1 就在那时候， 有几个在那里的人， 把加利利人的事告诉耶稣， 就是彼拉多把他们的血和他们的祭物搀在一起的事。
2 他回答： "你们以为这些加利利人比其他的加利利人更有罪， 才这样受害吗？
3 不是的， 我告诉你们， 你们若不悔改， 都要这样灭亡。
4 你们以为从前西罗亚楼倒塌的时候， 压死的那十八个人， 比一切在耶路撒冷的居民更有罪吗？
5 不是的， 我告诉你们， 你们若不悔改， 也都要这样灭亡。"
6 耶稣讲了这样一个比喻： "有一个人把一棵无花果树栽在自己的葡萄园里。他来到树那里找果子， 却找不到。
7 他对管园的说： ‘你看， 这三年， 我来到这棵无花果树那里找果子， 却找不到， 把它砍了吧！ 何必白占地土呢？’
8 管园的说： ‘主人， 今年且留着它， 等我把周围的泥土挖松， 加上肥料；
9 以后结果子就罢， 不然， 再把它砍了。’"
10 安息日的时候， 耶稣在会堂里教导人。
11 有一个女人被邪灵附着， 病了十八年， 弯腰曲背， 完全直不起来。
12 耶稣看见了， 就叫她过来， 对她说： "妇人， 你脱离这疾病了。"
13 耶稣用双手按在她身上， 她立刻直起腰来， 颂赞 神。
14 会堂的主管， 因为耶稣在安息日治病， 就气忿忿地对群众说： "有六天是应当作工的， 你们可以在这六天里来求医， 但在安息日却不可以。"
15 主说： "伪君子啊， 你们哪一个人在安息日， 不从槽那里解开牛、驴， 牵去喝水呢？
16 何况这个女人是亚伯拉罕的后裔， 已经被撒但捆绑了十八年， 不应当在安息日解开她的捆绑吗？"
17 他说完了这些话， 那些与他为敌的人都惭愧； 群众却都因他所行一切荣耀的事欢喜。
18 耶稣说： " 神的国好像什么呢？我要把它比作什么呢？
19 它好像一粒芥菜种， 人拿去种在自己的园子里。它长大了， 成为一棵树， 甚至天空的飞鸟也在它的枝头搭窝。"
20 他又说： "我要把 神的国比作什么呢？
21 它好像面酵， 女人拿去放在三斗面里， 直到全团发起来。"
22 耶稣经过各城各乡， 往耶路撒冷去， 沿途教导人。
23 有一个人问他： "主啊， 是不是只有很少的人得救呢？"他对众人说：
24 "你们应当竭力进窄门！ 我告诉你们， 将来许多人要进去， 却是不能。
25 等到家主起来关上门， 你们站在门外叩门说： ‘主啊， 给我们开门！ ’他要回答你们： ‘我不知道你们是从哪里来的。’
26 那时， 你们要说： ‘我们在你面前吃过喝过， 你也在我们街上教导过人。’
27 他要说： ‘我告诉你们， 我不晓得你们是从哪里来的； 你们所有作恶的人， 离开我去吧！ ’
28 当你们看见亚伯拉罕、以撒、雅各和众先知都在 神的国里的时候， 你们却被赶到外面去， 在那里必要哀哭切齿。
29 从东从南， 从西从北， 将有人来， 在 神的国里吃饭。
30 在后的将要在前， 在前的将要在后。"
31 就在那时候， 有几个法利赛人来对耶稣说： "你离开这里走吧！ 因为希律想要杀你。"
32 他说： "你们去告诉那个狐狸， 今天明天我赶鬼医病， 第三天我的事就完成了。
33 然而， 今天明天后天， 我必须前行， 因为先知不能在耶路撒冷以外丧命。
34 耶路撒冷啊， 耶路撒冷， 你杀害先知， 又用石头把奉派到你那里的人打死。我多次想招聚你的儿女， 好像母鸡招聚小鸡到翅膀底下， 只是你们不愿意。
35 你看， 你们的家必成为荒场留给你们。我告诉你们， 从今以后， 你们一定见不到我， 直等到你们说： ‘奉主名来的， 是应当称颂的。’"
1 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
2 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
4 Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
5 Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
6 Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
7 I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
10 Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
11 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
12 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
14 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
15 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
17 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
18 I řekl Ježíš: Čemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
20 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
22 I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
23 I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
24 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
25 Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
26 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
27 I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
28 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
29 I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
30 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
31 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
32 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
35 Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.