲以撒那里去。

19 当时拉班剪羊毛去了， 拉结就偷了他父亲的神像。

20 雅各瞒着亚兰人拉班， 没有告诉拉班他将要逃走。

21 于是， 雅各带着他所有的一切逃走了。他起程渡过了大河， 面对着基列山走去。

22 到了第三天， 有人告诉拉班说雅各逃走了。

23 拉班就带着自己的众兄弟追赶他， 追了七日的路程， 才在基列山把他们追上了。

24 当天晚上， 神在梦中来到亚兰人拉班那里， 对他说： "你要小心， 不可与雅各说什么。"

25 拉班追上了雅各。当时雅各已经在山上支搭了帐棚； 拉班和他的众兄弟， 也在基列山上支搭了帐棚。

26 拉班对雅各说： "你作的是什么事呢？你瞒着我， 把我的女儿们当作战俘一样带走了。

27 你为什么暗中逃走， 瞒着我不让我知道， 使我可以欢欢喜喜地唱歌、击鼓、弹琴给你送行呢？

28 你又不让我与我的外孙和女儿亲嘴。你所作的太糊涂了！

29 我本来有能力可以伤害你， 但昨天晚上， 你们父亲的 神对我说： ‘你要小心， 不可与雅各说什么。’

30 现在你既然渴想你的父家， 一定要回去， 为什么又偷我的神像呢？"

31 雅各回答拉班， 说： "我逃走， 是因为我害怕， 我心里想： 恐怕你会把你的女儿们从我的手中抢走。

32 至于你的神像， 你在谁身上搜出来， 那人就不该活着； 你当着我们众兄弟面前查一查， 如果在我这里有什么东西是你的， 你只管拿去。"原来雅各不知拉结偷了神像。

33 拉班进了雅各的帐棚、利亚的帐棚和两个婢女的帐棚， 都没有搜出什么， 于是从利亚的帐棚出来， 进了拉结的帐棚。

34 拉结已经把神像放在骆驼的鞍下， 自己坐在上面。拉班搜遍了帐棚， 但没有搜出什么。

35 拉结对她父亲说： "求我主不要生气， 我不能在你面前起来， 因为我正有女人的经期。"这样， 拉班彻底搜查了， 也搜不出那神像来。

36 雅各就生气， 与拉班争吵起来。雅各责问拉班说： "我到底有什么过犯， 有什么罪恶， 你竟这样急速地追赶我呢？

37 你已经搜遍了我所有的家具， 你有找到你家的东西没有？可以把它放在这里， 在你我的众兄弟面前， 让他们可以在你我中间判断一下。

38 这二十年来， 我与你在一起； 你的母绵羊和母山羊没掉过胎， 你羊群中的公羊， 我没有吃过。

39 被野兽撕裂的， 我没有给你带回来， 都是由我自己赔偿； 无论白天偷去的， 或是黑夜偷的， 你都要我负责。

40 我白天受尽炎热， 黑夜受尽寒霜， 不能入睡； 我经常是这样。

41 我这二十年在你的家里， 为你的两个女儿服事了你十四年； 为你的羊群服事了你六年； 你又十次改了我的工资。

42 如果不是我父亲的 神， 就是亚伯拉罕的 神， 以撒所敬畏的 神， 与我同在， 你现在必定打发我空手回去。但 神看见了我的苦情和我手中的辛劳， 所以他昨天晚上责备了你。"

43 拉班回答雅各， 说： "这些女儿是我的女儿； 这些孩子是我的孩子； 这些羊群也是我的羊群。其实你眼所见的一切都是我的。但我今日向我的女儿和她们所生的孩子， 能作什么呢？

44 来吧， 现在我和你可以立约， 作为你我之间的证据。"

45 雅各就拿了一块石头， 立作石柱。

46 雅各又对自己的众兄弟说： "你们把石头堆聚起来。"他们就把石头拿来， 堆成了一堆。他们又在石堆旁边吃喝。

47 拉班称那石堆为伊迦尔．撒哈杜他， 雅各却称那石堆为迦累得。

48 拉班说： "今天这堆石头是你我之间的证据。"因此它名叫迦累得，

49 又名叫米斯巴， 因为拉班说： "我们彼此分离以后， 愿耶和华在你我中间鉴察。

50 你若苦待我的女儿， 或在我的女儿以外， 另娶妻子， 虽然没有人在我们中间作证， 但你要注意， 神就是你我之间的见证人。"

51 拉班又对雅各说： "你看这堆石头， 看我在你我之间所竖立的石柱。

52 这堆石头就是证据， 这石柱也是证据： 我决不越过这石堆到你那里去， 你也决不可越过这石堆和石柱， 到我这里来害我。

53 但愿亚伯拉罕的 神、拿鹤的 神， 就是他们父亲的 神， 在我们中间判断。"雅各就指着他父亲以撒所敬畏的 神起誓。

54 雅各又在山上献祭， 叫了自己的众兄弟来吃饭。他们吃了饭， 就在山上过夜。

55 拉班清早起来， 与他的外孙和女儿亲嘴， 给他们祝福。然后拉班离开那里， 回自己的地方去了。（本节在《马索拉抄本》为32:1）

1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;

2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:

3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.

4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.

5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.

6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.

7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.

8 Když takto řekl: Co bude peřestého,to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.

9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.

10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.

11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.

12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.

13 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.

14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?

15 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.

16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.

17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.

18 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.

19 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.

20 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)

21 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.

22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.

23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.

24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)

25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.

26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.

27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?

28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.

29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.

30 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?

31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.

32 Nalezneš-li pak u koho bohy své,nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.

33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.

34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.

35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.

36 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?

37 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.

38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.

39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.

40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.

41 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.

42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.

43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?

44 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.

45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.

46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.

47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.

48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,

49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.

50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.

51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,

52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.

53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.

54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.

55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.