1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
1 My son! if thou hast been surety for thy friend, Hast stricken for a stranger thy hand,
2 Hast been snared with sayings of thy mouth, Hast been captured with sayings of thy mouth,
3 Do this now, my son, and be delivered, For thou hast come into the hand of thy friend. Go, trample on thyself, and strengthen thy friend,
4 Give not sleep to thine eyes, And slumber to thine eyelids,
5 Be delivered as a roe from the hand, And as a bird from the hand of a fowler.
6 Go unto the ant, O slothful one, See her ways and be wise;
7 Which hath not captain, overseer, and ruler,
8 She doth prepare in summer her bread, She hath gathered in harvest her food.
9 Till when, O slothful one, dost thou lie? When dost thou arise from thy sleep?
10 A little sleep, a little slumber, A little clasping of the hands to rest,
11 And thy poverty hath come as a traveller, And thy want as an armed man.
12 A man of worthlessness, a man of iniquity, Walking [with] perverseness of mouth,
13 Winking with his eyes, speaking with his feet, Directing with his fingers,
14 Frowardness [is] in his heart, devising evil at all times, Contentions he sendeth forth.
15 Therefore suddenly cometh his calamity, Instantly he is broken -- and no healing.
16 These six hath Jehovah hated, Yea, seven [are] abominations to His soul.
17 Eyes high -- tongues false -- And hands shedding innocent blood --
18 A heart devising thoughts of vanity -- Feet hasting to run to evil --
19 A false witness [who] doth breathe out lies -- And one sending forth contentions between brethren.
20 Keep, my son, the command of thy father, And leave not the law of thy mother.
21 Bind them on thy heart continually, Tie them on thy neck.
22 In thy going up and down, it leadeth thee, In thy lying down, it watcheth over thee, And thou hast awaked -- it talketh [with] thee.
23 For a lamp [is] the command, And the law a light, And a way of life [are] reproofs of instruction,
24 To preserve thee from an evil woman, From the flattery of the tongue of a strange woman.
25 Desire not her beauty in thy heart, And let her not take thee with her eyelids.
26 For a harlot consumeth unto a cake of bread, And an adulteress the precious soul hunteth.
27 Doth a man take fire into his bosom, And are his garments not burnt?
28 Doth a man walk on the hot coals, And are his feet not scorched?
29 So [is] he who hath gone in unto the wife of his neighbour, None who doth touch her is innocent.
30 They do not despise the thief, When he stealeth to fill his soul when he is hungry,
31 And being found he repayeth sevenfold, All the substance of his house he giveth.
32 He who committeth adultery [with] a woman lacketh heart, He is destroying his soul who doth it.
33 A stroke and shame he doth find, And his reproach is not wiped away,
34 For jealousy [is] the fury of a man, And he doth not spare in a day of vengeance.
35 He accepteth not the appearance of any atonement, Yea, he doth not consent, Though thou dost multiply bribes!