1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
1 Elihu konuşmasına şöyle devam etti:
2 ‹‹Ey bilgeler, sözlerimi dinleyin, 2 Kulak verin bana, ey bilgi sahipleri.
3 Çünkü damak nasıl yemeği tadarsa, 2 Kulak da sözleri sınar.
4 Gelin, doğruyu seçelim, 2 İyiyi birlikte öğrenelim.
5 ‹‹Çünkü Eyüp, ‹Ben suçsuzum› diyor, 2 ‹Tanrı hakkımı elimden aldı.
6 Haklı olduğum halde yalancı sayılıyorum, 2 Suçsuz olduğum halde okunla yaraladın beni.›
7 Eyüp gibisi var mı? 2 Alayı su gibi içiyor!
8 Kötülük yapanlarla dostluk edip geziyor, 2 Kötülerle aynı yolda yürüyor.
9 Çünkü, ‹Tanrıyı hoşnut etmeye çalışmak 2 İnsana yarar getirmez› diyor.
10 ‹‹Bu yüzden, ey sağduyulu insanlar, beni dinleyin! 2 Tanrı kötülük yapar mı, 2 Her Şeye Gücü Yeten haksızlık eder mi? Asla!
11 Çünkü O herkese yaptığının karşılığını öder, 2 Hak ettiğini başına getirir.
12 Tanrı kesinlikle kötülük etmez, 2 Her Şeye Gücü Yeten adaleti saptırmaz.
13 Kim yeryüzünü Ona emanet etti? 2 Kim Onu bütün dünyanın başına atadı?
14 Eğer niyet eder de 2 Ruhunu ve soluğunu geri çekerse,
15 Bütün insanlık bir anda yok olur, 2 İnsan yine toprağa döner.
16 ‹‹Aklın varsa dinle, 2 Kulak ver sözlerime.
17 Adaletten nefret eden hiç hüküm sürebilir mi? 2 Adil ve güçlü olanı suçlayacak mısın?
18 Krallara, ‹Değersizsiniz›, 2 Soylulara, ‹Kötüsünüz› diyen,
19 Önderlere ayrıcalık tanımayan, 2 Zengini yoksuldan çok önemsemeyen O değil mi? 2 Çünkü hepsi Onun ellerinin işidir.
20 Gece yarısı bir anda ölürler, 2 Herkes sarsılır, ölüp gider, 2 Güçlüler de insan eli değmeden alınıp götürülür.
21 ‹‹Tanrının gözleri insanların yolundan ayrılmaz, 2 Attıkları her adımı görür.
22 Kötülük yapanların gizlenebileceği 2 Ne karanlık bir yer vardır, ne de ölüm gölgesi.
23 Yargılanmak için önüne gelsinler diye, 2 Tanrı insanları sorgulamaya pek gerek duymaz.
24 Araştırmadan güçlü insanları kırar, 2 Onların yerine başkalarını diker.
25 Çünkü ne yaptıklarını bilir, 2 Gece onları deviriverir, ezilirler.
26 Herkesin gözü önünde 2 Kötülükleri yüzünden onları cezalandırır;
27 Artık Onun ardından gitmedikleri, 2 Yollarının hiçbirini dikkate almadıkları için.
28 Yoksulun feryadını Ona duyurdular; 2 Düşkünlerin feryadını işitti.
29 Ama Tanrı sessiz kalırsa kim Onu suçlayabilir? 2 Yüzünü gizlerse kim Onu görebilir? 2 Bir ulusa karşı da bir insana karşı da O hep aynıdır,
30 Tanrısız insan krallık etmesin, 2 Halka tuzak kurmasın diye.
31 ‹‹Kimse Tanrıya, 2 ‹Suçluyum, artık kötülük yapmayacağım› dedi mi,
32 ‹Göremediğimi sen bana öğret, 2 Haksızlık ettimse, bir daha etmem?›
33 Onu reddettiğin halde, 2 Senin keyfince mi seni ödüllendirmeli? 2 Çünkü karar verecek olan sensin, ben değil, 2 Öyleyse anlat bana bildiğini.
34 ‹‹Sağduyulu insanlar, 2 Beni dinleyen bilgeler diyecekler ki,
35 ‹Eyüp bilgisizce konuşuyor, 2 Sözlerinin değeri yok.›
36 Kötü biri gibi yanıtladığı için 2 Keşke Eyüpün sınanması sonsuza dek sürse!
37 Çünkü günahına isyan da ekliyor, 2 Önümüzde alay edercesine el çırpıyor, 2 Tanrı'ya karşı konuştukça konuşuyor.››