1 大卫的儿子押沙龙有一个美丽的妹妹， 名叫他玛； 大卫的儿子暗嫩爱上了她。
2 暗嫩为了他妹妹他玛的缘故， 因爱成病。因为他玛还是处女， 所以暗嫩看来很难对她采取什么行动。
3 暗嫩有一个朋友， 名叫约拿达， 是大卫的哥哥示米亚的儿子。约拿达是一个非常狡猾的人。
4 他问暗嫩说： "王子啊！ 你为什么一天比一天瘦弱呢？你可以告诉我吗？"暗嫩说： "我爱上了我兄弟押沙龙的妹妹他玛。"
5 约拿达对他说： "你可以躺在床上装病。你父亲来看你的时候， 你就对他说： ‘求你叫我的妹妹他玛来， 把食物递给我吃； 叫她在我眼前预备食物， 好使我可以看见， 也可以从她的手中取食。’"
6 于是暗嫩躺着装病。王来看他， 暗嫩对王说： "求你叫我的妹妹他玛来， 叫她在我眼前给我做两个饼， 我可以从她的手里拿过来吃。"
7 大卫就派人到宫里去对他玛说： "你到你哥哥暗嫩的屋里去， 为他预备食物。"
8 他玛就到她哥哥暗嫩的屋里去； 暗嫩正躺着。他玛取了点面， 把面和好， 就在暗嫩面前做饼， 并且把饼烤熟了。
9 她拿过锅来， 在他面前把饼倒出来， 暗嫩却不肯吃， 他说： "叫众人离开我出去！ "众人就都离开他出去了。
10 暗嫩对他玛说： "把食物带到卧房来， 我好从你的手里拿过来吃。"他玛拿着她做好的饼， 进了卧房， 到她哥哥暗嫩那里去。
11 他玛上到他面前， 给他吃的时候， 暗嫩却拉住她， 对她说： "妹妹， 来与我同寝吧！ "
12 他玛对他说： "不要！ 哥哥！ 不要污辱我！ 在以色列中不可作这样的事。你不要作这丑事。
13 至于我， 我到哪里除去我的耻辱呢？至于你， 你在以色列中也会成了一个愚妄的人。现在请你去对王说， 他必不会禁止我归你的。"
14 但暗嫩不肯听她的话， 他又比他玛有力， 就污辱了她， 与她同寝。
15 事后， 暗嫩非常恨她； 他对他玛的恨比以前对她的爱更大， 所以暗嫩对她说： "你起来！ 走吧！ "
16 他玛却对他说： "我的哥哥啊， 不！ 你赶我出去的这罪比你刚才与我所行的罪更大了。"但是暗嫩不肯听她的话，
17 就叫了侍候他的仆人来， 说： "把这女人从我面前赶到外面去， 然后把门锁上。"
18 那时他玛身上穿着长袖彩衣， 因为未嫁的公主都是这样穿的。那侍候暗嫩的仆人把她赶到外面去， 随后把门锁上。
19 他玛把尘土撒在自己的头上， 撕裂身上的长袖彩衣， 又把一只手放在头上， 一边行走一边哭叫。
20 她哥哥押沙龙问她： "是不是你哥哥暗嫩与你亲近了？我妹妹啊， 你现在不要作声， 他是你的哥哥， 你不要把这事放在心上。"于是他玛孤单凄凉地住在她哥哥押沙龙的家里。
21 大卫王听见了这一切事， 就非常生气。
22 押沙龙什么话都没有对暗嫩说。押沙龙恨暗嫩， 因为暗嫩污辱了他的妹妹他玛。
23 两年以后， 在以法莲边界的巴力．夏琐， 押沙龙雇了人为他剪羊毛， 押沙龙邀请王所有的儿子到那里去。
24 押沙龙去见王说： "看哪！ 现在你的仆人雇了人剪羊毛； 请王和王的臣仆与我一同去。"
25 王对押沙龙说： "不！ 我儿， 我们不必都去， 免得我们成为你的重担。"押沙龙再三勉强王去， 王还是不肯去， 只是为他祝福。
26 押沙龙说： "王若是不去， 求王让我的哥哥暗嫩与我一同去。"王问他： "为什么要他与你一同去呢？"
27 押沙龙再三求王， 王就派暗嫩和王所有的儿子与他一同去。
28 押沙龙吩咐他的仆人说： "你们注意！ 暗嫩酒酣耳热的时候， 我对你们说： ‘击杀暗嫩！ ’你们就把他杀死。不要惧怕， 这不是我吩咐你们的吗？你们要坚强， 作勇敢的人。"
29 押沙龙的仆人就照押沙龙所吩咐的， 向暗嫩行了。王所有的儿子就起来， 各人骑上自己的骡子逃跑了。
30 他们还在路上的时候， 有消息传到大卫那里， 说： "押沙龙杀了王所有的儿子， 没有剩下一个。"
31 王就起来， 撕裂衣服， 躺在地上。侍立在他身旁的所有臣仆， 也都撕裂衣服。
32 大卫的哥哥示米亚的儿子约拿达说： "我主不要以为所有的年轻人、王的儿子都被杀死了。其实死的只有暗嫩一人； 自从暗嫩污辱了押沙龙的妹妹他玛那一天起， 押沙龙就定意要杀死他了。
33 现在我主我王不要把这事放在心上， 以为王所有的儿子都死了。其实死的只有暗嫩一人。"
34 押沙龙逃走了。守望的年轻人举目观看， 看见许多人从后面山坡旁边的路而来。
35 约拿达对王说： "看哪！ 王的儿子都回来了。正如你仆人所说的， 事情果然是这样。"
36 他刚说完了， 王的众子就都来到了， 他们都放声大哭； 王和他所有的臣仆也都号咷痛哭。
37 押沙龙逃亡， 走到基述王亚米忽的儿子达买那里去了。大卫天天为他的儿子哀伤。
38 押沙龙逃亡， 逃到基述那里去， 在那里住了三年。
39 大卫的心不再怀恨押沙龙， 对暗嫩的死也不再那么难过了。
1 I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův.
2 A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co učiniti.
3 Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.
4 I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji.
5 Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její.
6 A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její.
7 Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku.
8 I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji.
9 Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho všickni.
10 Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.)
11 Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď, lež se mnou, sestro má.
12 Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této.
13 Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo neodepřeť mne tobě.
14 Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, učinil jí násilí a ležel s ní.
15 Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč.
16 Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti.
17 Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní.
18 (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní.
19 Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním.
20 I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého.
21 A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně.
22 Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho.
23 I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů královských.
24 Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým.
25 I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu.
26 Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel?
27 A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské.
28 Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile.
29 I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli.
30 V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezůstalo.
31 Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.
32 Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho.
33 Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umřel.
34 Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami.
35 I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo.
36 A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým.
37 Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny.
38 Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři léta.
39 Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy.