1 追求公义、寻求耶和华的啊！ 你们要听我的话。你们要瞻仰那磐石， 你们就是从其上凿出来的； 你们要瞻仰那采石坑， 你们就是从其中挖出来的。
2 你们要瞻仰你们的祖宗亚伯拉罕， 他们也要瞻仰那生你们的撒拉。亚伯拉罕独自一人的时候， 我呼召了他， 赐福给他， 使他有很多子孙。
3 耶和华必安慰锡安， 他要安慰它的一切荒场， 使它的旷野像伊甸园一样， 使它的荒地像耶和华的园子一般， 在其中必有欢喜快乐、感谢和歌声。
4 我的子民哪！ 你们要留心听我； 我的民族啊！ 你们要侧耳听我。因为训诲必从我而去； 我必坚立我的判词为万民之光。
5 我的公义临近， 我的拯救已经发出了， 我的膀臂审判万民， 众海岛的人都要等候我， 并且仰赖我的膀臂。
6 你们要仰观天空， 俯视大地； 因为诸天必像烟云消散， 大地要像衣服渐渐破旧； 其上的居民必像蠓虫死亡， 但我的拯救却永远长存， 我的公义也不会废去。
7 认识公义， 把我的训诲存在心里的人民哪！ 你们要听我的话。你们不要怕人的辱骂， 也不要因人的毁谤而惊惶。
8 因为蛀虫必吃他们， 像吃衣服一样； 虫子必吃他们， 像吃羊绒一样。但我的公义永远长存。我的拯救直到万代。
9 耶和华的膀臂啊， 醒来吧！ 醒来吧！ 穿上能力吧！ 像古时的日子， 像上古的世代一样醒来吧！ 从前砍碎了拉哈伯， 刺透了海龙的， 不是你吗？
10 使海， 就是大渊的水干涸， 使海的深处变为蒙救赎的人经过之路的， 不是你吗？
11 耶和华所赎的人必归回； 他们必欢呼着进入锡安； 永远的快乐要临到他们的头上。他们必得着欢喜快乐， 忧愁叹息都必逃避。
12 "我， 我耶和华是安慰你们的； 你是谁， 竟怕那会死的人， 怕那被造如草的世人呢？
13 你忘记了造你的耶和华， 就是那展开诸天， 奠定大地的根基的； 又因那欺压者准备行毁灭的时候所发的烈怒， 你就终日不住惧怕呢？其实那欺压者的烈怒在哪里呢？
14 被掳的快得释放了， 他们必不会死， 必不会下到阴间里， 他们的食物也必不会缺乏。
15 我是耶和华你们的 神， 就是那搅动大海， 使海中的波浪澎湃的； 万军之耶和华是他的名。
16 我把我的话放在你的口里， 用我的手影蔽护你， 好立定诸天， 奠定大地的根基， 对锡安说： ‘你是我的子民。’"
17 耶路撒冷啊， 醒来！ 醒来！ 站起来吧！ 你从耶和华的手中喝了他烈怒的杯， 喝尽了那使人摇摇摆摆的爵。
18 她所生的众子中， 没有一个引导她的； 她养大的众子中， 没有一个扶持她的。
19 荒凉与毁灭， 饥荒与刀剑， 这两样临到你， 谁为你悲哀呢？谁能安慰你呢？
20 你的众子昏倒了， 在各街头上躺卧， 好像羚羊在网罗之中； 他们饱尝了耶和华的烈怒， 你的 神的斥责。
21 所以， 你这困苦的， 不是因酒而醉倒的， 要听这话。
22 你的主耶和华， 就是为自己的子民争辩的 神， 这样说： "看哪！ 我已经把那使人摇摇摆摆的杯， 就是我烈怒的爵， 从你的手里挪去了； 你必不再喝这杯。
23 我必把这杯放在那些苦待你的人的手里； 他们曾对你说： ‘你屈身俯伏， 让我们走过去吧！ ’你就以你的背作陆地， 作街道， 任由他们踏过去。"
1 Poslouchejte mne, následovníci spravedlnosti, kteříž hledáte Hospodina, pohleďte na skálu, odkudž vyťati jste, a na hlubokost jámy, z níž vykopáni jste.
2 Pohleďte na Abrahama otce vašeho, a na Sáru, kteráž vás porodila, že jsem jej jediného povolal, a požehnal jsem jemu, i rozmnožil jej.
3 Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. Radost a veselí bude nalezeno v něm, díkčinění, a hlas žalmů zpívání.
4 Pozorujte mne, lide můj, a rodino má, nastavte mi uší; nebo zákon ode mne vyjde, a soud svůj za světlo národům vystavím.
5 Blízko jest spravedlnost má, vyjdeť spasení mé, a ramena má národy souditi budou. Na mneť ostrovové čekají, a po mém rameni touží.
6 Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne.
7 Poslouchejte mne, kteříž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon můj; nebojte se útržky lidí bídných, a hanění jejich neděste se.
8 Nebo jako roucho zžíře je mol, a jako vlnu zžíře je červ, ale spravedlnost má na věky zůstane, a spasení mé od národu do pronárodu.
9 Probuď se, probuď se, oblec se v sílu, ó rámě Hospodinovo, probuď se, jako za dnů starodávních a národů předešlých. Zdaliž ty nejsi to, kteréžs poplénilo Egypt, a ranilo draka?
10 Zdaliž ty nejsi to, kteréžs vysušilo moře, vody propasti veliké, kteréžs obrátilo hlubiny mořské v cestu, aby přešli ti, jenž byli vysvobozeni?
11 A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, ať se navrátí, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné ať jest na hlavě jejich; radosti a veselé ať dojdou, zámutek pak a úpění ať utekou.
12 Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného?
13 Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho,kterýž ssužuje?
14 Pospíšíť, aby zajatý propuštěn byl; neboť neumře v jámě, aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého.
15 Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj, kterýž rozděluje moře, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupů jest jméno mé,
16 Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá, a stínem ruky své přikryl jsem tě, abys štípil nebesa, a založil zemi, a řekl Sionu: Lid můj jsi ty.
17 Probuď se, probuď, povstaň, Jeruzaléme, kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho, kvasnice z kalicha hrůzy vypil jsi, i vyvážil.
18 Žádný jí nevedl ze všech synů, kterýchž naplodila, a žádný jí neujal za ruku její ze všech synů, kteréž vychovala.
19 Toto dvé tě potkalo, (kdo tě politoval?) zpuštění a setření, hlad a meč. Kdo tě potěšoval?
20 Synové tvoji omráčeni jsouc, leží na rozcestí všech ulic, jako bůvol v leči, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého.
21 A protož slyš nyní toto, ztrápená a opilá, ale ne vínem:
22 Takto praví Pán tvůj, Hospodin a Bůh tvůj, vedoucí při lidu svého: Aj, beru z ruky tvé kalich hrůzy, i kvasnice kalicha prchlivosti mé, nebudeš ho píti více.
23 Ale dám jej do ruky těch, jenž tě ssužují, kteříž říkali duši tvé: Sehni se, ať přes tě přejdeme, jimž jsi podkládala jako zemi hřbet svůj, a jako ulici přecházejícím.