1 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.2 A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.4 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.7 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.8 Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.9 Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.10 Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.11 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.13 Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

1 Se eu falar as línguas dos homens e dos anjos, e não tiver caridade, tenho-me tornado como o bronze que soa, ou como o címbalo que retine.2 Se eu tiver o dom de profecia, e souber todos os mistérios e toda a ciência; se tiver toda a fé a ponto de remover montes, e não tiver caridade, nada sou.3 Se eu distribuir todos os meus bens em sustento dos pobres, e se entregar o meu corpo para ser queimado, se todavia não tiver caridade, isto nada me aproveita.4 A caridade é longânima, é benigna, a caridade não é invejosa, não se jacta, não se ensoberbece,5 não se porta inconvenientemente, não busca os seus próprios interesses, não se irrita, não suspeita mal,6 não se regozija com a injustiça, mas regozija-se com a verdade;7 tudo suporta, tudo crê, tudo espera, tudo sofre.8 A caridade jamais se acaba; mas quer haja profecias, desaparecerão; quer línguas, cessarão; quer ciência, desaparecerá.9 Pois em parte conhecemos e em parte profetizamos;10 mas quando vier o que é perfeito, o que é em parte desaparecerá.11 Quando eu era menino, falava como menino, sentia como menino, pensava como menino; desde que me tornei homem, dei de mão as coisas de menino.12 Pois agora vemos como por um espelho em enigma, mas então face a face; agora conheço em parte, mas então conhecerei plenamente, assim como fui plenamente conhecido.13 Mas agora permanecem estas três: a fé, a esperança, a caridade; porém a maior destas é a caridade.