1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

1 Meu filho, atende à minha sabedoria, presta atenção à minha razão,2 a fim de conservares o sentido das coisas e guardares a ciência em teus lábios.3 Porque os lábios da mulher alheia destilam o mel; seu paladar é mais oleoso que o azeite.4 No fim, porém, é amarga como o absinto, aguda como a espada de dois gumes.5 Seus pés se encaminham para a morte, seus passos atingem a região dos mortos.6 Longe de andarem pela vereda da vida, seus passos se extraviam, sem saber para onde.7 Escutai-me, pois, meus filhos, não vos aparteis das palavras de minha boca.8 Afasta dela teu caminho, não te aproximes da porta de sua casa,9 para que não seja entregue a outros tua fortuna e tua vida a um homem cruel;10 para que estranhos não se fartem de teus haveres e o fruto de teu trabalho não passe para a casa alheia;11 para que não gemas no fim, quando forem consumidas tuas carnes e teu corpo12 e tiveres que dizer: Por que odiei a disciplina, e meu coração desdenhou a correção?13 Por que não ouvi a voz de meus mestres, nem dei ouvido aos meus educadores?14 Por pouco eu chegaria ao cúmulo da desgraça no meio da assembléia do povo.15 Bebe a água do teu poço e das correntes de tua cisterna.16 Derramar-se-ão tuas fontes por fora e teus arroios nas ruas?17 Sejam eles para ti só, sem que os estranhos neles tomem parte.18 Seja bendita a tua fonte! Regozija-te com a mulher de tua juventude,19 corça de amor, serva encantadora. Que sejas sempre embriagado com seus encantos e que seus amores te embriaguem sem cessar!20 Por que hás de te enamorar de uma alheia e abraçar o seio de uma estranha?21 Pois o Senhor olha os caminhos dos homens e observa todas as suas veredas.22 O homem será preso por suas próprias faltas e ligado com as cadeias de seu pecado.23 Perecerá por falta de correção e se desviará pelo excesso de sua loucura.