1 I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči nebo moudrostí, zvěstuje vám svědectví Boží.

2 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného.

3 A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém.

4 A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha svatého a moci,

5 Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží.

6 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, jenž hynou.

7 Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší,

8 Jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali.

9 Ale kážeme, jakož psáno jest: Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují.

10 Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.

11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.

12 My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.

13 O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.

14 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti.

15 Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.

16 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.

1 Eu, quando fui ter convosco, irmãos, fui não com excelência de palavras ou de sabedoria anunciando-vos o testemunho de Deus.

2 Pois resolvi não saber coisa alguma entre vós, senão a Jesus Cristo, e este crucificado.

3 Eu estive entre vós em fraqueza, em temor e em grande tremor;

4 e o meu ensino e a minha pregação não foram em palavras persuasivas de sabedoria, mas em demonstração do Espírito e do poder,

5 para que a vossa fé não se baseie na sabedoria dos homens, mas no poder de Deus.

6 Entretanto falamos sabedoria entre os perfeitos, porém não a sabedoria deste mundo, nem a dos poderosos deste mundo, que estão sendo reduzidos a nada;

7 pelo contrário falamos a sabedoria de Deus em mistério, sim a sabedoria que esteve oculta, a qual Deus predeterminou antes dos séculos para a nossa glória;

8 a qual nenhum dos poderosos deste mundo conheceu, pois se a tivessem conhecido, não teriam crucificado o Senhor da glória;

9 mas como está escrito: As coisas que o olho não viu, e o ouvido não ouviu, E não entraram no coração do homem, Tudo quanto preparou Deus para os que o amam.

10 Pois Deus no-las revelou a nós pelo Espírito; porque o Espírito tudo esquadrinha, até as coisas profundas de Deus.

11 Qual dos homens sabe as coisas do homem, senão o espírito do homem que nele está? assim também as coisas de Deus ninguém as conhece, senão o Espírito de Deus.

12 Nós não recebemos o espírito do mundo, mas sim o espírito que vem de Deus, para que saibamos as coisas que por Deus nos foram dadas gratuitamente;

13 as quais também anunciamos, não com palavras ensinadas pela sabedoria humana, mas com palavras ensinadas pelo Espírito, combinando coisas espirituais com espirituais.

14 O homem natural não aceita as coisas do Espírito de Deus, pois para ele são loucura; não as pode conhecer, porque são julgadas espiritualmente.

15 Porém o homem espiritual julga todas as coisas, e ele não é julgado por ninguém.

16 Pois quem conheceu a mente do Senhor, para que o possa instruir? Nós, porém, temos a mente de Cristo.