1 不久， 耶稣周游各城各村讲道， 宣扬 神的国的福音， 和他在一起的有十二个门徒，
2 还有几个蒙了医治、脱离污鬼与疾病的妇女， 其中有称为抹大拉的马利亚， 曾有七个鬼从她身上赶出来；
3 有希律的管家古撒的妻子约亚拿， 又有苏珊娜， 和许多别的妇女， 她们都用自己的财物供给耶稣和门徒。
4 当时有许多人聚在一起， 还有人从各城来到耶稣那里， 他就用比喻说：
5 "有一个撒种的出去撒种， 撒的时候， 有的落在路旁， 被人践踏， 或给空中的小鸟吃掉。
6 有的落在石头地上， 一长出来就枯萎了， 因为得不着滋润。
7 有的落在荆棘丛中， 荆棘也一齐生长， 把它挤住了。
8 有的落在好土里， 就生长起来， 结出百倍的果实。"他说了这些话， 就大声说： "有耳可听的， 就应当听！ "
9 门徒问他这比喻是什么意思。
10 他说： " 神的国的奥秘， 只给你们知道， 对别人就用比喻， 叫他们看却看不见， 听却听不明白。
11 "这比喻是说， 种子是 神的道，
12 那落在路旁的， 就是人听了， 魔鬼随即来到， 从他们心里把道夺去， 恐怕他们相信就得救了。
13 那落在石头地上的， 就是人听了， 欢欢喜喜地接受， 但是没有根， 不过是暂时相信， 一旦遭遇试炼， 就倒退了。
14 那落在荆棘里的， 就是人听了， 走开以后， 被今世的忧虑、财富和宴乐挤住了， 结不出成熟的子粒来。
15 但那落在好土里的， 就是人用诚实良善的心来听， 把道持守住， 忍耐着结出果实。
16 "没有人点灯用器皿盖上， 或放在床底下， 而是放在灯台上， 叫进来的人都看得见光。
17 因为没有什么隐藏的事不被显明， 也没有什么掩盖的事不被人知道而暴露出来。
18 所以你们应当留心怎样听， 因为凡是有的， 还要给他； 凡是没有的， 连他自以为有的， 也要拿去。"
19 耶稣的母亲和弟弟来到他那里， 因为人多， 不能到他跟前。
20 有人转告耶稣： "你母亲和弟弟站在外面要见你。"
21 他回答他们： "听了 神的道而遵行的人， 才是我的母亲， 我的弟兄。"
22 有一天， 耶稣和门徒上了船， 他对他们说： "我们渡到海那边去吧。"他们就开了船。
23 船行的时候， 他睡着了。海上忽然起了狂风， 他们全身湿透， 非常危险。
24 门徒来叫醒耶稣， 说： "主啊！ 主啊！ 我们没命了！ "他醒过来， 斥责风浪， 风浪就止息、平静了。
25 耶稣对他们说： "你们的信心在哪里？"他们又惧怕、又希奇， 彼此说： "这到底是谁？他吩咐风浪， 连风浪也听从他。"
26 船到了格拉森人的地区， 正在加利利对面，
27 耶稣一上岸， 就有城里一个被鬼附着的人， 迎面而来。这人已经很久不穿衣服， 不住在家里， 只住在坟墓里。
28 他一见耶稣， 就俯伏喊叫， 大声说： "至高 神的儿子耶稣， 我跟你有什么关系呢？求你不要使我受苦。"
29 因为耶稣已经吩咐这污灵从那人身上出来。原来这污灵屡次抓住那人； 那人被铁链和脚链捆锁， 而且有人看管， 他竟挣断锁链， 被鬼赶入旷野。
30 耶稣问他： "你叫什么名字？"他说： "群。"因为进到那人里面的鬼很多。
31 他们求耶稣， 不要赶他们进入无底坑。
32 那里有一大群猪正在山上吃东西。他们求耶稣准他们进入猪群。耶稣准许了，
33 鬼就从那人身上出来， 进入猪群， 猪群闯下山崖， 掉在海里淹死了。
34 放猪的看见所发生的事就逃跑， 到城里和各乡村把这事传开。
35 众人就出来看发生了什么事。来到耶稣那里， 看见鬼已经离开的那人， 穿着衣服， 神志清醒， 坐在耶稣脚前， 他们就害怕。
36 当时看见的人， 把被鬼附过的人怎样得到医治， 说给他们听。
37 格拉森一带的人， 都要求耶稣离开他们， 因为他们大大惧怕。他就上船回去了。
38 鬼已经离开的那人求耶稣， 要跟他在一起； 但耶稣打发他回去， 说：
39 "你回家去， 述说 神为你作了怎样的事。"他就走遍全城， 传讲耶稣为他作了怎样的事。
40 耶稣回来的时候， 众人欢迎他， 因为大家都在等着他。
41 那时， 有一个人来了， 名叫叶鲁， 他是一位会堂主管。他俯伏在耶稣脚前， 求他往他家里去，
42 因为他的独生女， 约十二岁， 快要死了。耶稣去的时候， 群众拥挤着他。
43 有一个女人， 患了十二年的血漏病， 在医生手里花尽了全部养生的（有些抄本无"在医生手里花尽了全部养生的"一句）， 没有一个能医好她。
44 她从后面挤来， 一摸耶稣的衣裳繸子， 血就立刻止住。
45 耶稣说： "摸我的是谁？"众人都不承认。彼得说： "主啊， 众人都拥挤着你。"
46 耶稣说： "必定有人摸我， 因为我觉得有能力从我身上出去。"
47 那女人见不能隐瞒， 就战战兢兢地过来， 向他俯伏， 把摸他的缘故， 和怎样立刻得到医治， 在众人面前说出来。
48 耶稣对她说： "女儿， 你的信使你痊愈了， 平安地去吧！ "
49 耶稣还在说话的时候， 有人从会堂主管家里来， 说： "你的女儿死了， 不必再劳动老师了。"
50 耶稣听见就对他说： "不要怕， 只要信， 她必得痊愈。"
51 到了那家， 除了彼得、约翰、雅各和女孩的父母以外， 他不准任何人同他进屋里去。
52 众人都在痛哭哀号， 他说： "不要哭！ 她不是死了， 而是睡着了。"
53 他们明知女孩已经死了， 就嘲笑他。
54 他进去拉着女孩的手， 叫她说： "孩子， 起来！ "
55 她的灵魂回来了， 她就立刻起来。耶稣吩咐给她东西吃。
56 她父母非常惊奇。耶稣嘱咐他们不要把他所作的事告诉人。
1 I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním,
2 I ženy některé, kteréž byly uzdraveny od duchů zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, z nížto bylo sedm ďáblů vyšlo,
3 A Johanna manželka Chuzova, úředníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.
4 Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních měst hrnuli se k němu, mluvil jim v podobenství:
5 Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.
6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemělo vláhy.
7 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.
8 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
9 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství?
10 A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.
11 Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.
12 A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.
13 Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí příjímají slovo, a tiť kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.
14 Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyšíce, a po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.
15 Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteřížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek přinášejí v trpělivosti.
16 Nižádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
17 Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti a na světlo vyjíti.
18 Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.
19 Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
20 I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti.
21 A on odpověděv, řekl k nim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.
22 Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho. I řekl k nim: Přeplavme se přes jezero. I odstrčili lodí od břehu.
23 A když se plavili, usnul. Tedy přišla bouře tuhého větru na jezero, a vlny lodí naplňovaly, takže v nebezpečenství byli.
24 I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I přestala bouře, a stalo se utišení.
25 I řekl jim: Kde je víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?
26 I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.
27 A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
28 Ten uzřev Ježíše zkřikl a padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co je tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.
29 Nebo přikazoval duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, a býval ukován řetězy a v poutech ostříhán, ale on polámal okovy a býval od ďábelství puzen na poušť.
30 I otázal se Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: Tma. Neb bylo mnoho ďáblů vešlo do něho.
31 Tedy prosili ho, aby jim nepřikazoval jíti do propasti.
32 Bylo pak tu veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho ďáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.
33 I vyšedše ďáblové z člověka, vešli do vepřů, a hned běželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo.
34 A viděvše pastýři, co se stalo, utekli pryč; a šedše, vypravovali to v městě i po vsech.
35 I vyšli lidé, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.
36 A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest zdráv učiněn ten, jenž měl ďábelství.
37 I prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.
38 Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:
39 Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.
40 Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.
41 A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
42 Nebo měl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.
43 Tedy žena jedna, jenž nemoc svou trpěla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,)
44 Přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.
45 I řekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?
46 I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.
47 A viduci žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.
48 A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.
49 A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Již umřela dcera tvá, nezaměstnávej Mistra.
50 Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Nebojž se, věř toliko, a zdrávať bude.
51 A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.
52 Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spíť.
53 I posmívali se jemu, vědouce, že jest umřela.
54 On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, řka: Děvečko, vstaň!
55 I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.
56 I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.