1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
1 Provérbios de Salomão, filho de Davi, rei de Israel,
2 para conhecer a sabedoria e a instrução, para compreender as palavras sensatas,
3 para adquirir as lições do bom senso, da justiça, da eqüidade e da retidão;
4 para dar aos simples o discernimento, ao adolescente a ciência e a reflexão.
5 Que o sábio escute, e aumentará seu saber, e o homem inteligente adquirirá prudência
6 para compreender os provérbios, as alegorias, as máximas dos sábios e seus enigmas.
7 O temor do Senhor é o princípio da sabedoria. Os insensatos desprezam a sabedoria e a instrução.
8 Ouve, meu filho, a instrução de teu pai: não desprezes o ensinamento de tua mãe.
9 Isto será, pois, um diadema de graça para tua cabeça e um colar para teu pescoço.
10 Meu filho, se pecadores te quiserem seduzir, não consintas;
11 se te disserem: Vem conosco, faremos emboscadas, para {derramar} sangue, armaremos ciladas ao inocente, sem motivo,
12 como a região dos mortos devoremo-lo vivo, inteiro, como aquele que desce à cova.
13 Nós acharemos toda a sorte de coisas preciosas, nós encheremos nossas casas de despojos.
14 Tu desfrutarás tua parte conosco, uma só será a bolsa comum de todos nós!
15 Oh, não andes com eles, afasta teus passos de suas sendas,
16 porque seus passos se dirigem para o mal, e se apressam a derramar sangue.
17 Debalde se lança a rede diante daquele que tem asas.
18 Eles mesmos armam emboscadas contra seu próprio sangue e se enganam a si mesmos.
19 Tal é a sorte de todo homem ávido de riqueza: arrebata a vida àquele que a detém.
20 A Sabedoria clama nas ruas, eleva sua voz na praça,
21 clama nas esquinas da encruzilhada, à entrada das portas da cidade ela faz ouvir sua voz: e até quando os que zombam se comprazerão na zombaria?
22 Até quando, insensatos, amareis a tolice, e os tolos odiarão a ciência?
23 Convertei-vos às minhas admoestações, espalharei sobre vós o meu espírito, ensinar-vos-ei minhas palavras.
24 Uma vez que recusastes o meu chamado e ninguém prestou atenção quando estendi a mão,
25 uma vez que negligenciastes todos os meus conselhos e não destes ouvidos às minhas admoestações,
26 também eu me rirei do vosso infortúnio e zombarei, quando vos sobrevier um terror,
27 quando vier sobre vós um pânico, como furacão; quando se abater sobre vós a calamidade, como a tempestade; e quando caírem sobre vós tribulação e angústia.
28 Então me chamarão, mas não responderei; procurar-me-ão, mas não atenderei.
29 Porque detestam a ciência sem lhe antepor o temor do Senhor,
30 porque repelem meus conselhos com desprezo às minhas exortações;
31 comerão do fruto dos seus erros e se saciarão com seus planos,
32 porque a apostasia dos tolos os mata e o desleixo dos insensatos os perde.
33 Aquele que me escuta, porém, habitará com segurança, viverá tranqüilo, sem recear dano algum.