1 那时， 王住在自己的宫中， 耶和华使他安享太平， 不受周围仇敌的侵扰。
2 王对拿单先知说： "你看！ 我自己住在香柏木的宫里， 耶和华的约柜却停在帐幕内。"
3 拿单对王说： "你可以照着你心所想的一切去作， 因为耶和华与你同在。"
4 那天晚上， 耶和华的话临到拿单说：
5 "你去对我的仆人大卫说： 耶和华这样说： ‘你要建造一座殿宇给我居住吗？
6 因为自从我把以色列人从埃及带上来的那天起， 直到今日， 我都没有住过殿宇。我一直都住在帐棚和会幕里， 到处漂泊。
7 我与以色列众人一起走过的地方， 我可曾对以色列的一个支派的官长， 就是我所吩咐要牧养我子民以色列的， 说： 你们为什么不给我建造一座香柏木的殿宇呢？’
8 现在你要对我的仆人大卫这样说： ‘万军之耶和华这样说： 我把你从牧场中、从照顾羊群的工作中拣选出来， 使你作我子民以色列的领袖，
9 你无论到哪里去， 我都与你同在； 我必在你面前剪除你所有的仇敌。我要使你得享大名， 像世上那些伟人的名一样。
10 我要为我的子民以色列选定一个地方， 不再受骚扰； 恶人也不能再像以前那样苦待他们，
11 像我立了士师治理我的子民以色列的那天以来那样。我要使你安享太平， 不受你所有的仇敌侵扰。耶和华向你宣告， 耶和华要亲自为你建立一个朝代。
12 到了你的寿数满足， 你与你的列祖一起长眠的时候， 我必兴起你亲生的后裔接替你， 并且我要坚固他的国。
13 他必为我的名建造一座殿宇， 我要永远坚固他的国位。
14 我要作他的父亲， 他要作我的儿子， 他若是犯了罪， 我要用人的刑杖、用世人的鞭子纠正他。
15 但我的慈爱必不离开他， 像离开在你面前的扫罗一样。
16 你的家和你的王国， 也必在我的面前永远坚定， 你的王位也必永远坚立。’"
17 拿单按着这一切话， 又照着全部的默示， 都对大卫说了。
18 于是， 大卫王进去， 坐在耶和华面前， 说： "主耶和华啊！ 我是谁， 我的家又算什么， 你竟带领我到这地步？
19 主耶和华啊， 这在你眼中还看为小事， 你也说到你仆人的家未来的事。主耶和华啊， 这岂是人常遇到的事吗？
20 主耶和华啊， 你认识你的仆人， 大卫还有什么话可以对你说呢？
21 你因自己应许的缘故， 又按照自己的心意， 行了这大事， 为要使你仆人明白。
22 主耶和华啊， 因此， 你是伟大的！ 按照我们耳朵所听见的， 没有像你的， 除了你以外， 再没有别的 神。
23 世上有哪一个国家像你的子民以色列呢？ 神曾亲自救赎他们， 使他们作自己的子民， 又为他自己立名， 为他们作了大事， 为你的地作了可畏的事； 在你的子民面前， 就是你从埃及救赎出来归你自己的子民面前， 赶出了列国的人和他们的神。
24 你为自己坚立了你的子民以色列， 使他们永远作你的子民； 耶和华啊， 你也作了他们的 神。
25 耶和华 神啊！ 你所应许关于你仆人和他的家的话， 现在求你永远坚守， 并且照着你所说的去行吧；
26 这样， 你的名必永远为大， 以致人要说： ‘万军之耶和华是以色列的 神。’你仆人大卫的家也必在你面前得坚立。
27 万军之耶和华以色列的 神啊！ 因为你曾启示你的仆人说： ‘我要为你建立家室。’所以你的仆人才敢来向你作这样的祷告。
28 主耶和华啊！ 你是 神； 你的话是真实可信的。你向你仆人应许了这美好的福分。
29 现在求你乐意赐福给你仆人的家， 使它在你面前可以永远存在。主耶和华啊！ 因为你曾经这样应许， 愿你仆人的家因你的赐福永远蒙福。"
1 I stalo se, že když král seděl v domě svém, a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho,
2 Řekl král Nátanovi proroku: Pohleď medle, já bydlím v domě cedrovém, truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami.
3 I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, učiň, nebo Hospodin s tebou jest.
4 Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, řkoucí:
5 Jdi a pověz služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi stavěti budeš dům, v kterémž bych přebýval?
6 Poněvadž jsem nebydlil v domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta, až do dne tohoto, ale přecházel jsem s stánkem a příbytkem sem i tam.
7 Nadto kudyž jsem koli chodil se všechněmi syny Izraelskými, zdali jsem jedno slovo řekl kterému z soudců Izraelských, kterémuž jsem přikázal pásti lid svůj Izraelský, řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?
8 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.
9 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obracel; všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinil jsem tobě jméno veliké, jako jméno vyvýšených na zemi.
10 Způsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému, a vštípím jej, a bydliti bude v místě svém a nepohne se více, aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé,
11 Hned od toho dne, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem teď dal odpočinutí tobě přede všemi nepřátely tvými. Přesto oznamujeť Hospodin, že on sám tobě dům vzdělá.
12 Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho.
13 Onť ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky.
14 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhřeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských.
15 Ale milosrdenství mé nebude odjato od něho, tak jako jsem je odjal od Saule, kteréhož jsem zahnal od tváři tvé.
16 A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky.
17 Vedlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.
18 Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníče Hospodine, a jaký jest dům můj, že jsi mne přivedl v ta místa.
19 Nýbrž ještěť se to málo vidělo, Panovníče Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy, ješto jest to povaha lidská, Panovníče Hospodine.
20 Ale což již více má mluviti David před tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníče Hospodine.
21 Pro slovo své a podlé srdce svého činíš všecky tyto věci veliké, v známost je uvodě služebníku svému.
22 (Protož zveleben jsi Hospodine Bože, nebo není tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe), podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.
23 Kdo tedy jest jako lid tvůj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bůh šel, aby jej sobě vykoupil za lid, a dobyl sobě jména, a učinil tobě, ó Izraeli, tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé, před oblíčejem lidu svého, kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohů jejich?
24 A vzdělal jsi sobě lid svůj Izraelský, sobě v lid až na věky, a protož, Hospodine, jsi jejich Bohem.
25 Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil,
26 Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na věky, když se říkati bude: Hospodin zástupů jest Bůh nad Izraelem, a dům služebníka tvého Davida aby byl stálý před oblíčejem tvým.
27 Nebo ty, Hospodine zástupů, Bože Izraelský, zjevil jsi mně služebníku svému, řka: Dům ustavím tobě. Protož usoudil služebník tvůj v srdci svém, aby se modlil tobě modlitbou touto.
28 A tak již, Panovníče Hospodine, ty sám jsi Bůh, a slova tvá jsou pravda, jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto.
29 Již tedy rač požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým. Nebo ty jsi, Hospodine Bože, mluvil, že požehnáním tvým požehnán bude dům služebníka tvého na věky.