1 当时， 全体会众大声喧嚷； 那夜众民都哭号。

2 以色列人向摩西和亚伦发怨言； 全体会众都对他们说： "但愿我们早死在埃及地， 或死在这旷野。

3 耶和华为什么把我们领到这地来， 死在刀剑之下呢？我们的妻子和孩子要被掳掠。我们回埃及去， 岂不更好吗？"

4 于是他们彼此说： "我们另立一个首领， 回埃及去吧。"

5 摩西和亚伦就俯伏在以色列全体会众面前。

6 窥探那地的人中， 有嫩的儿子约书亚和耶孚尼的儿子迦勒； 他们撕裂衣服，

7 对以色列全体会众说： "我们去窥探的那地， 是十分美好的地方。

8 耶和华若是喜悦我们， 就必把我们领进那地， 把那地赐给我们， 那地原是流奶与蜜的地。

9 只要你们不背叛耶和华， 就不必怕那地的人， 因为他们是我们的食物； 荫庇他们的， 已经离开他们了， 耶和华却与我们同在； 不要怕他们。"

10 全体会众都说要用石头打死他们二人。这时， 耶和华的荣光在会幕中向以色列众人显现。

11 耶和华对摩西说： "这民藐视我要到几时呢？我虽然在他们中间行了这些神迹， 他们还是不信我要到几时呢？

12 我要用瘟疫击杀他们， 除灭他们； 我要使你成为大国， 比他们还强。"

13 摩西对耶和华说： "这样埃及人必听见这事， 因为你曾用大能， 把这民从他们中间领上来；

14 埃及人也必告诉那地的居民。那地的居民也曾听见你耶和华是在这人民中间， 你耶和华曾面对面的向人显现， 你的云彩常停在他们上面； 日间你在云柱中， 夜间你在火柱中， 走在他们前面。

15 现在如果你把这人民杀死， 像杀死一人， 那些听见你名声的万国就必议论说：

16 ‘因为耶和华不能把这民领进他向他们起誓应许的地， 所以在旷野把他们杀了。’

17 现在求主大发能力， 照着你说过的话：

18 ‘耶和华不轻易发怒， 且有丰盛的慈爱； 他赦免罪孽和过犯； 绝不以有罪的为无罪， 必追讨罪孽， 自父到子， 直到三四代。’

19 求你照着你的大慈爱， 饶恕这人民的罪孽， 好像你从埃及直到现在， 常赦免这人民一样。"

20 耶和华说： "我就照着你的话， 赦免他们；

21 但是， 我指着我的永生起誓， 全地要被耶和华的荣耀充满。

22 这些见过我的荣耀， 和我在埃及与旷野所行的神迹的人， 仍然试探了我这十次， 不听从我的话；

23 他们决不得看见我向他们的祖宗起誓应许之地； 藐视我的， 一个也不能看见那地。

24 但是我的仆人迦勒， 因他另有一个心志， 专心跟从我， 我必把他领进他去过的那地； 他的子孙也必得着那地为业。

25 现在亚玛力人和迦南人住在山谷中， 明天你们要回转， 从到红海路上， 起行到旷野去。"

26 耶和华吩咐摩西和亚伦说：

27 "这恶会众向我发怨言要到几时呢？以色列人向我所发的怨言， 我都听见了。

28 你要对他们说： ‘耶和华说， 我指着我的永生起誓， 我必照着你们所说给我听的， 对待你们：

29 你们的尸体必倒在这旷野； 你们中间被数点过的， 就是按着你们的数目， 从二十岁以上， 向我发过怨言的，

30 都不得进入我起誓给你们居住的那地； 只有耶孚尼的儿子迦勒和嫩的儿子约书亚才可以进去。

31 但是你们的孩子， 就是你们所说他们必被掳掠的， 我要把他们领进去， 他们必得着你们厌弃的那地。

32 至于你们， 你们的尸体必倒在这旷野。

33 你们的儿女必在旷野飘流四十年， 担当你们背信之罪， 直到你们的尸体在旷野都灭尽了。

34 照着你们窥探那地的日数共四十天， 一天算一年， 你们要担当罪孽四十年， 你们就知道我为什么与你们作对。’

35 我耶和华已经说了， 我必要这样对待这聚集反抗我的恶会众； 他们要在这旷野灭尽， 在这里死亡。"

36 摩西派去窥探那地的人回来， 因为带回有关那地的恶信， 以致全体会众都向摩西发怨言，

37 这些带回有关那地的恶信的人， 都遭受瘟疫死在耶和华面前。

38 只有嫩的儿子约书亚和耶孚尼的儿子迦勒， 仍然活着。

39 摩西把这些话告诉以色列众人， 他们就非常悲哀。

40 他们清早起来， 上山顶去， 说： "我们在这里； 我们要上耶和华应许的地方去， 因为我们犯了罪。"

41 摩西说： "你们为什么又违背耶和华的命令呢？这事必不能成功。

42 你们不要上去， 因为耶和华不在你们中间， 免得你们在仇敌面前被杀败。

43 因为亚玛力人和迦南人都在那里， 在你们面前， 你们必倒在刀下； 因为你们转离不跟随耶和华， 耶和华不与你们同在。"

44 他们却擅自上山顶去， 但是耶和华的约柜和摩西并没有离开营地。

45 于是， 亚玛力人和住在那山上的迦南人就下来， 击杀他们， 粉碎他们， 直到何珥玛。

1 Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc.

2 A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a řeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli!

3 A proč Hospodin vede nás do země té, abychom padli od meče, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta?

4 I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta.

5 Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím shromáždění synů Izraelských.

6 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá,

7 A mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá.

8 Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí.

9 Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich.

10 Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským.

11 I řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem činil u prostřed nich?

12 Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak učiním v národ veliký a silnější, nežli jest tento.

13 I řekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíť to Egyptští, z jejichž prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své,

14 A řeknou s obyvateli země té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostřed lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatřován byl, ó Hospodine, a oblak tvůj stál nad nimi, a v sloupě oblakovém předcházel jsi je ve dne, a v sloupě ohnivém v noci),

15 Když tedy zmoříš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteříž slyšeli pověst o tobě, říkajíce:

16 Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země, kterouž jim s přísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti.

17 Nyní tedy, prosím, nechať jest zvelebena moc Páně, jakož jsi mluvil, řka:

18 Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící nepravost a přestoupení, kterýž však z vinného nečiní nevinného, ale navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení.

19 Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až dosavad.

20 I řekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého.

21 A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi,

22 Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této, a kteříž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého,

23 Neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá.

24 Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji.

25 Ale poněvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraťte se zase zítra, a beřte se na poušť cestou k moři Rudému.

26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka:

27 Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně? Až dokud reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti budu?

28 Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž jste mluvili v uši mé:

29 Na poušti této padnou mrtvá těla vaše, a všickni, kteříž jste sečteni, podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteříž jste reptali proti mně,

30 Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou, přisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun.

31 Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli.

32 Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této.

33 A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let, a ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou těla vaše na poušti.

34 Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.

35 Já Hospodin mluvil jsem, že to učiním všemu tomuto množství zlému, kteréž se zrotilo proti mně; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou.

36 Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té, a kteříž, navrátivše se, uvedli v reptání proti němu všecko množství to, haněním ošklivíce zemi,

37 Ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou těžkou zemřeli před Hospodinem.

38 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, živi zůstali z mužů těch, kteříž chodili k vyšetření země.

39 Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal lid velmi.

40 A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a řekli: Aj, my hotovi jsme, abychom šli k místu, o němž mluvil Hospodin; nebo jsme zhřešili.

41 Jimž řekl Mojžíš: Proč jest to, že vy přestupujete přikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde.

42 Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostřed vás, abyste nebyli poraženi od nepřátel vašich.

43 Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu před vámi, a padnete od meče, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také Hospodin bude s vámi.

44 Oni pak předce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanů.

45 Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteříž bydlili na těch horách, a porazili je, a potírali je až do Horma.