1 到那日， 在犹大地必有人唱这歌： "我们有座坚固的城； 耶和华把救恩作为城墙和外郭。
2 打开城门吧！ 好让公义和信实的国民， 可以进入。
3 专心倚靠你的， 你必保护他一切平安， 因为他倚靠你。
4 你们要倚靠耶和华， 直到永远， 因为耶和华是永存的磐石。
5 他使那些骄傲的降卑， 使那些高耸的城败落； 把它拆毁， 散在地上， 变作尘土。
6 它要被脚践踏， 就是困苦人的脚和贫穷人的脚。
7 义人的路是正直的， 正直的主啊！ 你必修平义人的路。
8 耶和华啊！ 我们等候你那审判的路径； 你的名字和称号， 都是我们心里所爱慕的。
9 夜间我的心渴想你， 我里面的灵切切寻求你， 因为你的审判临到大地的时候， 世上的居民就会学习到什么是公义了。
10 恶人虽然蒙了恩待， 他仍不知道什么是公义； 在公义的地上， 他仍然行恶， 也看不见耶和华的威严。
11 耶和华啊！ 你的手高举， 他们还是看不见。愿他们因看见你对子民的热心而惭愧； 愿那为你的敌人预备的火吞灭他们。
12 耶和华啊！ 你必使我们得平安， 因为我们所作的， 都是你为我们成就的。
13 耶和华我们的 神啊！ 在你以外， 曾有别的主管辖我们， 但只有你， 我们要承认你的名。
14 死去的不能再活， 离世的不能再起来， 因为你惩罚他们， 消灭了他们， 使他们完全不再被记念。
15 耶和华啊！ 你增添国民； 你增添国民， 你得了荣耀， 又拓展了地的四境。
16 耶和华啊！ 我们在急难中寻求你； 你的惩罚临到我们身上的时候， 我们就倾心吐意低声祷告。
17 怀孕的妇人临产时怎样疼痛， 在绞痛中喊叫； 耶和华啊！ 我们在你面前也是这样。
18 我们也曾像怀孕一般疼痛， 但所生的像风； 我们未曾在地上行过拯救的事， 世上的居民也未曾因我们生下来。
19 属你的死人要活过来， 他们的尸体要起来； 那些住在尘土里的必醒起， 并且欢呼。因为你的甘露像早晨的甘露般临到， 使地交出离世的人来。
20 我的子民哪！ 快来， 进入你们的内室， 把你们的门关上； 隐藏片刻， 直到 神的忿怒过去。
21 因为你看！ 耶和华从他的居所出来， 要惩罚地上居民的罪孽； 大地要露出其上所流的血， 不再遮盖被杀的人。"
1 V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho.
2 Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.
3 Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.
4 Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.
5 Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.
6 Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.
7 Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.
8 Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše.
9 Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti.
10 Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu.
11 Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš.
12 Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.
13 Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé).
14 Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.
15 Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země.
16 Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.
17 Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine.
18 Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského.
19 Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.
20 Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.
21 Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.