1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

1 ‹‹Yaşamımdan usandım, 2 Özgürce yakınacak, 2 İçimdeki acıyla konuşacağım.

2 Tanrıya: Beni suçlama diyeceğim, 2 Ama söyle, niçin benimle çekişiyorsun.

3 Hoşuna mı gidiyor gaddarlık etmek, 2 Kendi ellerinin emeğini reddedip 2 Kötülerin tasarılarını onaylamak?

4 Sende insan gözü mü var? 2 İnsanın gördüğü gibi mi görüyorsun?

5 Günlerin ölümlü birinin günleri gibi, 2 Yılların insanın yılları gibi mi ki,

6 Suçumu arıyor, 2 Günahımı araştırıyorsun?

7 Kötü olmadığımı, 2 Senin elinden beni kimsenin kurtaramayacağını biliyorsun.

8 ‹‹Senin ellerin bana biçim verdi, beni yarattı, 2 Şimdi dönüp beni yok mu edeceksin?

9 Lütfen anımsa, balçık gibi bana sen biçim verdin, 2 Beni yine toprağa mı döndüreceksin?

10 Beni süt gibi dökmedin mi, 2 Peynir gibi katılaştırmadın mı?

11 Bana et ve deri giydirdin, 2 Beni kemiklerle, sinirlerle ördün.

12 Bana yaşam verdin, sevgi gösterdin, 2 İlgin ruhumu korudu.

13 ‹‹Ama bunları yüreğinde gizledin, 2 Biliyorum aklındakini:

14 Günah işleseydim, beni gözlerdin, 2 Suçumu cezasız bırakmazdın.

15 Suçluysam, vay başıma! 2 Suçsuzken bile başımı kaldıramıyorum, 2 Çünkü utanç doluyum, çaresizim.

16 Başımı kaldırsam, aslan gibi beni avlar, 2 Şaşılası gücünü yine gösterirsin üstümde.

17 Bana karşı yeni tanıklar çıkarır, 2 Öfkeni artırırsın. 2 Orduların dalga dalga üzerime geliyor.

18 ‹‹Niçin doğmama izin verdin? 2 Keşke ölseydim, hiçbir göz beni görmeden!

19 Hiç var olmamış olurdum, 2 Rahimden mezara taşınırdım.

20 Birkaç günlük ömrüm kalmadı mı? 2 Beni rahat bırak da biraz yüzüm gülsün;

21 Dönüşü olmayan yere gitmeden önce, 2 Karanlık ve ölüm gölgesi diyarına,

22 Zifiri karanlık diyarına, 2 Ölüm gölgesi, kargaşa diyarına, 2 Aydınlığın karanlığı andırdığı yere.››