1 耶稣向群众讲完这一切话， 就进了迦百农。
2 有百夫长所重用的一个奴仆， 病得快要死了。
3 百夫长听见耶稣的事， 就打发犹太人中几个长老到他那里， 求他去医治他的奴仆。
4 长老们就来见耶稣， 恳切地求他说： "你给他行这事， 是他配得的，
5 因为他爱我们的人民， 给我们建造会堂。"
6 耶稣就和他们同去。离那家不远的时候， 百夫长派几个朋友来说： "主啊， 不必劳驾， 因为你到舍下来， 我实在不敢当，
7 我也觉得没有资格去见你； 只要你说一句话， 我的仆人就必好了。
8 因为我自己是在别人的权下， 也有兵在我以下； 我对这个说： ‘去！ ’他就去； 对另一个说： ‘来！ ’他就来； 对我的仆人说： ‘作这个！ ’他就作。"
9 耶稣听见这些话， 就很惊奇， 转身对跟随的众人说： "我告诉你们， 这样的信心， 我在以色列中从来没有见过。"
10 奉派的人回到家里， 见那奴仆已经好了。
11 后来耶稣往拿因城去， 与他同去的有门徒和一大群人。
12 他走近城门的时候， 有人把一个死人抬出来， 是个独生子， 他母亲又是个寡妇。城里有一大群人陪着她。
13 主看见了， 就怜悯她， 对她说： "不要哭！ "
14 于是上前按着杠子， 抬的人就站住。他说： "青年人， 我吩咐你起来！ "
15 那死人就坐起来， 开口说话， 耶稣就把他交给他母亲。
16 众人都惊惧， 颂赞 神说： "有伟大的先知在我们中间兴起来了！ "又说： " 神眷顾他的子民了！ "
17 于是这话传遍了犹太和周围各地。
18 约翰的门徒把这一切事告诉约翰。他就叫了两个门徒，
19 差他们往主那里去， 说： "你就是那位要来的， 还是我们要等别人呢？"
20 两人来到耶稣跟前， 说： "施洗的约翰差我们来问你： ‘你就是那位要来的， 还是我们要等别人呢？’"
21 就在那时候， 耶稣治好许多患疾病的、遭灾难的、身上有污鬼附着的， 并且施恩给瞎眼的， 使他们看见。
22 耶稣回答他们： "你们回去， 把看见和听见的都告诉约翰， 就是瞎的可以看见， 跛的可以走路， 患痲风的得到洁净， 聋的可以听见， 死人复活， 穷人有福音听。
23 那不被我绊倒的， 就有福了。"
24 约翰差来的人走了以后， 耶稣对群众讲起约翰来， 说： "你们到旷野去， 是要看什么？被风吹动的芦苇吗？
25 你们出去到底要看什么？身穿华丽衣服的人吗？这些衣服华丽， 生活奢侈的人， 是在王宫里的。
26 那么， 你们出去要看什么？先知吗？我告诉你们， 是的。他比先知重要得多了。
27 圣经所记： ‘看哪， 我差遣我的使者在你面前， 他必在你前头预备你的道路’， 这句话是指着他说的。
28 我告诉你们， 妇人所生的， 没有一个比约翰更大， 然而在 神的国里最小的比他还大。"
29 众人和税吏受过约翰的洗礼， 听见这话， 就称 神为义。
30 但法利赛人和律法师， 未受过约翰的洗礼， 就拒绝 神对他们的美意。
31 耶稣又说： "我要把这世代的人比作什么呢？他们好像什么呢？
32 他们好像小孩子坐在巿中心， 彼此呼叫， 说： ‘我们给你们吹笛子， 你们却不跳舞； 我们唱哀歌， 你们也不啼哭。’
33 因为施洗的约翰来了， 不吃饭， 不喝酒， 你们说他是鬼附的。
34 人子来了， 又吃又喝， 你们说： ‘你看， 这人贪食好酒， 与税吏和罪人为友。’
35 但 神的智慧， 借着他的儿女就证实是公义的了。"
36 有一个法利赛人， 请耶稣同他吃饭， 他就到法利赛人家去赴席。
37 那城里有一个女人， 是个罪人， 知道他在法利赛人家里吃饭， 就拿着一瓶香膏，
38 站在耶稣背后， 挨近他的脚哭， 眼泪滴湿他的脚， 又用自己的头发擦干， 不住地吻他的脚， 并且抹上香膏。
39 请他的法利赛人看见了， 心里说： "这人若是先知， 必定知道摸他的是谁， 是怎样的女人， 因为她是个罪人！ "
40 耶稣对他说： "西门， 我有句话要对你说。"他说： "老师， 请说。"
41 耶稣说： "一个债主有两个债户， 一个欠五百银币， 一个欠五十。
42 他们都无力偿还， 债主就把两人豁免了。他们之中哪一个更爱他呢？"
43 西门回答： "我想是那个多得恩免的。"耶稣说： "你判断对了。"
44 于是转身向着那女人， 对西门说： "你看见这女人吗？我进了你的家， 你没有给我水洗脚， 但这女人用眼泪湿了我的脚， 用头发擦干。
45 你没有和我亲嘴； 但这女人， 自从我进来， 就不住地亲我的脚。
46 你没有用油抹我的头； 但这女人用香膏抹我的脚。
47 所以我告诉你， 她许多罪都蒙赦免了， 因为她的爱多； 那赦免少的， 爱就少。"
48 耶稣就对她说： "你的罪赦免了。"
49 跟他一起吃饭的人心里说： "这是谁， 竟然赦罪呢？"
50 耶稣对那女人说： "你的信救了你， 平安地去吧！ "
1 A když vykonal všecka slova svá při přítomnosti lidu, všel do Kafarnaum.
2 Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.
3 I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší z Židů, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.
4 A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys jemu to učinil.
5 Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
6 Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
7 A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
8 Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
9 Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, řekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.
10 Vrátivše se pak do domu ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
11 I stalo se potom, šel Ježíš do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
12 A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
13 Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.
14 A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
15 I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.
16 Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Bůh navštívil lid svůj.
17 I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
18 I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
19 Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
20 Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
21 A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.
22 Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
23 A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
24 A když odešli poslové Janovi, počal praviti k zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
25 Anebo nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
26 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.
27 Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.
28 Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.
29 Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.
30 Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.
31 I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto a čemu podobni jsou?
32 Podobni jsou dětem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.
33 Nebo přišel Jan Křtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ďábelství má.
34 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.
35 Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.
36 Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
37 A aj, žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
38 A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
39 Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.
40 I odpověděv Ježíš, dí k němu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
41 I řekl Ježíš: Dva dlužníky měl jeden věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.
42 A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
43 I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
44 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.
45 Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
46 Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
47 Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť jest milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
48 I řekl k ní: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
49 Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
50 I řekl k ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.