1 耶稣又对门徒说： "有一个财主的管家， 有人在他主人面前告他浪费主人的财物。
2 主人把他叫来， 对他说： ‘我听见关于你的是怎么一回事呢？把你管理的帐目交代清楚， 因为你不能再作管家了。’
3 那管家心里说： ‘主人不要我再作管家了， 我作什么才好呢？锄地吧， 没有力气！ 讨饭吧， 怕羞！
4 我知道要怎么作了， 好使人在我离开管家的职务以后， 接我到他们家里去。’
5 于是把欠他主人债的人， 一个一个地叫来， 问头一个说： ‘你欠我主人多少？’
6 他说： ‘四千公升油。’管家说： ‘拿你的欠单去， 快坐下写二千。’
7 又问一个说： ‘你欠多少？’他说： ‘四万公升麦子。’管家说： ‘拿你的欠单去， 写三万。’
8 主人就夸奖这不义的管家作事机警； 因为在应付自己的世事上， 今世之子比光明之子更精明。
9 我告诉你们， 要用不义的钱财去结交朋友， 好叫钱财无用的时候， 他们可以接你们到永恒的帐棚里。
10 在最小的事上忠心的， 在大事上也忠心； 在最小的事上不义的， 在大事上也不义。
11 如果你们在不义的钱财上不忠心， 谁还把真实的钱财托付给你们呢？
12 如果你们在别人的东西上不忠心， 谁还把你们自己的东西交给你们呢？
13 "一个家仆不能服事两个主人； 他若不是恨这个爱那个， 就是忠于这个轻视那个。你们不能服事 神， 又服事金钱。"
14 贪财的法利赛人听见这些话， 就嗤笑耶稣。
15 耶稣对他们说： "你们在人面前自称为义， 神却知道你们的心； 因为人所高举的， 神却看作是可憎恶的。
16 律法和先知到约翰就结束了。从此， 神的国的福音就传开了， 人人都要努力进去。
17 天地过去， 要比律法的一点一画失效还容易呢。
18 凡休妻另娶的， 就犯了奸淫； 娶被丈夫所休的， 也是犯了奸淫。
19 "有一个财主， 身穿紫色袍和细麻衣， 天天奢华宴乐。
20 又有一个乞丐， 名叫拉撒路， 满身是疮， 被人放在财主门口，
21 想得财主桌子上掉下来的零碎充饥； 并且有狗来舔他的疮。
22 后来乞丐死了， 被天使送到亚伯拉罕的怀里。那财主也死了， 并且埋葬了。
23 财主在阴间受痛苦， 举目远远望见亚伯拉罕， 和他怀里的拉撒路，
24 就喊着说： ‘我祖亚伯拉罕啊， 可怜我吧！ 打发拉撒路来用指头蘸点水， 凉凉我的舌头吧！ 因为我在这火焰里非常痛苦。’
25 亚伯拉罕说： ‘孩子， 你应该回想你生前享过福， 同样拉撒路受过苦， 现在他在这里得安慰， 你却要受苦了。
26 不但这样， 我们与你们之间， 有深渊隔开， 人想从这边过到你们那里是不可能的， 从那边过到我们这边也是不可能的。’
27 那人说： ‘我祖啊， 那么求你差遣拉撒路到我家里去，
28 因为我有五个兄弟， 他可以警告他们， 免得他们也到这受苦的地方来。’
29 亚伯拉罕说： ‘他们有摩西和先知可以听从。’
30 他说： ‘不然， 我祖亚伯拉罕啊， 如果有人从死人中复活， 到他们那里去， 他们必定会悔改。’
31 亚伯拉罕说： ‘如果他们不听从摩西和先知， 就算有一个从死人中复活的人， 他们也不会接受劝告。’"
1 Pravil pak i k učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
2 I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti.
3 I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vladařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4 Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů.
5 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
6 A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
7 Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
8 I pochválil pán vladaře nepravého, že sobě opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech.
9 I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů.
10 Kdožť jest věrný v mále, i ve mnozeť věrný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
11 Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli, spravedlivého zboží kdo vám svěří?
12 A když jste v cizím věrní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
13 Nižádný služebník nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
14 Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
15 I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.
16 Zákon a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
17 Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
18 Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
19 Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
20 A byl také jeden žebrák, jménem Lazar, kterýžto ležel u vrat jeho vředovitý,
21 Žádaje nasycen býti z drobtů, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
22 I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
23 Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.
24 I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.
25 I řekl mu Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty již vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již těší, ale ty se mučíš.
26 A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani odonud k nám přijíti.
27 I řekl: Ale prosím tebe, Otče, abys ho poslal do domu otce mého.
28 Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.
29 I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a Proroky, nechť jich poslouchají.
30 A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání činiti.
31 I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a Proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.