1 La parola dell’Eterno mi fu rivolta in questi termini: 2 "Figlio d’uomo, il legno della vite che cos’è più di qualunque altro legno? Che cos’è il tralcio che è fra gli alberi della foresta? 3 Si può prendere il legno per farne un qualunque lavoro? Si può forse trarne un piolo per appendervi qualche oggetto? 4 Ecco, esso è gettato nel fuoco, perché si consumi; il fuoco ne consuma i due capi, e la parte centrale si carbonizza; è forse adatto a farne qualcosa? 5 Ecco, mentre era intatto, non serviva a fare alcun lavoro; quantomeno potrà servire a qualche lavoro, quando il fuoco lo ha consumato o carbonizzato! 6 Perciò, così parla il Signore, l’Eterno: ‘Com’è fra gli alberi della foresta il legno della vite che io destino al fuoco perché lo consumi, così farò degli abitanti di Gerusalemme. 7 Io volgerò la mia faccia contro di loro; dal fuoco sono usciti e il fuoco li consumerà; riconoscerete che io sono l’Eterno, quando volgerò la mia faccia contro di loro. 8 Renderò il paese desolato, perché hanno agito in modo infedele’, dice il Signore, l’Eterno".

1 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Synu člověčí, co jest dřevo révové proti všelijakému dřevu, aneb proti ratolestem dříví lesního? 3 Zdaliž vzato bude z něho dřevo k udělání něčeho? Zdaliž udělají z něho hřebík k zavěšování na něm všelijaké nádoby? 4 Aj, na oheň dává se k sežrání. Když oba konce jeho sežere oheň, a prostředek jeho obhoří, zdaž se k čemu hoditi může? 5 Aj, když byl celý, nic nemohlo býti z něho uděláno, ovšem když jej oheň sežral, a shořel, k ničemu se více hoditi nebude. 6 Protož takto praví Panovník Hospodin: Jakož jest dřevo révové mezi dřívím lesním, kteréž jsem oddal ohni k sežrání, tak jsem oddal obyvatele Jeruzalémské. 7 Nebo postavím tvář svou hněvivou proti nim. Z ohně jednoho vyjdou, a oheň druhý zžíře je. I zvíte, že já jsem Hospodin, když obrátím tvář svou hněvivou proti nim. 8 A obrátím zemi tuto v poušť, proto že se přestoupení dopouštěli, praví Panovník Hospodin.