1 耶稣又对他们说： "我实在告诉你们， 站在这里的， 有人在没有尝过死味以前， 必定看见 神的国带着能力降临。"
2 过了六天， 耶稣带着彼得、雅各、约翰， 领他们悄悄地上了高山， 在他们面前改变了形象。
3 他的衣服闪耀发光， 极其洁白， 地上漂布的没有能漂得这样白的。
4 又有以利亚和摩西向他们显现， 并且跟耶稣谈话。
5 彼得对耶稣说： "拉比， 我们在这里真好！ 我们可以搭三个帐棚， 一个为你， 一个为摩西， 一个为以利亚。"
6 彼得不知道该说什么才好， 因为他们都非常害怕。
7 有一片云彩来， 笼罩他们， 又有声音从云中出来： "这是我的爱子， 你们要听他。"
8 门徒立刻周围观看， 再也看不见别的人， 只见耶稣单独和他们在一起。
9 他们下山的时候， 耶稣吩咐他们， 人子从死人中复活之前， 不要把所看见的告诉人。
10 门徒把这句话记在心里， 又彼此讨论从死人中复活是什么意思。
11 他们就问耶稣： "经学家为什么说以利亚必须先来呢？"
12 耶稣说： "以利亚固然要先来复兴一切， 但圣经为什么又记载人子要受许多苦， 被人藐视呢？
13 其实我告诉你们， 以利亚已经来了， 他们却任意待他， 正如经上指着他所说的。"
14 他们回到门徒那里， 看见一大群人围着他们， 又有经学家和他们辩论。
15 众人看见了耶稣， 都很惊奇， 就跑上前去向他问安。
16 他问他们： "你们和他们辩论什么？"
17 群众当中有一个回答他： "老师， 我把我的儿子带到你这里来， 他被哑巴鬼附着。
18 无论在哪里， 鬼抓住他， 把他摔倒， 他就口吐白沫， 咬牙切齿， 浑身僵硬。我请你的门徒把鬼赶出去， 他们却办不到。"
19 耶稣回答他们： "唉！ 不信的世代啊！ 我跟你们在一起到几时呢？我要忍受你们到几时呢？把他带到我这里来吧。"
20 他们就把孩子带到他跟前。那鬼一见耶稣， 就立刻使孩子抽了一阵疯， 倒在地上， 流着唾沫打滚。
21 耶稣问他父亲： "这事临到他有多久了？"他说： "从小就是这样。
22 鬼常常把他扔在火里水中， 要毁灭他。如果你能作什么， 求你可怜我们， 帮助我们。"
23 耶稣对他说： "‘如果你能’（"如果你能"有些抄本作"你若能信"）──对于信的人， 什么都能！ "
24 孩子的父亲立刻喊着说： "我信！ 但我的信心不够， 求你帮助我。"
25 耶稣看见群众围拢了来， 就斥责那污鬼说： "聋哑的鬼， 我吩咐你从他身上出来， 不要再进去。"
26 那鬼大声喊叫， 使孩子重重地抽了一阵疯， 就出来了。孩子好像死了一样， 所以许多人都说： "他死了！ "
27 但耶稣拉着他的手， 扶他起来， 他就站起来了。
28 耶稣进了屋子， 门徒私下问他说： "为什么我们不能把那污鬼赶出去呢？"
29 耶稣对他们说： "这一类的鬼， 非用祷告是赶不出去的。"
30 他们从那里出去， 经过加利利， 耶稣不想让人知道，
31 因为他正在教导门徒。他又对他们说： "人子将要被交在人的手里， 他们要杀害他， 死后三天他要复活。"
32 门徒不明白这话， 又不敢问他。
33 他们来到迦百农。在屋里的时候， 耶稣问他们： "你们在路上争论什么？"
34 门徒一声不响， 因为他们在路上彼此争论谁为大。
35 耶稣坐下， 叫十二门徒来， 对他们说： "谁想为首， 就该作众人中最末的一个， 作众人的仆人。"
36 于是拉过一个小孩子来， 叫他站在门徒中间， 又把他抱起来， 对他们说：
37 "凡因我的名接待一个这样的小孩子的， 就是接待我； 凡接待我的， 不是接待我， 而是接待那差我来的。"
38 约翰对耶稣说： "老师， 我们看见有一个人奉你的名赶鬼， 就禁止他， 因为他不跟从我们。"
39 耶稣说： "不要禁止他， 因为没有人能奉我的名行了神迹， 又立刻毁谤我。
40 不反对我们的， 就是赞成我们的。
41 无论谁因你们有属基督的名分， 给你们一杯水喝的， 我实在告诉你们， 他决不会失掉赏赐。
42 "如果有人使一个信我的小弟兄犯罪， 倒不如在他的颈项上拴一块大磨石投在海里。
43 如果你的一只手使你犯罪， 就把它砍下来。你身体残废进永生， 总比有两只手下到地狱， 进入那不灭的火里好得多。
44 （有些抄本有第44节： "在那里虫是不死的， 火是不灭的。"）
45 如果你的一只脚使你犯罪， 就把它砍下来。你瘸腿进永生， 总比你有两只脚而被丢在地狱里好得多。
46 （有些抄本有第46节： "在那里虫是不死的， 火是不灭的。"）
47 如果你的一只眼睛使你犯罪， 就把它挖出来。你只有一只眼睛进 神的国， 总比你有两只眼睛而被丢在地狱里好得多，
48 在那里虫是不死的， 火是不灭的。
49 每一个人必被火当盐来腌。（有些抄本在此有"各祭物必用盐来腌"一句； 也有些抄本只有附注的一句， 而没有正文的一句）
50 盐是好的， 但如果失了味， 可以用什么使它再咸呢？你们自己里面应当有盐， 彼此和睦。"
1 I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.
2 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.
3 A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.
4 I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.
5 A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
6 Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.
7 I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.
8 A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.
9 A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.
10 I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?
11 I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?
12 On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.
13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.
14 Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.
15 A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.
16 I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?
17 A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.
18 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.
19 A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.
20 I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.
21 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.
22 A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.
23 A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.
24 A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.
25 Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.
26 Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.
27 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
28 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?
29 I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.
30 A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.
31 Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.
32 Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.
33 I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?
34 A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.
35 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.
36 A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:
37 Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.
38 I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.
39 Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.
40 Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
41 Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.
42 A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.
43 A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný,
44 Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.
45 A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný,
46 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
47 Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,
48 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
49 Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.
50 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.