1 Mi disse: "Figlio d’uomo, alzati in piedi e io ti parlerò". 2 Mentre egli mi parlava, lo Spirito entrò in me e mi fece alzare in piedi; io udii colui che mi parlava. 3 Egli mi disse: "Figlio d’uomo, io ti mando ai figli d’Israele, a nazioni ribelli, che si sono ribellate a me; essi e i loro padri si sono rivoltati contro di me fino a questo giorno. 4 Io ti mando a questi figli dalla faccia dura e dal cuore ostinato, e tu dirai loro: ‘Così parla il Signore, l’Eterno’. 5 Sia che ti ascoltino o che non ti ascoltino, poiché sono una casa ribelle, essi sapranno che c’è un profeta in mezzo a loro. 6 E tu, figlio d’uomo, non avere paura di loro, né delle loro parole, poiché tu stai in mezzo a ortiche e a spine, abiti fra gli scorpioni; non avere paura delle loro parole, non ti sgomentare davanti a loro, poiché sono una casa ribelle. 7 Ma tu riferirai loro le mie parole, sia che ti ascoltino o che non ti ascoltino, poiché sono ribelli. 8 Tu, figlio d’uomo, ascolta ciò che ti dico; non essere ribelle com’è ribelle questa casa; apri la bocca e mangia ciò che ti do". 9 Io guardai ed ecco una mano stesa verso di me, la quale teneva il rotolo di un libro; 10 ed egli lo spiegò davanti a me; era scritto dentro e fuori e conteneva delle lamentazioni, dei gemiti e dei guai.

1 Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou. 2 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně. 3 Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne. 4 K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin, 5 Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich. 6 Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou. 7 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou. 8 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám. 9 I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha. 10 Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.