1 他们到了海的那边， 进入格拉森人的地区。

2 耶稣一下船， 就有一个被污灵附着的人， 从墓地里迎面而来。

3 那人经常住在坟墓中间， 从来没有人能绑住他， 甚至用锁链都不能。

4 曾经有很多次， 人用脚镣和锁链捆绑他， 锁链却被他挣断， 脚镣也被他弄碎， 始终没有人能制伏他。

5 他昼夜在坟墓里和山野间喊叫， 又用石头砍自己。

6 他远远地看见耶稣， 就跑过去拜他，

7 大声呼叫， 说： "至高 神的儿子耶稣， 我跟你有什么关系呢？我指着 神恳求你， 不要叫我受苦。"

8 因为当时耶稣吩咐他： "你这污灵， 从这人身上出来！ "

9 耶稣问他： "你叫什么名字？"他回答： "我名叫‘群’， 因为我们众多。"

10 他再三央求耶稣， 不要把他们从那地方赶走。

11 附近的山坡上有一大群猪正在吃东西；

12 污灵求耶稣说： "打发我们到猪群那里附在猪身上吧。"

13 耶稣准了他们。污灵就出来， 进到猪群里去， 于是那群猪闯下山崖， 掉在海里淹死了， 猪的数目约有两千。

14 放猪的人都逃跑了， 到城里和各乡村去报告， 大家就来看发生了什么事。

15 他们来到耶稣跟前， 看见那被鬼附过的人， 就是曾被名叫‘群’的鬼附过的人， 坐在那里， 穿上了衣服， 神志清醒， 他们就害怕。

16 看见的人把被鬼附过的人所遭遇的和那群猪的事， 告诉了他们。

17 他们就要求耶稣离开他们的地区。

18 耶稣上船的时候， 那被鬼附过的人来求他， 要和他在一起。

19 耶稣不许， 却对他说： "你回家到你的亲属那里去， 把主为你作了多么大的事， 并他怎样怜悯你， 都告诉他们。"

20 那人就走了， 开始在低加波利传讲耶稣为他所作的大事， 众人都希奇。

21 耶稣又坐船渡到那边； 还在海边的时候， 有一大群人向他围拢过来。

22 当时来了一位会堂的主管， 名叫叶鲁。他一看见耶稣， 就俯伏在他脚前，

23 迫切地求他说： "我的小女儿快要死了， 请你来按手在她身上， 把她救活。"

24 耶稣就和他一起去了。一大群人跟着他， 拥挤着他。

25 有一个女人， 患了十二年的血漏病，

26 在好些医生手中受了许多痛苦， 又花尽了她一切所有的， 不仅毫无起色， 反而更加沉重。

27 她听见耶稣的事， 就从后面来杂在人群中间， 摸耶稣的衣服。

28 因为她说： "只要摸到他的衣服， 我就必痊愈。"

29 于是她血漏的源头立刻干了， 她在身体上感觉到病已经得了医治。

30 耶稣自己立刻觉得有能力从他里面出去， 就转过身来对群众说： "谁摸了我的衣服？"

31 门徒对他说： "你看， 这么多人拥挤你， 你还问‘谁摸我’吗？"

32 耶稣周围观看， 要看作这事的女人。

33 那女人知道在她身上所成就的事， 就恐惧战兢地前来向耶稣俯伏， 把实情全告诉了他。

34 耶稣对她说： "女儿， 你的信使你痊愈了， 平安地回去吧， 你的病已经好了。"

35 耶稣还在说话的时候， 有人从会堂主管的家里来说： "你的女儿已经死了， 何必还劳动老师呢？"

36 耶稣听见所说的话， 就对会堂主管说： "不要怕！ 只要信！ "

37 于是他不许别人跟他一起去， 只带了彼得、雅各和雅各的弟弟约翰。

38 他们来到会堂主管的家， 耶稣看见许多人哭泣哀号， 一片混乱，

39 就走进去， 对众人说： "为什么大哭大嚷呢？孩子不是死了， 是睡着了。"

40 众人就嘲笑他。耶稣把众人都赶出去， 带着孩子的父母和跟随他的门徒， 进入孩子所在的房间。

41 耶稣拉着孩子的手， 对她说： "大利大， 古米！ "翻译出来就是： "小女孩， 我吩咐你起来！ "

42 那女孩子就立刻起来行走； 那时她已经十二岁了。众人就非常惊奇。

43 耶稣再三嘱咐他们， 不要让人知道这事， 又吩咐给她东西吃。

1 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.

2 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.

3 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,

4 Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.

5 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.

6 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,

7 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.

8 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)

9 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.

10 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.

11 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.

12 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.

13 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.

14 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.

15 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.

16 A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.

17 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.

18 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.

19 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.

20 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.

21 A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.

22 A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,

23 A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.

24 I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.

25 (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,

26 A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,

27 Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.

28 Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.

29 A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.

30 A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?

31 I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

32 I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.

33 Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.

34 On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)

35 A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?

36 Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.

37 I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.

38 I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.

39 I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.

40 I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.

41 A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.

42 A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.

43 A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.